Chtěla bych svatbu a dítě, přítel bohužel ne

Jste ještě mladí, kam spěchat . Chápu, že už jste spolu spoustu let.. Ale myslím si, že to tak přítel ani nemyslel, když ti řekl, že o tom ani nechce slyšet.. .. Píšeš, že se dostal na vysněnou vysokou, určitě bude chtít v klidu studovat. Pak se váš vztah určitě bude posouvat dál.. Můj názor je takový, že na něj moc tlačíš, on se na to určitě ještě necítí.

Neřeš že je na dítě mladej... Ale když se dostal na vysokou, tak si přece neudělá děcko, kdo by to živil? přemýšlej trošku reálně a hned nehroť jestli čekat nebo odejít, všechno má svůj čas... Určitě tě miluje a budoucnost s tebou chce, kdyť jste spolu 6 let a bydlíte spolu, jen nechce hned svatbu a mimi a já se mu ani nedivím... Když jste spolu tak dlouho, tak snad vydržíš počkat ne? Mi neříkej že by sis našla jinýho jen kvůli takové blbosti... Až vystuduje, najde si práci a budete zajištění, tak bude i mimi a svatba

Reaguji na Ellenuschka: tyjo, fakt nemůžeš? Já doufala, že to bude ok... Moc mě to mrzí A ty jsi na tom jak? Když tak mi napiš SZ

Jinak pokud chlap nechce, tak bych ho do toho určitě nenutila. Chce si to promluvit a zjistit, zda chcete do budoucna oba totéž

Taky se přikláním k názoru, že je na dítě ještě čas. Pokud je mu 23, dostal se na vysokou a jste spolu už celkem dlouho, ať si ještě užije mládí dokud může. Navíc jako student nechápu, kdo by rodinu živil, když ty bys byla na mateřské. A hlavně v dnešní době už je celkem rarita mít dítě takhle brzo. Ale každý je jiný, někdo chce dítě ve 25, jiný až ve 30. Já to samozřejmé neodsuzuju

Já zakladatelku chápu. Jsem stejně stará, ale cca měsíc vdaná a miminko plánujeme. Jen je u nás rozdíl, že manželovi je za měsíc 28. Věřím, že ve svých 22-23 by si mě taky nevzal, protože v té době nevydělával a nejen, že by nemohl svatbu hradit ze svého (na tom si hodně zakládal), ale ani by nás - s dítětem - neuživil.

Na partnera bych netlačila, protože to by bylo stejně bezpředmětné, akorát byste se hádali.. Myslím, že v téhle situaci buď pochopíš, že zatím rodina nebude nebo od něj odejdeš..

mému tátovi bylo 21 když měl první dítě. Mamce 19. Nefandím dnešnímu názoru, že si má člověk "užívat" a mít děti nejdřív po 30.
Myslím, že kdybych měla čekat na dítě a těhotenství do doby, než budu "úplně připravená", byla bych nadosmrti bezdětná!

My měli syna v čerstvých 25ti letech. Narodil se cca 4 měsíce po manželových narozeninách a 9 dní po mých a klidně bych do toho šla dřív. Vlastně mě trochu mrzí, že jsme do toho dřív nešli, ale nebyla možnost...

Já též nee. Ale každého věc.

dali se dohromady když jim bylo cca 17.
Předpokládám,že to byl pro oba první vážný vztah.To většinou nefunguje.Celoživotně mít jediného partnera moc nevychází.

ty máš práci, máš už tak nějak odstudováno a hotovo a teď tě čeká třeba nějaký kariérní postup atp. ale přítel ještě nemá ani dostudováno, tak ho hned nenuť... navíc se reálně zamysli, dítě není jen tak, kdo by Vás živil? A svatba taky něco stojí...na tu sice často přispějí i rodiče, ale i tak...

navíc dneska byste byli opravdu spíš rarita, mít ve 23 dítě...tak ho rozhodně nenuť, když na to teď není připravený, není na tom nic divného a podle mě ani nic kvůli čemu bys jej měla opouštět, času máte oba opravdu ještě dost

Jen, abych uvedla na pravou míru.
Normálně pracuje, studovat bude dálkově.

Všem moc děkuji za názory.

Ještě jednou bych všem chtěla poděkovat za všechny názory.

