Co dělat se zničeným sebevědomím?

dle fotky vypdáš úplně normálně, spíš hezky. Myslím, že to moc prožíváš.

červík
Holka zlatá taky nemám pražádné sebevědomí, ale hodlám na něm začít makat! Ošklivá podle fotky rozhodně nejsi, jsi moc pěkná blondýnka! Vůbec nevypadáš na to, že už jsi mamina. Ale vážně, mně mé pseudokamarádky srážely sebevědomí kvůli mému nosu odmalinka a bývalý partner mi taky sebejistoty nepřidával, ne tedy kvůli nosu, ale obecně svým chováním ke mně a k jiným ženám. ...ale to je fuk...co se tebe týče, tak pokud se chceš sama sobě líbit, musíš s tím něco dělat. Nejen plastika dělá divy. Začni cvičit, jez zdravěji, choď mezi lidi, opečovávej se, abys měla důvod říct si, sakra, dneska mi to ale sluší. Nejhorší je sedět doma v teplákách s čokládou v ruce a sebelitovat se.

Ahojky Červíku, já tě vidět v tramvaji, tak si řeknu chjooo další krásná blondýnka, který se nemůžu rovnat, takže holka věř mi, si krásná... Máš jenom jenom depresi, počkej, jak bude krásně v létě uvidíš. Hlavu vzhůru.. Musíme bojovat viz. já, krásná hubená, prsa trojky, brunetka.. těhu a 33 kilo navrh, teď příšerná blond (zítra jdu už ke kadeřnici zpět na brunetku), prsa jsem měla jedničky fuj viz. galerka a tak mám plastiku (musela jsem si půjčit v bance) a hubnu, snažím se, denně válčím se špatnou náladou, ale bojuju ! Přidáš se? Přece každý den je krásnej něčím jů?

Přidávám se k holkám, vypadáš hezky...jenže to je to...vypadat hezky neznamená se cítit hezky. Jestli tvoje pocity, kdy se cítíš strašně ošklivá jak píšeš přetrvávají dlouho, tak bych radila zajít opravdu k psychologovi. Zajdeš tam a vypovídáš se, nemáš co ztratit, snad s jeho pomocí získat zpátky sebevědomí. Opravdu není třeba vypadat jako modelka, stačí když zkusíš na sobě najít něco co tě charakterizuje a na co budeš na sebe pyšná
Budeš se líbit sama sobě tehdy, když budeš vnitřně spokojená. Když to nezvládneš sama, je třeba se k tomu nechat nasměrovat. Ve tvém věku je to normální stav, pokud si třeba hledáš partnera tak je pochopitelné, že se chceš více líbit a o to je to horší, když na sobě začneš vidět chyby, které podle mě vůbec nemáš.

červík
Tak tohle se o mě pokoušelo čas od času taky a jednoznačně pomáhá pohyb. Moc se soustředíš sama na sebe, začni chodit na nějaké cvičení, najdi si nějaký kurz něčeho, co by tě bavilo. Budeš si brzy připadat krásná, to ti garantuju.

Tak to mimčo na tý fotce opravdu není moje!!! je to od kamarádky...Víte ono taky jinak vypadají fotky a realita...moc mě těší že mi napíšete proč to řeším že jsem hezká....Ale opravdu fotečky je něco jinýho...Trápí mě to odmalička vždycky se nikdo našel kdo mě totálně zhuntoval sebevědomí...Mm blbou povahu v tom, jak to řekl můj přítel: kdyby mi 99 lidí řeklo, že jsem krásná a 1 mi řekl, že jsem hnus, tak dám na toho jednoho...Píšu jsem tohle proto abych si poradila.Protože sama už nevím co mám dělat.Ať jsem se snažila sebevíc NEJDE TO. Každá druhá holka mě zdevastuje. O každý si řeknu ta má hezký tohle a tohle a tiše závidím.. Lidi co mě znají tak to nepoznají, že se takhle trápím nedávám to znát. Snažím si dělat srandu a být v pohodě. Ale uvnitř se ničím strašně... Blíží se jaro a je mi čím dál tím hůř. Žádné léto jsem si neužila v klidu a pohodě. Jen nervy co si vzít na sebe abych nevypadala jak ******* a nervy z toho že se musím odhalovat a na nohou strie a celulitýda. Prsa žádný tak že, tílka nepřipadají v úvahu jen normální trika. A zase to jede od znova jsem v kouktu zničená a sleduji ostatní a tiše závidím..A uvnitř pláči

