Co mám dělat proti závisti - bohužel z mé strany

ahojky já si myslím, že máš hodně nízké sebevědomí. Mám to podobně ty pocity sama ze sebe, ale necítím závist vůči jiným ženám. Věřím, že je ti to nepříjemné. Možná by to chtělo na sobě začít trošku pracovat a podsoupit nějakou razantní změnu, aby jsi nabyla sebevědomí. A taky se nauč příjmat lichotky. I mně to dalo hodně práce. Já prostě jen skromně poděkuju, usměju a tečka Taky jsem měla ve zvyku k tomu něco dodávat, ale naučila jsem se je příjmat jen s úsměvem. S tou závistí vůči jiným ženám, nevím co bych ti poradila. Zkus se na to vždy soustředit, když to na tebe přijde a řekni si v duchu dost. Uvidíš, až se naučíš přijmout sebe samou jaká si tak se to určitě obrátí k lepšímu já se to učím a bojuju s tím celý život. Takže hlavu vzhůru a hodně štěstí

Docela by mě zajímalo, kolik ti je, abysme si mohli udělat lepší představu...jaktože nedokážeš pochválit? Prostě ti to nejde vyslovit? Cítíš k dotyčné v tu chvíli tak velkou zášť?
Zkoušela jsi už pracovat na svém sebevědomí, resp. tušíš, kde je příčina? Trápí tě tento problém odjakživa, nebo se objevil "časem"...
Asi jsem tě teď trošku zasypala otázkami že
Každopádně první a dooost důležitý krok jsi udělala, přiznalas otevřeně svoji negativné vlastnost, která je mezi lidmi vmínána jako obzvláště odporná a každý se tváří, že on nezávidí atd...

Tak odpovím na ty otázky. Záviděla jsem vždycky, ale tolik mi to nekomplikovalo život jako teď. Nedokážu vyslovit pochvalu, protože v té chvíli cítím tak velkou zášť k dotyčné. Je mi 40. Získám trochu nadhled až když se dotyčná té kýžené věci zbaví nebo se vrátí k normálu. Pak zjišťuju, že jsem vlastně na to myslela celou dobu, neodpoutala se od toho, nevěnovala se ničemu jinému plně a parádně jsem si ničila život.
A následovat dotyčnou, pokud bych si to mohla dovolit? Brzo po ní je to trapné, je to opičení. A když dosáhnu toho samého po letech, už mě to netěší, připadá mi, že už je to z módy vyšlé.
Zvlášť švagrová a jedna kolegyně jsou na tohle mistryně. Ony mají totiž stejný vkus, tak přicházejí s něčím, co jsem moc chtěla já.

vosmajda
Začni se zabývat sebou a hledej na sobě to, co nemají druzí, čím ty vynikáš (samozřejmě v pozitivním slova smyslu ), co by zase druzí mohli závidět tobě, měla by ses začít mít víc ráda, nekoukat na druhé. Když závidíš druhé, že na sobě něco vylepší, neseď a šup - nech něco vylepšit na sobě, něco pěkného si kup, udělej si radost. Považuj sama sebe za vyjímečnou.

vosmajda
Souhlasím....jakmile ti stoupne sebevědomí a budeš umět přijímat lichotky, tak už tě nebude tolik štvát, když dostane lichotky i někdo jiný, nebo když to někomu ve tvé společnosti sluší apod. Mluvím z vlastní zkušenosti.
První věcí je určitě to sebevědomí, takže zapracuj na tom co bys na sobě chtěla změnit, aby ses cítila lépe - váhu, postavu, vlasy, oblečení, případně zájmy apod.

vosmajda
Myslím si ,že nejsi sama s takovými pocity, že spousta žen něco takového prožívá taky. Asi ty dvě nemáš moc v lásce co? Já bych mohla takhle závidět mé neteři, je krásná, má skvělou postavu, má skvělej vkus, může si dovolit kupovat drahé věci, vše jí ohromě sluší. Jenže jí mám ráda, tak jí to přeju a spíš to potěší mé oko, když jí to sluší a najdu u ní inspiraci. Samozřejmě si nemůžu dovolit nosit to co ona, ale něco přeci, alespoň podobného. Spíš se z legrace hecujeme - chlubí se mi třeba, co nového si pořídila a já na ní - ty čůzo, už máš zase nový boty? Já je chci taky! No a když jsou pro mě dostupný, tak si je klidně koupím a nepovažujeme to za opičení ( ve zlým), Jindy si zase pořídí ona něco, co mám já první.

Taky si myslím, že to nejdůležitější je, že si to uvědomuješ a hlavně, že taková být nechceš.. Naprosto souhlasím s Napoli, bude to zřejmě sebevědomím.. ruku na srdce, každá holka chce být ta nejkrásnejší, za všech okolností a myslím, že problémy - i ten tvůj, se objeví ve chvíli, kdy se sebou člověk není spokojen, nebo ještě hůře - srovnán! To je věc, na kterou by sis měla pravdivě odpovědět. Jestli se máš ráda jako žena. Zdá se to být hloupé, ale je to opravdu těžká věc, sama s tím mám problém. Pokud se máš ráda a budeš si sebe cenit jako ženy, nebude důvod,aby tě něco podobného trápilo! S těmi lichotkamy na sebe musíš být tvrdší, není přece důvod, aby ses schazovala uvědom si, že ten, kdo ti to říká, ti chce udělat radost! Měla bys mu ji přece v tu chvíli oplatit a ne to zamluvit,hm?!

vosmajda
Řekla bych, že to co jsi udělala je naprosto úžasné! Mnoho lidí tohle neumí a třeba ani nikdy nedokáže, mám na mysli to, že si seš vědomá toho, co děláš / cítíš a to nejúžasnější na tom je, že to chceš změnit. Z mého pohledu už jenom tímhle jsi udělala velký kus práce a chtělo to pořádnou odvahu si to uvědomit / přiznat / sdělit.

