Ahoj dámy,
tak jsem náhodně zapla dneska óčko a zrovna hráli písničku od U2. Ta skupina mi vždycky připomene kamarádku z minulosti, která ji měla za nejoblíbenější.
Nejsem si jistá, zda chci něco řešit, ale je fakt, že ta holka mi chybí od doby, co se to mezi námi rozbilo. Prožily jsme spolu celou střední a vyšší odbornou školu (nějakých 8 let), ale stáž v zahraničí nás rozdělila.
Byly jsme vždycky nerozlučná dvojka - říkaly nám Harry a Frodo, měly jsme spoustu společných zájmů, ale zároveň naše povahy se projevovaly víc než rozdílně (ona spíš introvert, já extrovert a cholerik).
Co se týká toho rozbití kamarádství - popravdě si ten hlavní důvod moc nevybavuju (nebo spíš nechci) - jednalo se o půjčování počítače (tenkrát ještě vzácnost za docela dost peněz), navíc ji začala na svou stranu přetahovat třetí spolužačka (zdatná lhářka a manipulátorka), ty podmínky na stáži nebyly zrovna lehké, stávalo se často, že jsme zůstávaly psychicky vyčerpané. Navíc jsme měly neshody ohledně úklidu společného bydlení a přiznávám, že taky nejsem úplně jednoduché povahy. Později mi i moje rodina řekla, že ta stáž prověřila, kdo za co stojí..
Na druhou stranu jsem často to celé kamarádství táhla já - hlavně co se týká nějakých nápadů - jsem ale kamarádce moc vděčná, že mě občas doučovala matiku a vyslechla mě s mými problémy. Prostě celý ten příběh je na dlouhé vyprávění - abych to shrnula, měla jsem ji ráda a v podstatě když mě přešla po nějakém čase hořkost z toho, že kamarádka hodila těch 8 let do koše, začala mi chybět a v těch důležitých momentech v životě tu prostě najednou nebyl člověk se kterým bych to ráda sdílela.
Mám spoustu kamarádů, známých, skvělého přítele, dobrou práci, můžu studovat (ona byla velmi nadaná a chytrá, ale nikdy studovat dál nešla - údajně z finančních důvodů, ale já myslím, že prostě nechtěla od rodiny a bála se změn), ale i po těch letech mi kamarádka, tehdy nejlepší, chybí.
Já se po té stáži pokoušela navázat, dát to nějak dohromady, ale jak jsem už zmínila, měla za mě náhradu a já pak odešla pryč přes půl republiky.
Někdy bych jí ráda napsala, jak se má, ale bojím se, že už o to dávno nestojí - navíc jsme každá někde jinde, mám informaci, že s tou třetí spolužačkou pořád dost kamarádí a já tu holku prostě nemůžu vystát.
Stalo se Vám někdy něco podobného?
Díky Emma
Poslat SZ
Galerie obrázků
Až do 9.třídy jsme spolu seděly v jedné lavici a v podstatě se nehnuly jedna od druhé.. Pak naše přátelství pokračovalo na gymnázium, kde jsme byly terčem "posměšků" že jsme jako dvojčata, že jsme pořád spolu.. prostě jsme si byly blízké, věděly jsme jedna o druhé snad všechno a věděly, že naše tajemství budou opravdu jenom mezi náma.. Po maturitě jsme si řekly že se nesmíme přestat vídat (bydlíme od sebe cca 50metrů, tak by byo jednoduché se sejít).. V červnu 2012 jsme obě úspěšně odmaturovaly a od té doby jsme se viděly asi 4x a to jenom díky mému dlouhému přemlouvání.. Psala jsem jí častěji než 4x, ale byly to samé výmluvy typu: "Venku je zima", "Jsem nemocná" "Necháme to na jindy, já se ozvu".. ale nikdy se neozvala.. píšeme si na narozeniny, svátky a Vánoce.. Obě jsme loni šly na vysokou (každá na jinou) a obě jsme ji po krátké době vzdaly..ted jsme obě opět v prváku na jiných VŠ, takže jsme na tom uplně stejně.. rozhodně mi nemá co závidět (i maturitu měla lepší než já 
(aspon jsem si to tedy myslela)