Co děláte, když jste smutní?

Já to teda zaspím.Nic jinýho mi nepomáhá

Brečím, vztekám se, jím, lituju se, jsem na celej svět naštvaná... a když to trvá moc dlouho, tak mi samotné dojde, že na to je ten život krátkej a jdu se proběhnout do lesa, jdu si za mamkou popovídat nebo cokoliv, jen nebýt sama doma a čumět do zdi

Já si pouštím hudbu a zakazuji si na to ošklivé myslet (né vždy se to však povede).

Poslouchám písničky...jdu na procházku se psem....Nebo to zaspím... ale nekdy to nejde..nejhorší je, když člověk musí fungovat ve špatné náladě na zabití

Většinou poslouchám hudbu a u toho cvičím, ať se vybiju.

Reaguji na Rubynka: tohle je skvělé, ale jen chvilkové. U mě tohle trvá už několik let a vždy to hodím za hlavu, ale vždy se to zase objeví(někdo připomene) a já zase smutním. Mám chuť se doma zavřít a koukat do zdi, ale tohle raději nedělám ať mi nešibne.)

V akutní fázi, když přijdu domů brečím, nadávám a pak se směju tomu jak nadávám a jak z breku nemůžu dýchat Potom si zacvičím, jdu na procházku se psem do parku, pustím si hudbu a podle toho, co je to za věc přemýšlím co dál

Opiju se s kamarádkama a příští ráno, když vím, že nejsem sama koho bolí hlava, mám pocit, že nejsem sama ani na to moje trápení.

Reaguji na LauraT: hmm to je dobrý nápad....v pátek mám akci tak to asi prubnu.
Reaguji na Cindova: chce se mi brečet, když se to nehodí a když se někde zavřu kde mě nikdo nevidí tak to nejde ale to jsem celá já vše dělám naopak.

dám si něco dobrýho k jídlu (jo, nesmí se to přehánět ), pustím si oblíbenou hudbu nebo pěknej film se šťastným koncem (ne nutně slaďák), jdu se projít, popovídám si s někým, komu věřím a snažím se to nějak překonat, řekněme optimistickýma vizema do budoucna

To je asi o povaze, já prostě brečím ale často, když jsem smutná, když mě něco vytočí, když mám obrovskou radost a podobně. Prostě to nedovedu v sobě držet což je taky nevýhoda, ale mám to takhle od malinka. Ale pomáhá to

Já to mám taky tak. Když mě něco trápí nebo jsem smutná tak prostě brečím, pokud jsem zrovna sama nebo s lidma před kterýma můžu. Když mám fakt aktuální trápení tak jsem schopná nasadit sluneční brýle a slzet na ulici Ale vybrečet se podle mě hodně pomáhá, a taky mít se komu svěřit. Nejhorší je držet všechno v sobě a dělat jakože se nic neděje, až pak budeš sama budeš smutná ještě víc:/

Voňavá koupel, nejlepší čokoláda, oblíbený parfém, film, sklenka něčeho dobrého a zaspat to A druhý den si řeknu, jak mi nakonec bylo fajn a hned je vše růžovější.

Brečím tak dlouho, dokud neusnu...když se vzbudím, upravím se a jdu se třeba projít a snažím se to vidět v tom lepším světle. Ale to je spíš na chvilkový smutek, prostě se z toho vybrečím. Něco, co mě trápí roky brekem nezlepším...ale už to ani tak často neřeším, prostě se s tím učím žít. Bohužel filmy ani písničky mi nijak nepomáhají, to mě spíš vytáčí ještě víc No a pak mi už několikrát pomohl přítel, který mě rozesmál, i když jsem vůbec nechtěla