Ahoj holky. Cca tři týdny jsem se scházela (Já 25 let) s klukem (25 let), bylo nám fajn, vypadalo to nadějně. Jediné v čem jsem shledávala minus bylo to, že jsme se vídali na mé poměry málo. 1x max. 2x do týdně maximálně na dvě hodiny, vícekrát ani tuk. Nebylo to, že bych nechěla, ale on měl vždy nějaký problém s tím. Když jsem ho zvala ven já, nikdy nemohl, vždy měl nějakou práci. Říkala jsem si, že jsme dospělí a ne malé děti a že je to tak asi normální. Podotýkám, že autem od sebe bydlíme cca 15 minut. Nabízela jsem, že za ním klidně dojedu, ať nemusí jezdit on. Vždy odmítl. Když se mě po těch třech týdnech zeptal, zda spolu zkusíme vztah, řekla jsem, že ano. Říkala jsem si, že třeba se začneme vídat víc, až bude víc zamilovaný nebo zaláskovaný. Co se ale nestalo, neviděla jsem ho asi 4 dni a on se k ničemu neměl, tak jsem převzala iniciativu a zeptala se, zda nevyrazíme večer ven, hodně otálel s odpovědí, snad se jí i vyhýbal, nevím, ale nakonec přijal. Venku na Náplavce jsme potkali pár přátel (společných) a přidali jsme se k nim, on najednou se bavil jen s nima, mě ignoroval. Nechala jsem to být. Další týden jsme se zase viděli jen jednou. Avšak ve zprávách mi neustále opakoval, jak jsem ta jediná, jak moc chce být se mnou a tak, znáte to. Zakončilo se to tím, když jsem se ho ptala, jestli se mnou pojede na Mácháč, neboť on tam jezdí každý rok, řekl, že letos vynechá. Já jsem se nevnucovala a řekla jsem si, že si někoho seženu. Den před se mě ještě ptal, da tam jedu a ať si to užiju, já se ptala, zda vážně nedorazí, on že nedorazí, že má práci. Nakonec to dopadlo tak, že na jezero dojel, avšak se svojí partou a mě si ani nevšiml, dělal jako bych tam nebyla. Po tomto jsme se další den sešli a já chtěla vědět, co to mělo znamenat. On mi to osvětlil tak, že prostě parta řekla, tak se jelo, že já se ten den ani neozvala a že mě tam ani nezahlédl. Dospěli jsme tedy k rozhodnutí, že takový to vztah asi nemá budoucnost. On už se neozval.
A tak se chci zeptat, je toto chování normální? Mám se já více vnucovat? Bývalo mi řečeno, že když chlap chce, ten čas si najde. Že když má zájem, že ho ukáže. Že když se mnou bude ten čas chtít strávit, tak že to tak bude. I když chápu, že ne vždy to jde. Zde jsem byla taková rozčarovaná, ten kluk se mnou chtěl moc být, jak psal, ale čas se mnou strávit nechtěl a před lidmi a společnými přáteli se ke mě ani nehlásil. Říkám si, zda je chyba na mé straně či jen on prostě neví, co chce, či má rozehraných víc partií či je prostě takový...
Za každou reakci a zkušenost budu ráda.
