Jak se ženy líčily před 100 lety

Citronová šťáva

Zvětšit

Od časů alžbětinské éry až do roku 1900 byla bledá pokožka známkou bohatství a moci, zatímco tmavá kůže byla spojována s chudinou. Není divu, že se ženy velice snažily, aby jejich pleť byla co nejsvětlejší. Oblíbeným prostředkem k zesvětlení pleti byla citronová šťáva, pomocí které si ženy a dívky odstraňovaly i jemné opálení od slunce. Citron se i dnes používá k zesvětlení a rozjasnění pokožky, ovšem není vhodné nanášet neředěnou citronovou štávu přímo na pleť.

Vazelína

Existuje kožní problém, který by vazelína nevyřešila? V eduardovské éře ji ženy používaly k dosažení hladké pleti a také ke zjemnění popraskaných rtů nebo jako první pomoc při řezných ranách či popáleninách. S vazelínou úzce souvisí i proslulá řasenka Maybelline. V roce 1917 ji vyvinul chemik TL Williams poté, co si všiml, že si jeho sestra barví řasy směsí vazelíny a uhelného prachu. Název "Maybelline" pochází ze spojení "vaseline" a jména jeho sestry Mabel.

Rozdrcený hmyz

Zvětšit

Rtěnka se stala populární kolem roku 1910, kdy růž na rtech používaly sufražetky, které ji spojily s ženskou emancipací a vzpourou za práva žen. Hlavní složkou červené barvy na rtech byl tehdy karmín, přírodní barvivo vyráběné z vysušených těl hmyzu červce nopálového. I když to může znít dost nechutně, vězte, že karmín se dodnes používá jako složka některých líčidel. Prototypy rtěnek v roce 1900 byly vyráběny z ricinového oleje, jeleního loje, včelího vosku a karmínu.

Odstraňovače pih

Pihy byly před sto lety velmi nežádoucí. To znamenalo velké trápení pro všechny pihaté slečny a dámy. K jejich vymýcení ženy většinou používaly docela neškodné domácí prostředky, jako jsou kyselina mléčná, ocet, kyselé mléko a křen. Pokud se nepodařilo zmírnit problém s pihami, doporučili lékaři kyselinu chlorovodíkovou, amoniak, peroxid vodíku a krémy na pihy, které však obsahovaly až 15 procent zdraví nebezpečné rtuti.

Šťáva z červené řepy

Zvětšit

Skvrny z řepy mohou vytvořit z kuchyně vražednou scénu, ale v roce 1900 měla sytá barva této zeleniny jiný účel. Ženy ji hojně využívaly pro vykouzlení přirozeného ruměnce, jelikož bylo považováno za nevhodné používat skutečné líčidlo. To platilo až do roku 1914, kdy značky Helena Rubenstein, Elizabeth Arden a Max Factor otevřely kosmetické pulty a lázně a učinily kosmetický průmysl přijatelným. Šťáva z červené řepy se tehdy používala jako přísada do rtěnek.