Chtěly jste být někdy anorektičkou, aby se o vás okolí více zajímalo?

vanilinka
To je jak, kdybys psala o mé kamarádce Zuzce. Taky jí jen jogurt a měří nějak tak. My se potakli v léčebně.

ženy (to pojmenování se mi tak libí ), já bych nechtěla se honit za postavou, abych furt myslela na jídlo a neuměla normálně žít. V jedný fázi života jsem měla náběh na anorexii,ale to bylo z nervů a pak zase z nervů zachvatové přejídání.
Je to strašný obojí.
A jsem ráda, že jsem z obou venku. Hlavně chci mít jednou rodinu.

A jinak, když jsem viděla fotku na OP té mé kamarádky. To byla tak krásná baba, která i tak byla hubená a pak tím, jak si ničí své tělo, tak vypadá ještě víc starší, než je.

tyweee
je to síla kam až někdo dokáže zajít kvůli kostnatosti.

sabcza
Moje neteř je anorektička - i když jí k tomu dovedly složitější okolnosti. Ale anorektičky kromě jiného svému okolí lezou na nervy, nikdo jim to neřekne, protože slušnost velí o nemocného se starat ... Ale jezdit za nimi do Motola, do Bohnic a pod. místo příjemně stráveného víkendu, doma řešit, jestli se holčina trochu najedla, bát se na ní zamračit ... nic hezkého. A jestli tohle plánuješ pro své nejbližší okolí, jsi značně sebestředná ...

vanilinka
Přesně a přitom ona měla jít na Karlák a nakonec nešla. Ví, že vypadá špatně,ale něco ji nutí, aby nejedla. Pak se jednou za čas přejí - tělo prostě to nezvládne - a pak si vyčítá. Nejhorší je asi to, že když tu spí, tak si něco vezme, aniž by mi to řeklal (nevidím v tom problém ji něco dát, když je hlad), jen mi přijde, že to neříká, aby měla dojem, jak kdyby se to nestalo.

Maika
S tou mou anorektičkou jsem v Bohnicích byla,ale na jiném paviloně a řeknu ti, že jidlo s ní bylo fakt strašný. Furt nás jen přemlouvala, abysme si vzali její jídlo. Cpala nám to do talíře. Přítom měla uplně něco jiného. Bylo to někdy na nervy.

tyweee
¨Tak tohle jsi vystihla. Okolí je na prášky (někdy doslova) a anorektička si to užívá .. Nechci tuhle nemoc zlehčovat, je hrozná, ale že jsou anorektičky dost často manipulátorky je fakt ...

Maika
Hlavně mi to někdy přijde, jak jiné zavislosti - kdy jen slibují a slibuji a pravda je jiná.
Je mi těch holek líto, protože nevidí skutečnost a žiji si ve svým světě, který je spís peklo, protože se bojí sníst cokoli a přitom jídlo se má vychutnávat.
když si představím, že třeba v Africe hladoví X milionu lidi a tady to dělají lidi dobrovolně, je to fakt smutný.

ne to bych teda nechtěla mnohem raději bych byla třeba milionářkou

sabcza
Mentální anorexie není otázkou Tvého rozhodnutí, je to nemoc. Plánovaná extrémní vyhublost je hazard s vlastním životem a bolestí osob blízkých. Může se pak stát, že to nebudeš umět zastavit, i když už nebudeš chtít "být anorektická". Viděla jsem umírat pacientky s anorexií - není možné je zresuscitovat. Zkus najít jiný způsob, jak získat pozornost svého okolí. Třeba tím, jaká budeš - jak se k nim budeš chovat, jak ráda je budeš mít Ty. Jsem si jista, že když jsi měla 43 kg, neměli Tě rádi víc než teď, jen to dávali najevo. Měla bys Ty sama někoho raději jen proto, že je vychrtlý?

Vločka
Mě spíš by příšlo divný, že anorektička by měla díky svému zjevu kamarády,když ony spíš od sebe lidi svým chováním odhání - jak řeší jídlo, sebe, kolik čeho má KJ, atd.

tyweee
Předpokládám, že to může být otázka rozdílu mezi tím - mít přátele a vzbuzovat lítost.

Sorry ale tohle je hodně uhozený nápad. A asi by jsi měla zajít k psychiatrovi, pokud to myslíš vážně. Být za každou cenu středem pozornosti je fakt trapné, vzlášť tímhle způsobem. Jen by mně zajímalo kolik ti je? Jestli chceš mít dobrý pocit z toho, že tě lidi mají rádi a obdivujou tě, tak pro ně něco udělej. Ale tím, že budeš v někom vzbuzovat strach o tvoji osobu to je vážně mimo mísu, nakonec je spíš tak otrávíš, že se na tebe vykašlou . Podle ně se ti náramně líbí, že tě někdo lituje.

naprosto souhlasím, mám kamarádku, co si tím též prošla a bylo to hrozné. Bylo nám trapné ve škole před ní jíst, takže jsem sama zhubla snad 8 kilo a ani sem nechtěla (ale mě to narozdíl od ní spíš prospělo, měla jsem hranici nadváhy). Dávaly jsme si s holkama pozor, abychom před ní nemluvily o jídle, oblečení, sladkým pití atd. Blbý bylo, že se nás třeba zeptala, jak můžeme tohle jíst, vždyť je to tak hnusný/tučný/sladký nějaký... Teď je už pár let v pohodě, ale když si o tom vykládáme, je nám z toho všem pořád úzko.

Já sice anorektičkou rozhodně nejsem a jídlo miluju, přesto poslední dobou problémy s váhou mám, na 171cm mám 50kg a co jsem si vyslechla a doteď vyslýchám nikomu nepřeju slyšet. Ono je to půl na půl. Když jste oplácané, tak hned slyšíte pozn. typu. "nechceš si dát místo toho hamburgeru něco zdravějšího? podívej se na sebe..", tak je poslechnete, jíte zdravě, zhubnete a je to: "ježiš, podivej se na sebe jak jsi hubená, koukej se pořádně najíst..". Já si myslím, že si nevyberete...buďte prostě normální