Co děláte v depresi? Jak se jí zbavit?

Pořád se píše o zimních depresích, nezažil jste někdo letní? Já je měla. Nejvíc, když bylo 30 stupňů a já měla před menstruací. Připadala jsem si odporná, ulepená (výstižnější slovo pro tento stav snad ani neexistuje), nečistá, těžká jak cent, bez chuti do práce a do života a štvali mě lidé, co se pořád hemžili a prali, uklízeli, větrali peřiny, klepali koberce, malovali, vytírali a vůbec jich všude bylo plno. Tu "ulepenost" jsem taky pociťovala kdysi po porodu. To v těhotenství jsem si připadala taková čisťoučká a šťastná, ale to už je dávno.

já jím citalec už několik let a bez těch léků bych vůbec nemohla fungovat....snažím se pracovat, abych zahnala smutek, ale bez chemie to u mě nejde, bohužel....

Nejsem právě v depresi (jsem stále na AD), ale pronásleduje mě neskutečná únava.
Žravost a únava. Je mi zatěžko už jen dýchat. A to musím vstát z postele a jít chystat rodině jídlo...
Uf.
Nejhezčí jsou chvíle, kdy můžu spát, ležet, koukat na film.

Reaguji na Venuše: rozumím Vám velmi dobře, taky mám teď období nechuti cokoliv udělat a žravost.......

Holky, jestli můžu dát radu... měli byste si uvědomit, že Váš život je skvělý, i když si to možná teď nemyslíte. Může být spousty důvodů, proč lidé mají deprese. Nejsou dost krásní, nebo jsou moc širocí, mají málo peněz, nejsou dost studovaní, jsou sami nebo nemůžou mít děti. Je toho hodně, ale málo kdo si uvědomuje, že nám nikdo nedal život pod podmínkou, že z nás musej být supermodelky, nebo pod podmínkou, že budeme domů nosit každý měsíc 100 tisíc. Život je tu od toho, aby nám dal možnosti a to spousty možností. Nejsme tu proto, abychom svůj čas nějak zabili, ale abychom těch možností využili. Některé využít budeme chtít a některé ne. Proto já se dívám na život tak, že se neučím protože musím, ale protože vím, že můžu vědět něco nového, můžu umět věci, o kterých se mi třeba nikdy nezdálo... večer před spaním si čtu knihy ze svého seznamu knih, které bych chtěla někdy v životě přečíst a víte proč? Protože si uvědomuju, že mám obrovské štěstí, že knihu číst můžu... že ji vidím. Chodím běhat pro ten pocit volnosti, že já běhat můžu a že mám zdravé nohy... maluju ne proto, že čekám že z toho bude světové dílo (v mém případě rozhodně ne ) ale pro ten pocit, že mi míchání barev dělá radost, že můžu přicházet na nové a nové zkušenosti s tím, co dělám Přestože nejsem postavou dokonalá říkám si, kdo je? Ti o kterým mi ostatní říkají, že dokonalí jsou? Ble je mi špatně z toho, že se mám řídit předsudkama svého okolí. Je mi dobře? Je. Nadváhu nemám, cvičím protože chci,ne protože musím kvůli ostatním. Není důvod si dělat hlavu... Mám ráda sebe takovou jaká jsem, protože tohle mi život dal a je to mé, a já utvářím sama sebe... takže holky... uvědomte si, jaké máte v životě obrovské možnosti a že nikdo vám život nenaordinoval a i kdyby, tak vy se jím nemusíte řídit a dělejte věci proto, že je dělat můžete a že z nich budete mít dobrý pocit a vytěžíte z života co nejvíc, a ne protože musíte, nebo protože se snažíte zabít čas....

P.S.: Už jsem to tu jednou psala v nějakém tématu, jenže těch tady na tu depresy je, až mě mrazí

Reaguji na M.Steel:
To jsou moc fajn pozitivní věci, co píšeš.. Ve skutečné depresi ale nic takového nezabírá. Já depresivní nejsem, momentálně, mám jen takovou melancholickou povahu, a občas tedy mám sklon do deprese sklouznout. Stačí málo.
Někdy ale ani v době remise není možné vidět zrovna krásu světa, a své štěstí. Člověk nemusí být zrovna šťastný, po depresi stačí, když není aktuálně na sebevraždu. Každý jiný stav, než mínusový je dobrý a přijatelný.
Chceš svými slovy pomoct, to je šlechetné. Jsi hodná. Jen jsem ti chtěla říct, že to nefunguje, slepému ukazovat barvy, Prostě je vidět nemůže, ne že by úplně nechtěl.

Reaguji na Venuše: Já jsem kdysi depresí trpěla a byly to ty nejhorší roky. Asi je rozdíl mezi depresí, že člověk nemá smysl života, nebo má pocit, že nikdy nebude dost dobrý a depresí, kdy člověk ztratí blízkého člověka. Zde pomůže maximálně psycholog. Chtěla jsem jen pomoci těm, co mají občasnou depresi nad tím, že žijou buď stereotypem, nebo mají pořád na pilno a nedokáží odpočívat a mají pocit, že jim něco chybí.... jinak chápu, že například lidem, kteří třeba trpí depresí proto, že mají o sobě nízké mínění a nevěří si a svému okolí, můj příspěvek nepomůže ale holky, asi je nejdříve důležité zjistit příčinu depresí, pak už je to totiž velký krok k tomu se jich zbavit. Jakmile zjistíme důvod svých nálad, můžete se na sebe zaměřit a začít s tím vším pracovat... já se tak svých depresí zbavila....