Nejde tu o žádný drobný problém, to by bylo chlácholení, ale věř mi, že mnoho a mnoho lidí má jiné stejně těžké problémy jako ty, ať už je to třeba závislost (rodina, přátelé, práce..) nebo jiný typ (nesamostatnost apod.). Je už celkem jedno, jestli jde o závist, méněcennost nebo závislost, řešení je pokaždé stejné. Jednoduše musí dojít k vyzrání osobnosti. To, že na sobě máš zapracovat víš sama, stejně jako to ví mnoho jiných lidí o svých vlastních problémech, jenomže většinou neví JAK ?! Jak to udělat, aby člověk zvýšil sebevědomí / jak se zbavit závislosti na druhých / jak se vypořádat se špatnými zvyky / jak najít vůli / jak zhubnout apod.
Taky jsem mnoho let proživala zase jiný svůj problém a díky bohu jsem našla způsob, jak to změnit. To hlavní musí člověk udělat sám svou pílí, ale návod jak na to jsem našla v knize Sedm návyků skutečně efektivních lidí od S. Coveyho. Takže ti jí vřele doporučuji, mají ji např. v Praze v Luxoru nebo tady, sehnat se dá i na audionahrávce, ale kniha je lepší / nebo kombinace obojího.

Kniha ... charakterizuje 7 návyků, které je třeba si osvojit, abychom jednali co možná nejefektivněji, a které jsou základem pro vytvoření harmonické, cílevědomé a integrované osobnosti.

Doporučuji tuto knihu všem, ať jde o problém v práci nebo v rodině nebo osobního charakteru. Nic tak zásadně nezměnilo můj život k lepšímu jako tato kniha a věřím, že pomůže i tobě.

Částečně to znám - taky jsem se pořád porovnávala s ostatníma, když jsem přišla do místnosti, kde bylo více žen, okamžitě jsem vyhodnocovala, které z nich vypadají líp než já apod. Dnes už to tak nemám - paradoxně mi pomohlo, když jsem brutálně přibrala (50kg) a najednou jsem "věděla", že všechny vypadají líp než já. V tu chvíli jsem se naučila vážit si u sebe jiných věcí než jen vzhledu, ocenit se proto jaká jsem a co dokážu. Sice to bylo takříkajíc z nouze, ale zabralo to. Přestala jsem to řešit, přestala jsem závidět a i když už teď vypadám zase celkem dobře, už to není to, čeho bych si na sobě nějak zvlášť cenila ... Prostě se to chce "najít" a to je někdy dost těžké.

Myslím, že toto je typický problém všech žen a je super, že ty to dokážeš přiznat a nejen sama sobě. Nejvíc funguje, když se budeš snažit být prostě lepší. A pak nebudeš žádné jiné závidět. Každopádně to není jen o fyzické kráse, ale i o duševní. Pokud nejsi typická krasavice, tak se soustřeď na to, že jsi prostě lepší v jiných věcech. Víc toho víš, máš lepší charakter, víc zvládneš, máš třeba narozdíl od nich charisma atd atd...

Závidíš jen věci co se týkají krásy a oblečení, nebo i jiných věcí?

Přiznat to není až taková odvaha, když jsem pod přezdívkou. A závidím především tu krásu, oblečení a účesy, ale pak i oblíbenost a peníze. A s tím sebevědomím je to tak: v zrcadle si nepřipadám nijak strašná, ale to zklamání, když uvidím svoji fotku, to je úplně něco jiného, tam vidím hloupý obličej, jakoby bezzubý (mám vadu skusu), zapadlé oči s hnědými kruhy, syslí tváře, postavu tlustší, než si myslím, že mám, spláclé vlasy (a v zrcadle se zdají pěkné). Jestli mě ostatní vnímají jako na fotce, pak se nedivím těm všelijakým pomluvám. Moje dcera na celý problém říká asi tolik, že nejsem hezká, protože se nesměju. Mně to trochu připadá jako nějaká fráze z knihy, jako to, že úsměv zkrášluje. Oni chtějí veselou mamku, která pracuje doma a směje se přitom, nevysedává u počítače, není zahloubaná a nekouká závistivě po lidech. A ty jiné kvality kromě krásy taky nemám, třeba jsem ještě neobjevila, co je tak úžasného na kytičkách, a nové recepty zajímají spíš manžela. Pak nevycházím ani s kolegyněmi, už kvůli těm tématům hovoru.

To není normální, ne u vyspělé ženské, která by měla vědět, co jsou to nějaké hodnoty. Neříkám, kdyby jsi měla nějaký mindrák, ale závidět lidem krásu, oblečení apod.? Vždyť to je na posledním místě, co by jsi jiným měla závidět.
Máš děti
A že je to typický problém všech žen? No tak to jsem šťastná to žena, že znám jen jednu takovou.

Ale tohle já všechno vím, mám dvě děti, jsou zdravé, dobře se učí, mám manžela, měla bych být šťastná, a řekla bych, že i jsem. Musí to být hrůza, přijít třeba o dítě, ani na to nechci pomyslet. Vím, že mám být šťastná a nezávidět, ale prostě si někdy nemůžu pomoct.