Co s miminkem? ?: (

v 19ti je předpoklad, že budeš mít jednou děti, po vrácení se z mateřské jsi takto pro zaměstnavatele menší "hrozbou", že utečeš. A jen moc nechápu - zakladatelce je 22, takže si nemyslím, že by byla s dítětem doma do třiceti a to potom jestli jdeš v 26 ze školy nebo z mateřské zas takový terno není...

spousta holek co studují na kombinované formě mají doma malé dítě. A naopak dnes spousta těch 26 letých absolventů nemá praxi. Nemyslím práci ale praxi ve smyslu, že to, že někdo dělá 3 roky například prodavačku nebo administrativní výpomoc taky až zas tak nevytrhne.

To tedy jo, už si to až tak nevybavuju, ale sama jsem se divila, kde ona vlastně vůbec bere peníze na život. Ale kdoví za pár let na tom může být úplně jinak, a nemít dítě by třeba litovala.

Naopak ani to, že matka nastoupí na mateřskou s 300 tisícovými úsporami jí nezaručí, že až bude dítku 12 bude mu schopna platit všechny lyžáky a školy v přírodě. Dá se takhle našetřit, naplánovat ty první tři roky dejme tomu, ale osmnáct už těžko.

No já nevím, ale z biologického hlediska je prý nejrozumnější mít dítě do 25 let, i z hlediska dítěte, je asi vhodnější mladá maminka, která se o něj tolik nebojí, neřeší, nebo i neví co vše se může stát, než pomalu čtyřicetiletá.

Dnes je maturita málo na to, aby tě vůbec kdo zaměstnal, takže jdeš na VŠ, spoustu lidí si jí protáhne, znám holky, co končí v 28 letech teprv s vysokou, pak teprv začínáš budovat nějaké to bydlení, kariéru - kam to všechno vede? Podle mně je velice málo žen typu Marie Curie Sklodowska, žen, u kterých tohle má význam.

A myslím si upřímně, že většinu těch žen to ani až tak nenaplňuje, jakože se to od nich očekává - i ty píšeš:

Proč? Dítě pomalu do roka pije mateřské mléko, a pokud matka nekupuje v lékárně příkrmy typu jedna pidi sklenička mrkve za stovku a tu mrkev - hrášek - brambor doma uvaří, tak to dítě do těch 4 let opravdu tolik neprojí, je mu jedno jaké nosí oblečky, a ani s jakýmkoliv sportem se takhle brzy nezačíná.

Kde podle mně opravdu začínají ty výdaje, to je nástup do první třídy - koupit pomůcky do školy, hra na hudební nástroj, sport a vybavení na sport, ty školy v přírodě, kroužky, ...

Malé mimino je podle mně skoro nic - nevidím důvod proč se zadlužit, a i ty výdaje typu kočárek, postýlka jdou dnes sehnat docela levně - vždyť nemusí být nový.

Já s tímto přímo nemám zkušenosti, ale můžu ti dát pohled mé kamarádky Otěhotněla neplánovaně v 22 letech, měla přítele, který miminko tedy chtěl ,ale oba dva věděli, že ho uživit bude velký problém. Na krku velké dluhy, žádný byt, nic moc práce.. ale nechali si ho. Oba dva bydleli u jejích rodičů. Dali si žádost o státní byt a ten jim do 1 roku přidělili. Neměli to ani jeden jednoduché, ale maminka té kamarádky jim vždy pomohla, jak s hlídáním, když byla nouze, tak jednou za měsíc jim přispěla 1000 Kč a jim to vždy stačilo. Výbava se dá pořídit z bazaru za pakatel. Prostě pokud miminko chceš, tak to jde. Nemusíš dřív bídu, jde jen o to, omezit hlouposti a utrácet s rozmyslem. Ti dva teď alespoň ví, že nejlepší jejich investice je to dítě, které jim tyto výdaje oplatí tím, že jim řekne "maminko/tatínku mám tě rád" Ty máš bohužel nevýhodu v tom, že nemáš podporu od partnera, ale to neznamená, že když tento dítě nechtěl, tak jiný by tvé dítě nepřijal za vlastní. Přeji jen hodně zdaru a rozhodnutí takové, aby jsi ho nikdy nelitovala

Souhlasím, a téměř se vším, co píšeš

Ještě zkušenost, jedna holka od nás ze školy otěhotněla v 17. Bydlela doma se svojí mámou. Než se dítě narodilo, bylo jí 18, tzn. její otec přestal na ní platit alimenty. Ona sama neměla příjem žádný, protože byla na střední. Všechno táhne její máma/babička. Nikdy neměly samy peníze a teď do toho přišlo dítě, ale zvládají to, existují nějaké příspěvky + oblečení, věci na mimino atd. si půjčily/dostaly od známých.