červík
Červíku,
koukala jsem na Tvoje fotky a jsi fakt hezká holčina, naprosto souhlasím s ostatními
Sebevědomí není otázkou 14 dní, na tom se musí postupně pracovat. Důležité je, aby si měla nějaký základ, na kterém budeš stavět, byť je to maličkost (krásné oči, prsa, pěkné nehtíky, hezký úsměv). Když jsem se narodila, tak moje doktorka mojí mamuše řekla, že jsem hluchá a že nikdy nebudu slyšet jako ostatní. Na základce se mi posmívali, nadávali mi do šprtky, na táboře jsem si taky prožila svý, ale víš co? Neřeším to. Od svých 4 let nosím sluchátka, ztrátu mám asi 92%. Celý život vděčím hlavně svojí mamince, která mě s mojí logopedkou naučila mluvit tak, že to dneska běžný člověk nepozná. Za to jí patří velká pusa Zkrátka jsem hledala na sobě to, s čím jsem spokojená (prsíčka, oči, pusinka).. ze kterých pak udělám přednosti (koupím si tričko, oční stíny a lesk na pusu) jsou to maličkosti, které ti pak pomáhají víc si věřit a být se sebou spokojená. Naučila jsem se sluchátka nezakrývat, naopak si koupit nějaký pěkný náušnice a tak.... musíš se na to koukat z té druhé stránky, té dobré....
Je důležité, aby tě někdo podporoval...
Myslím si taky ale, že to je hlavně počasím. Venku je hnusně, šero a lidi jsou protivný.
Věř mi, že je to jenom otázkou času

červík
Jejda jejda, jako bych se viděla, když mi bylo 18. Do té doby jsem na tom byla velmi podobně jako ty. Myslím že to bylo tím, že jsem doma od otce pořád slyšela: Co to máš na sobě, to je strašné, Podívej jaké máš tlusté stehna...Ty jsi neschopná, že tohle nedovedeš a tak. A já jsem tomu samozřejmě věřila. Navenek ve škole jsem byla celkem veselá, měla kamarádky, ale uvnitř jsem strašně trpěla, přišlo mi naprosto neuvěřitelné že by se do mě mohl někdo zamilovat. Moje spása byla vysoká škola, kde najednou bylo strašně moc lidí, strašně moc akcí a já jsem přestala svůj vzhled a mindráky řešit. A jako dnes si pamatuju, jak mi kamarádka řekla: Vždyť ty jsi moc hezká. Byla to pro mě naprosto absurdní věta, do té doby jsem ji ani jednou neslyšela. A představ si, dneska si to klidně řeknu sama o sobě do zrcadla A jak jsem se tak přestala zaměřovat sama na sebe a bezstarostně se bavila, začala jsem sama sobě víc rozumět a uvědomovala si, že svět se netočí kolem krásy člověčí...
Tím nechci říct, at jdeš na vysokou školu. Je to prostě o tom, najít si nějakou činnost a přestat nad sebou tolik přemýšlet. Ono takové ty fráze, že když je člověk spokojený sám se sebou, tak září a krásní, jsou velmi pravdivé fráze.
Jakmile člověk pozná sám sebe a přijme sám sebe, začne se i nějak lépe oblékat, začne vědět, co mu opravdu sluší.
Teď jsem sebevědomá mladá holka, která zná svou cenu a řeknu ti, že jak o mě do 18 nezakopl žádný kluk, tak teď v 25 je občas musím i odhánět. A jsem to furt já, stejná a přece jiná holka jako v těch 18.
Občas se ty mindárky taky ozvou, nejvíc když má otec zase nějakou blbou poznámku, občas si ji i obrečím a v ten moment si uvědomím, jak mě ty jeho kecy ničily. Já se v pubertě občas úplně v pokojíku dusila pláčem jak mě ty jeho kecy štvaly. Díky bohu jsem už dospělá a mám svůj rozum a dokážu si věci sama zhodnotit.
Zkus na sobě najít něco hezkého! Ty jsi celá moc hezká, ale pokud máš o sobě takové mínění, tak zkus najít aspoň jednu jedinou věc. A přijdou další, to mi věř. A nezaměřuj se tak na ostatní holky a neporovnávej se. Ty jsi ty a jsi jedinečná. Máš přítele, proč tě má asi rád? Protože se mu líbíš a je mu s tebou dobře.
Raduj se z každého dne, z toho že svítí sluníčko, z toho že si dáš na snídani kakao, z toho že uvidíš za oknem sýkorku....Protože z malých velkých maličkostí se skládá život.

