Ahojte,
chtěla bych znát váš názor na tohle:
Jdete na rande, které se odvíjí asi takto. Konverzaci udržujete pouze VY, kluk se na nic nezeptá, když teda začnete mluvit samy o sobě, tak na něm vidíte, že ho to nezajímá a opět se na nic nezeptá. Když se neptáte vy, je ticho. Takže kluk vás "neokouzlí".
On se po pár dnech ozve s tím, že by se chtěl sejít znova. To zahrajete do autu a víc se neozýváte. Jemu to bohužel nedojde a podle slov vaší společné známé čeká, že se ozvete.
A teď to hlavní:
Jiná kamarádka mi řekla, že bych mu měla dát ještě jednou šanci a říct mu, co mi na jeho chování vadí. Že si to prý třeba uvědomí a dojde mu, že dělá něco špatně.
Já si myslím, že je to blbost. Pro toho kluka je to přeci přirozené chování (neptat se) jinak by se zeptal, snažil by se.
Jak to vidíte vy? Říkáte po nepodařeném randeti dotyčnému narovinu, proč se s ním už nechcete sejít?



Poslat SZ
Když to půjde špatně, tak budeš mít aspoň jasno, že tenhle chlap není nic pro tebe, ale taky se může stát, že se po počátečním šoku (první rande s člověkem, kterého vidím poprvé v životě) rozkecá a něco pěkného z toho bude 
bohužel pro mě jsem mu dala ještě 2(!) šance v podobě rande, než mi konečně došlo, že tohle ani já nezachráním.
Nic víc nemá význam... Pocit a intuice = po prvním RANDE