Jinak se musím omluvit za svůj první příspěvek, kde se naprosto ukázal můj smysl pro češtin ups

Reaguji na M.Steel: Možná by bylo fajn, kdybys napsala, jak se ti podařilo toho zbavit. To může být určitě inspirativní.

Reaguji na Venuše: samozřejmě... Moje deprese se týkaly toho, že jsem nevěděla kdo jsem a že jsem si připadala pro všechny ne dost dobrá... nevěřila jsem si, v dětství jsem se moc volné výchovy nedočkala, měla jsem pocit, že jsem všem a za vše zodpovědná a nechápala jsem, proč jiní lidé se chování svobodně podle své vlastní vůle, když nechcou, řeknou ne, když se jim něco nelíbilo, nevadilo jim to říct nebo naopak, když někdo řekl, že je něco trapné, jiní lidé zase řekli, že to neva, že jim se to líbí. Dostávalo mě to do depresí, protože jsem nechápala, proč i člověk, který mě miluje neudělá vše podle toho, co chi já zatímco já se můžu přetrhnout, aby vše bylo podle něho. Stačilo aby se mě někdo zeptal, jestli je to nový účes, kde jsem k němu přišla a byla jsem schopná se odebrat do nejbližších toalet a co nejdříve se přečesat, protože jsem si myslela, že mi tím chtěli dát najevo, že vypadám hrozně. Byla jsem úzkostná a jakmile mi i partner řekl, že třeba nějaký kousek oblečení mu nesedí k mojí kabelce, myslela jsem, že mě nemiluje. Až mi jednoho dne řekl dost a otevřel mi oči. Řekl mi, že mě miluje, ale že ho svých chováním ničím, že si musím uvědomit, že jsem svobodný člověk, i když jsem takhle nikdy nebyla vychovaná. Řekl mi, ať se konečně naučím žít sama za sebe a ne za druhé, stát si za svými názory a naučím se brát takovou jaká jsem, a abych si uvědomila, že jsem výjimečná osoba a každý má právo být výjimečný.Že už to nezvládá mě neustále ubezpečovat, že jsem nic nepokazila, že ho to trápí za mě a že občas je to těžké mi dělat oporu, když sám už neví kudy kam.

Abych to zkrátila, paradoxně jsem se rozhodla něco se sebou udělat, ne pro sebe, ale zase pro někoho jiného... pro něj. Začala jsem chodit na kurzy asertivity, navštívila psychologa. Ale to Vám holky nepomůže dokud opravdu nezačnete chtít s tím něco dělat. Motivace. S přítelem jsme spolu pořád, pomohli jsme si navzájem a dnes sklízíme ovoce naši společné práce... Důležité se zjistit příčinu a důsledek vašeho chování, pak je jednoduché s ním zatočit. Mě pomohly hodně knihy jak se naučit být asertivní, jak se zbavit žárlivosti, nebo jak si zvýšit sebevědomí a jak se naučit žít bez stresu... na delší čas se to stalo mou náplní každodenního života, tyhle knihy byly moje denní chleba a pro to jsem v té době žila... Ponořila jsem se do toho natolik, že mě to samo o sobě dostávalo myšlenkami někde jinde. Jakmile nastal problém a deprese, hned jsem bořila nos do knihy a hledala záchranu a odpověď.... dnes jsem svobodný a vyrovnaný člověk, který si dokáže přestavit, že by v životě zůstal úplně sám... dnes už vím, že bych to zvládla... žijeme přece jenom svůj život, ne ničí jiný...

to je asi celý můj příběh, jak jsem se s tím vypořádala... Důležité je chtít... držím pěstičky

Reaguji na bambůča: Brojím za sport, mně to vždycky neuvěřitelně spraví náladu.
Musí to být ale pořádná aktivita, box nebo nějaký tvrdý trénink, čumět ve fitku z okna a ťapat na trenažéru za to nestojí, ztráta času,.

Reaguji na Griotka: ano, nebo tanec

Vím o čem mluvíš... občas se člověk nechá pohltit negativními myšlenkami uplně zbytečně. Mnohdy to není tak černé jak se zdá, ale člověku to tak nepříjde. Skvělý je heřmánek - uvolní a uklidní až neuvěřitelně (sama jsem byla překvapená) - čajík dva a je fajn .. taky trochu víc čokolády není nikdy moc ... ta je na deprese jak dělaná . A v neposlední řadě hudba, ta odvede myšlenky uplně jinam. Při sportu nemáš čas si dělat starosti... ale mnohdy mi pomůže myšlenka: ,, když nejde o život, jde o ho*no,, a vykašlu se radši na ty špatné myšlenky ať nemám vrásky na čele