Peníze tady nejsou problém, jak jsem psala, máme vl. bydlení atd..
Máme se slušně, nejsme nějaký boháčí, ale mě se dobře...

Jen, aby si někdo nemyslel, že vydělávám já a přítel studuje a do toho bych si pořídila dítě, opravdu nejsem blázen ))))

Hezký večer.

Ja ta trošku chápem. Tiež som prednedávnom bola v celkom podobnej situácii, až na to, že ja som túžila zatiaľ len po tej svadbe. Nejak som si to prehodnotila a tiež som usúdila že bude lepšie ten rok - dva počkať. Mňa teraz čaká posledný ročník na VŠ, čiže samé štátnice plus skúšky, a okrem toho mám aj prácu a iné aktivity takže by asi nebolo ani kedy plánovať. Trochu sa na seba aj hnevám, aký som mala k tomu postoj predtým. My ženy(aspoň niektoré) si všetky tie veci okolo svadby, manželstva a detí zvykneme veľmi idealizovať. A do žiadneho sna nezapadá predstava, že budeme uháňať ženícha k oltáru, zatiaľ čo on sa bude hnať za slobodou. Možno aj preto to berieme niekedy tak tragicky, že partner môže mať úplne inú predstavu. Začneme to teda chcieť ešte viac, a už je oheň na streche.
Skús nad tým trochu triezvejšie uvažovať a povedať si, že skutočne nie je najvhodnejšia doba, keďže priateľ ešte len začína študovať. Veď možno nebudeš musieť čakať celých 5 rokov, kým doštuduje VŚ, možno si rýchlo nájde nejakú prácu, prejde na externé štúdium, a už to bude o to ľahšie. Hlavné je nerozmýšlať nad tým každú chvíľu, a užívať si prítomnosť. Ja odkedy som si to uvedomila, tak prežívam snáď najšťastnejšie obdobie celého vzťahu. Možno by bolo dobré, keby ste sa aspoň zhruba porozprávali o tom, aké máte plány do budúcnosti, kedy by si predstavoval mať dieťa tvoj priateľ, aj keď viem, že všetko sa nedá plánovať na roky dopredu, ale možno aspoň trochu bližšie budeš vedieť na čom si. Ja som si dala sama pre seba také ultimátum, že pokiaľ sa ten môj neodváži do tých dvoch rokov, tak už naňho ďalej čakať nebudem. Samozrejme že som mu o tom nepovedala. Ale tak sama viem, že naňho nebudem čakať donekonečna.
A ináč je to totálna volovina tvrdiť, že prvý vážny vzťah nikdy nevydrží a že človek musí mať v živote viac partnerov. Čo ak mu to vyjde na prvýkrát? To má toho človeka opustiť len z princípu, že je prvý?

Nemusí

to je hloupost. Je hodně rodičů v tomhle věku a i mnohem mladší.

Musíte si pořádně promluvit a zjistit, co chce jeden a co chce druhý a pak uvidíte, co a jak

No, jsme podobně staré, jen přítele mám o 10 let staršího. Taky bych se vdávala, ale jemu se do toho nechce. Takže taky čekám. S mimčem jsme na tom zatím oba stejně - nechceme .

Nemyslím, mně bylo 23, manželovi čerstvých 22 a jsme spolu téměř 12 let.Já jsem měla tehdy těsně před státnicemi, takže to samozřejmě určitá komplikace byla, ale nic až tak hrozného.Můj muž už vydělával, tudíž jsme nebyli závislí na žádné pomoci od rodičů.
Prostě jsme se vzít chtěli.Nebudu tvrdit, že nikdy nebyl žádný problém, byl, ale obávám se, že to by nás potkalo, i kdybychom se vzali o pět let později.
A užívat života se dá i ve třech, jen je třeba zjistit, co si pod tím slovem kdo představuje..

Souhlasím, ne každý touží po ohromné svatbě, já z nich mám spíše hrůzu.
Reaguji na Sušenkaa:
U tebe si myslím, že bude lepší, pokud tomu dáš čas.Tlačit kohokoliv někam, kam nechce je cesta do pekel, i když dlážděná dobrým úmyslem.
Měli byste si promluvit a zkusit vaše představy o společném životě nějak skloubit.