Než mne začnete soudit, mám zdravotní problémy, kvůli kterým mé tělo antikoncepci odmítalo, dříve jsem to nevěděla a proto jsem před 3 lety otěhotněla a byla donucena k potratu. Nyní prášky už neberu a chránili jsme se jinými způsoby, které však, jak jsem již zjistila, nejsou vždy úplně spolehlivé. I přesto, že miminko jsme neplánovali, protože jsme stále oba mladí, rozhodla jsem si jej nechat.
Přítel nejdříve souhlasil, ale nedávno své rozhodnutí z ničeho nic změnil. Uvědomil si, že kariéra a společenské postavení je pro něj zřejmě důležitější než jeho rodina, která i díky němu vznikla. Jeho rozhodnutí mě srazilo na kolena a nyní nevím co mám dělat. Na miminko jsem se celou dobu těšila, ale teď? Když jeho otec ani nechce přiznat otcovství? Když mě chce opustit? Opravdu nevím co si mám počít, jelikož z mateřské dovolené bych neuživila sebe, natož tak dítě. Nemám kam jít, nebudu mít peníze a nevím co mám dělat.
Stále mohu podstoupit potrat a i přesto, že jsem jej tak striktně odmítala, nakonec nad ním přemýšlím, jako nad nejlepším možným řešením. Ale zabít další dítě? Jsou ženy, které nikdy své vlastní dítě mít nebudou a já mám už druhé zabít? Jsem naprosto bezradná. Ale miminko bych neměla z čeho živit, na všechno bych byla sama a na to prostě nemám, jak psychicky, tak finančně. 
Poslat SZ
V pátek jsem byla na genetické vyšetření, zatím to vypadá, že je vše v pořádku
ale pořád mám 20% šanci na vysněnou holčičku! 
přesně tak, hlavně ať jste oba v pořádku!
Jak jsi to Tvé zlatíčko pojmenovala? 
Ale já mu vše odpustila (jsem asi příliš blbá) a on se do malého zamiloval hned jak ho viděl a teď na něj nedá dopustit (najednou), ale mezi námi je peklo, takže jsem celkem zvědavá, jak to půjde dál do budoucna. Ale snažím se to moc neřešit. Jsem šťastná, že malého mám, bylo to to nejlepší rozhodnutí a nikdy toho nebudu litovat. Teď už vím, že on byl ten kousíček mého životního puzzle a ať už budu někdy s někým nebo budu do smrti sama, jsem mámou a mám svého syna a nic není víc! 
Galerie obrázků