Ahoj,
k této diskuzi se můžu jen přidat..když koukám na holčiny a ženské kolem mě, tak skoro na každé dokážu najít něco, co je na ní hezké...až na jednu, kterou vídám v zrcadle..ne, musím přiznat, že někdy se sama sobě líbím, až tak hrozné to není..ALE .. já u sebe vidím problém v tom, že nejsem úplně spokojená se svojí povahou a tady si nevím rady...vždycky jsem byla spíš tichá - radši jsem poslouchala lidi, než abych sama moc mluvila, ale společnost mám ráda. A to je to co mi vadí. Tak moc obdivuju holky, který jsou schopný vyprávět něco a mít třeba pět šest posluchačů a bavit je...to neumím - mluvit začnu až v okamžiku, kdy mám pocit, že mě poslouchá jeden, maximálně dva lidé...tak moc bych někdy chtěla být bavičem .. no a taky pak samozřejmě začnu někde žárlit - když je hezká holka a navíc baví celou společnost, usměvavá a všichni na ní visí očima...taky se snažím o úsměv, ale po pár minutách začíná být křečovitý, protože mi v hlavě začne běhat - proč to neumím já??????

Rybička
Ne každý musí být bavičem společnosti O to nejsi přece horší člověk. Já tyhle lidi taky obdivuju...a kdysi jsem jim záviděla a přišla jsem si podle nich neschopná....Seděla jsem, čučela a přála si abych to taky tak dovedla.
A teď to fakt neřeším, směju se jejich historkám a mluvím když mám co říct A najednou jsem občas taky tím bavičem....prostě jakmile se člověk dostane do pohody a přijme sám sebe, najednou jde všechno snáz.
Netrap se tím, podle tohoto se hodnota člověka přece neposuzuje. Jen se rozhlédni v nějaké společnosti kolem sebe pořádně....jsou všichni těmi baviči? Určitě ne! Myslím že jsou tak dva tři a zbytek spíše poslouchá a sem tam něc prohodí stejně jako ty. Jsem si jistá, že v tom nejsi sama Ale vždyť je to přece jedno, ne? Ven člověk chodí aby nebyl sám doma a ne se ještě trápit sám nad sebou!!

Moc všem děkuji za názory..Vím, že to vypadá jako kdybych se chtěla litovat a chtěla přesvědčovat že jsem hezká. Ale není to tak, jen jsem chtěla poradit je to pro mě důležité. Moc děkuji a to VŠEM. Tímhle se opravdu trápím hodně a když si čtu názory druhých tak se nad tím pozastavím a přemýšlím..A to už je úspěch.....