Co je pro vás ve vztahu nejdůležitější?

Vybírám si člověka podle toho, jak si rozumíme. Ze zkušenosti to tak musí být, jinak se ti dva dříve či později rozejdou. Dále tam hrají roli finance. Musí se přibližovat mé životní úrovni. Věci jako, co kdo komu dluží apod. neřeším, to není vztah.. Sex nevím. Na začátku to asi důležité je, později, když spíte jen s jedním člověkem roky, tak je to asi nuda, i když víte jak na to.. nevím. Na to má každý jiný pohled. Tzn., že věrnost pro mě není asi až tak důležitá

Myslím, že za mě jsi to vystihla v těch bodech celkem dobře. Na jedné straně musí být soulad v těch věcech zásadních pro život, na druhé straně mi prostě musí chlap imponovat, musím ho chtít a toužit po něm (co možná nejdýl) musím být zkrátka zamilovaná, no a samozřejmě taky cítit, že jsem milovaná. Akorát jak jsi napsala, že zamilovanost po čase přejde, jen z lásky člověk nevyžije, tak bych řekla, že je to trochu jinak, z té zamilovanosti člověk nevyžije, protože ty chemické sloučeniny, které z nás dělají zamilované blázny, se v mozku po čase zákonitě tvořit přestanou, ale potom tedy by měl přijít ten hlubší cit stojící na jiných hodnotách, a ten by měl vydržet dlouhodobě, a tomu se právě říká láska. A ty hodnoty, to je právě ta důvěra a intimita, takové to spiklenectví, otevřenost naprosto ve všem, vzájemná úcta a ohleduplnost... zkrátka takové to silné pouto. U mě se dost projevuje v každodenních maličkostech (a bohužel ty s postupem času povětšinou nejvíce upadají a pak to krásné pouto slábne a slábne...) A sex... tak to je jasné, že ten hraje velmi zásadní úlohu. Přes hrátky v posteli se realizuje naše rozpoložení duševní, zkrátka láska dostává v posteli fyzickou podobu. Takže bez toho to prostě nejde. Ani krátkodobě, ani dlouhodobě.

U nás starých naopak. Je silnější a silnější, jak Ti odchází lidé kolem a nakonec pomalu nikoho jiného nemáš.

Reaguji na Maria: Mám v okolí hodně takových "starých", kde to tak tedy bohužel nefunguje

Já bych řekla, že ve vztahu je nejdůležitější taková psychická shoda - nebo-li stejný náhled, hodnoty, názory, původ, .... Když není tohle, může být té důvery, financí i sexu třeba i nadbytek a stejně je vztah časem k ničemu - ubývá chuť držet jej pohromadě, přibývá nespokojenost, neochota do vztahu investovat, hledání "záminek" k rozchodu a nakonec to vesměs i rozchodem skončí, protože člověk se bez nějaké postaru řečeno "spřízněné duše" cítí ve vztahu osaměle a nepochopeně a v tom případě je opravdu lepší být sám. V začátcích vztahu to obvykle až takový problém není, protože člověk si v radosti ze změny partnera říká, že se protiklady doplňují ( nebo snad dokonce přitahují ) , funguje počátečné postelové okouzlení - a ten zbytek "se nějak srovná" , popřípadě se omílá dnes tolik nadužívané slovo "tolerance". Jakonáhle se vztah časem dostane do té stereotypní roviny, po které sice nikdo netouží, ale přesto se tam naprostá většina vztahů dostane - tak je zle. Není cílem ve vztahu ne příliš kompatibilního partnera tolerovat ( nebo jím být tolerován ) - cílem je najít partnera, který bude co možno v nejvíc stránkách vyhovovat. Přespříliš mnoho tolerance je pro ty, co nemají na výběr - teď nemyslím dlouhodobé celoživotní vztahy, tam je tolerance časem potřeba , mám na mysli vztahy tak do pěti let.

Když už jsme u toho výběru, přečetla jsem někde, že lidi si podvedomě vybírají partnery na základě stejných obličejových rysů, jako mají sami v naději, že i ty duševní rysy budou stejné. Má někdo nějaké zkušenosti ? Povedlo se někomu předem odhadnout, že si bude s někým rozumět ( nemyslím hned vztah, ale právě takovou tu shodu myšlení ) na základě toho, jak vypadá ? Docela by mne to zajímalo, protože bych řekla, že na tom něco je.

Sama za sebe bych to asi shrnula do jednoho slova a tím je SHODA, shoda jednoho dílku s druhým.

Mít stejné morální zásady, hlavní životní postoje, vzájemně se doplňovat, respektovat, milovat i obdivovat.
Pak se láska ze vztahu nemůže vytratit, ale naopak stále roste.

Reaguji na vilima:
Tak to je opravdu špatné. Být starý a ještě nespokojený k tomu.

Já zase slyšela, že když postavíš do řady 10 chlapů, tak si máš vybrat cca toho, který se ti líbí vzhledově jako čtvrtý

Těžko říct. Já mám takový určitý typ, co se mi líbí a je to od toho mého docela odlišný. Přeci jen každý může vypadat jak chce a v mozku to má po svém..

Musím souhlasit s ostatníma holkama, SHODA je správný výraz pro to, co je ve vztahu nejdůležitější. Já jsem se svým partnerem téměř 10 let, jsme spolu od mých 14ti let. Hodně lidí říká, že je to divný a nenormální. Ale já jsem do něj pořád strašně zamilovaná, těším za ním domů, když se máme někde sejít že půjdem třeba na véču, jsem jak malá a mám motýly v břiše. Takže když někdo řekne, že zamilovanost časem vyprchá, já si nemyslím že je to pravda, když se nejdou dva kterým to klape ve všech směrech a je tam právě ta shoda, můžou být zamilovaní celý život.
A jak píše dadabus o toleranci, myslím že určitá dávka tolerance je zapotřebí.
Co se týče sexu, i tam je potřeba aby to klapalo, naprosto souhlasím s tím, co napsala vilima Přes hrátky v posteli se realizuje naše rozpoložení duševní, zkrátka láska dostává v posteli fyzickou podobu.

Jak už bylo řečeno.. shoda.. potřebuju partnera se kterým si budu rozumět, se kterým budu mít stejný pohled na budoucnost, se kterým si budu rozumět ve všech ohledech...
jakmile si dva nerozumí, tak to vede k neshodám, hádkám a konec pak už každý zná

Ano, slovo SHODNOST to vystihuje. Akorát já bych ještě přidala - partneři se mohou shodovat, klape jim to v posteli, ale pokud jeden z nich nemá zdravý a harmonický vztah se svými rodiči a v jeho původní rodině panuje manipulace takovým stylem, že ten partner se z toho nedokáže vymanit, tak to ten vztah, ať se máte sebevíc rádi, ničí.

Jo, tohoto jsem si všimla, když jsem za studentských let brigádničila na pokladně hypermarketu. Viděla jsem, jak mnoho manželských párů si je vzhledově podobných. Akorát toto vůbec nedokážu posoudit u své rodiny ani sama u sebe. S bývalým přítelem jsme měli stejný typ postavy, s manželem bych řekla, že máme stejný úsměv.

To je roztomilé