Co s miminkem? ?: (

Interrupce je v tvé situaci asi jediné rěšení.
Sama píšeš,že nemáš finanční prostředky a i když by jsi dostala soudně od otce dítěte nějaké alimenty,tak to nic neřeší.Bude to pro něj nechtěný závazek,nebude k němu mít kladný vztah.
Je nesmysl nechat si dítě ve chvíli,kdy ani ty ho nechceš.
Příště pečlivěji chránit proti početí.

Reaguji na Tiakia: Problém je, že já jej chci, strašně moc, ale sama bych to prostě nezvládla všechno. Každopádně děkuji za radu, přemýšlím nad tím.

Reaguji na Rééza:
Když to sama nezvládneš,tak není jiné řešení.
mít dítě stojí hodně peněz a v tvém věku máš největší úkol zajistit si "kariéru" do budoucna,ne dítě a bídu s nouzí.To by byl špatný start do života jak především pro tebe tak i pro toho potomka.

Reaguji na Tiakia: Asi máte pravdu. Ale je to strašně těžké Ale děkuji

Ve tvé situaci bych šla taky na interrupci. Bohužel žádná ochrana není stoprocentní .

Reaguji na Michaela18: Jen mám strach z toho, že jelikož by to byl už druhý potrat, je velké riziko, že už děti mít nikdy nebudu. Při prvním potratu jsem měla velké zdravotní komplikace a vlastně se divím, že jsem vůbec otěhotněla. Co když po druhém potratu to už vážně nepůjde? Takhle zahodit život nevinného. Nenávidím se za to a teď už ze sebou nebudu zřejmě moci žít vůbec :/

Reaguji na Rééza: Riziko to je, ale jsou ženy, které byly víckrát na interrupci a i přesto se jim znovu podařilo otěhotnět a dítě donosit. Tohle je hodně těžké, nikdo to nerozhodne za tebe, ty s tím budeš muset žít. Zvážila bych návštěvu psychologa, aby ti pomohl vyrovnat se se situací. Dítě stojí spoustu peněz, času a energii. Peníze na dítě nemáš, kdybys vysoudila z otce dítěte peníze, stejně by to byla naprosto směšná částka. Podívej se na internet na ceny plen, oblečení, postýlku a další věci, které bys pro dítě potřebovala. Propočítej si to a třeba ti to pomůže v tom, aby sis uvědomila, že na to opravdu nemáš prostředky. Jaký máte jinak s přítelem vztah? Je sice hnusné, že se k situaci postavil takto, na druhou stranu ho i chápu - je mladý a ví, že na to peníze nejsou.

Reaguji na Michaela18: Ano, jsem si vědoma všech nákladů, ale s přítelem by to šlo zvládnout, sama na to nemám, to zcela dobře vím. Také vím, že návštěva psychologa už by byla nutná. Poprvé mi trvalo rok a půl než jsem s tím svým způsobem "smířila", přitom se mi o tom do dnes zdají noční můry. Bojím se, že teď už by mne to zasáhlo natolik, že bych se "zbláznila". S přítelem momentálně řešíme rozchod, jelikož on nakonec dítě striktně odmítl a já se přiznávám, že ho chápu i nechápu. Zprvu mě nutil na potrat, ale ten jsem zase striktně odmítala já. Teď už nad ním vážně přemýšlím :'( Ale i tak si myslím, že bych s ním už dále být nemohla, vše by mi připomínal. A také nevím jak to udělat, mám již těhotenskou průkazku, objednaná vyšetření. Jak mám doktorovi říct, že jsem si to rozmyslela, když se mne hned na začátku ptal, jestli nepřijdu za pár dnů s tím, že jsem si to rozmyslela?

Prostě jsi se rozmyslela doktor ti tvé dítě živit nebude,takže je to čistě tvá věc a on musí jen vyplnit papíry a dát razítko.Toho se vůbec neboj.On je tam pro tebe a ne ty pro něho.

Myslím si,že to rozumem zvládneš daleko víc by tě zasáhlo dítě donosit a pak chodit žebrat na sociálku nebo i s dítětem žít v nějaké ubytovně pro sociální matky s dětma.To je daleko víc stresující než interrupce.

Zas tak velké není evidentně jsi v pořádku,když jsi znova náhodou otěhotněla.Čím dřív půjdeš,tím nižší riziko je.

Já bych si to miminko možná nechala. Zkusila bych ještě situaci pořešit s partnerem, když zprvu dítě chtěl, možná se jen dokáže srovnat se situací, ale potom by toho mohl litovat stejně jako ty. Jaký je jinak váš vztah? Milujete se? Máte v sobě oporu?
Pokud by ten vztah ale už nešel zachránit, tak by asi nebylo jiné řešení, než jít na potrat, pokud sama víš, že by jsi dítě neuživila.

Moc ti držím palce, aby se situace s partnerem vyřešila a našlo se řešení a mohla sis miminko nechat. Já nejsem kariéristka (ačkoliv studuju a pracuju) a proto nezastávám názor, že je ideální věk na dítě 30 let.. Bohužel ale finanční situace a zázemí je velmi podstatné..

Reaguji na Lady Marmalade: Ani já nejsem kariéristka, práci mám stejně mizernou a vždy jsem byla spíše rodinný typ. Dítě bych si chtěla strašně moc nechat, ale když jej nebudu mít jak živit, nebylo by to dobré pro mě ani pro něj. S partnerem bohužel už vztah nemáme. Já jej miluji nadevše, ale on mi bohužel sdělil, že jeho láska ke mě se proměnila v nenávist, protože jsem se rozhodla mu zničit život. V případě, že bych si dítě nechala, nepřizná ani otcovství a já se ptám, kde se to v něm všechno vzalo. Takže názor už zřejmě nezmění. Vím, že budu nešťastná ať už si dítě nechám, jelikož mi ho bude připomínat a i když půjdu na potrat. Vážně bych nepřála žádné z vás takovou situaci a ten pocit zoufalství. Ale moc Vám všem děkuji za názory a rady. Vážím si toho.

Reaguji na LadyMiss: Bohužel v tomto musím souhlasit. Ho vždy zajímaly více peníze a jeho společenské postavení než já, natož tak rodina. To dítě bere jako překážku a jako něco, čeho se lze jednoduše zbavit, k tomu mě také nutil a to jsem odmítla. Ale jestli neměl nakonec pravdu. Ale i kdybych to dítě dala pryč, s ním jsem skončila. Myslela jsem si, že ho znám, ale až moc se vybarvil.

To by vyřešil soud a testy na otcovství ale nenáviděl by jak tebe,tak to dítě.
Jediná rada je interrupce a nebo pokud by jsi se rozhodla si dítě nechat,tak otce neuvádět.Protože by to bylo rozhodnutí čistě tvé a on ti jasně řekl,že dítě opravdu nechce.
Je to tvrdé,ale to je realita.

Reaguji na Tiakia: Tohle vím. Musím se jen zavčasu rozmyslet.