Co děláte, když jste smutní?

Pustím si hudbu a nebo jdu ven, někde do společnosti. To vždycky pomůže. Taky na mě jako takové štístko působí přítomnost mého milého. A také filmy. Strašně ráda koukám na filmy.

je smutek a smutek...záleží jstli je to jen nějaké chvilkové "aninevímpročjsemsmutná", to mám nejčastěji. To spím. V auktní fázi se vybrečím a pak spím...když je to nějaký douhodobý smutek z něčeho co se událo, tak akutní fáze je opět o breku a spánku a pak potřebuju přátelé, sport, nemít ani chvíli na další aktivní smutnění a přemýšlení.

Většinou jsem doma, trpím a pláču. Po několika hodinách mi dojde, že to takhle nejde Co mi vždy pomůže je zpívání, dobré jídlo a hlavně přátelé! Jít se odreagovat. Dneska jsem to zrovna udělala Viděla jsem dvě kamarádky a hned je líp. Taky mi pomáhá si sepisovat různý plány, co mám všechno za cíl... nebo koukat na obrázky mých vysněných psů

Jdu cvičit, projít se ven, nebo se vybrečím u romatického filmu, nebo to zaspím

Jdu na procházku nebo si pohraju s pejskem, čtu si, zavolám příteli nebo si dám něco dobrého k jídlu.

1) Řeknu si, že může být i hůř.
2) Smířím se prvně s tím nejhorším jak to může dopadnout
3) Zamyslím se na budoucnost a řeknu si, že za měsíc či víc to nebudu řešit
4) pouštím si veselou hudbu nahlas
5) jdu do fitka
6) jedu za Prahu na koně
7) jedu za Prahu do přírody
výlety
9) přátelé

Akce akce akce a na přemýšlení a smutek není prostě čas. Funguje to..

Jakto, že vždycky, když kliknu na téma psychologie vyjede mi tady téma o depresi, smutku atd atd. ženské neblbněte nic není tak horké

brečím,lituji se a u toho se přežírám

Podle mě je důležitý to v sobě hlavně nedržet. Klidně se vybrečet a bude zase líp. Mě hodně pomáhá hudba a procházka jen tak se psem. Prostě vypnout a nic neřešit. Někdy je to tak nejlepší.

V tu chvíli se nesnažím rozveselit, většinou si pustím totálně smutný písničky, nebo zas drsný...A ležim na zemi, bulim, a často píšu-pomáhá mi to to dát na papír... Taky se procházím na svoje oblíbený místa s písničkama...a pak jdu spát...A až další den hledám řešení, často mi pomůže nejlepší kamarádka, rodina... Jo a když přejdu fázi brečení tak jen koukám do blba, uplně zničená..na mě fakt musí bejt v tu chvíli pohled...

Já začnu uklízet. Skoro vždy, když jsem smutná, nebo naštvaná, tak začnu uklízet, ale tím stylem, že spíš vyhazuji různé věci, o kterých jsem si třeba před tím řekla, že už je nevyužiji. A dělá mi to dobře. Někdy si jdu jenom sednout ke hřbitovu a popřemýšlet si... Nebo prostě jen tak chodím po pokoji a přemýšlím. A pak to nějak dopadne...

Mně pomáhá písnička Summertime od Janis Joplin, v tu chvíli je samozřejmě určená jen a jen mně, doporučuji! Pak si ještě od ní pustím Move Over a jdu někam ven, mezi lidi, abych na to nemyslela a nenechala tu depku v sobě moc vyrůst. Někdy teda pak člověk není nejzábavnější společník, ale co

A pokud je ten smutek v kombinaci se vztekem, tak si třeba praštím jednou dvěma skleničkami o zeď. Nejdřív je to tragi-komický a pak už jen komický a je to pryč