Takže ano, jde to. Je to po materiální stránce mnohem, mnohem těžší než jít na potrat, ale ona prostě miminko chtěla a nelituje, že ho má.

Mateřská se tuším vypočítává z výše platu, ale jak jsi psala, že Ty chceš mít ty úspory, tak já to vzala obecně - i s tím zadlužením, a to nechápu proč by to pokaždé mělo znamenat zadlužení (bez dopředu našetřených úspor), asi jednak předpokládám i příjem toho otce od rodiny, no a kdyby nebyl, tak je třeba možnost vzít dvouletou variantu kde je vyšší rodičovská a po těch dvou letech se vrátit do práce.

Pokud bych byla matka samoživitelka, tak bych asi upřednostnila jako levnější variantu pleny látkové a ty kupované bych používala pouze na cesty. Mimochodem i děti sestřenice takhle vyrostly, a ani ne tak z finančních důvodů, jakože si tehdy někde přečetla, že to snad může být nezdravé či rakovinotvorné nebo něco takového (nevím přesně, tehdy takovéhle věci šly dost mimo mně).

Samozřejmě, že je lepší a komfortnější mít peníze, ale jestli někdo opravdu dítě chce, pak to myslím může jít i bez statisícových příjmů v rodině.

Chceš říct, že ženy se ani nemají pokoušet realizovat svůj potenciál, protože taková, která to nedotáhne na nobelovku stejně nemá společnosti kromě dělohy co nabídnout? To snad ne...Kam to vede? Ke spokojeným ženám, které ve většině případů stejně mít děti budou a k tomu navíc dobrý pocit, že něčeho dosáhly (nebo se aspoň pokusily)

Ano, z BIOLOGICKÉHO hlediska, proto mladé hloupé holky, které se nechají zbouchnout v 16 bez problémů porodí na záchodě a pak jdou zase do školy...ale to je jen biologické hledisko

Abych to vše nějak shrnula.

Mám vystudovanou střední školu s velice specifickým zaměřením ukončenou maturitou, proto i uplatnění není úplně jednoduché. Ani na vysokou školu jsem se kvůli střední nedostala, jelikož jsem toužila dělat něco, na co jsem nebyla vědomostně vůbec připravena. Snažila jsem se tudíž najít práci, abych nezůstala svým rodičům na krku a to mě donutilo se přestěhovat z malého městečka na Moravě až do Prahy. Přítel zde již studoval a pracoval, tak akorát vyměnil kolej za náš společný byt. Každopádně bez přítele jsem v Praze úplně sama, jelikož celou svou rodinu mám na Moravě. Musela bych především řešit bydlení, jelikož samotná bych neměla na byt v Praze peníze, takže bych se zřejmě musela vrátit na Moravu. Ale pokud vím, na mateřskou se může odejít nejdříve 6. týdnů před termínem porodu, což znamená, že tu hold někde muset býti v požehnaném stádiu těhotenství a potom se stěhovat přes celou republiku. Ale to pro mě není ten největší problém.

Ano, miminko bych si ráda nechala, byla jsem hned rozhodnuta si jej nechat, ale spousta lidí z mého okolí mi to začala vymlouvat a já začala pochybovat. Odstrašujícím případem je pro mě má sestra, která měla dítě ve stejných letech jako jsem já nyní. S přítelem spolu byli chvíli, ona otěhotněla, kvůli tomu se i vzali. Nyní jsou malému 3 roky, sestra je od jeho narození nešťastná a s manželem se budou rozvádět. Ona je zdravotní sestra, po mateřské ji dali výpověď, takže teď nemá kam jít, nemá práci ani peníze, jen dítě na krku, které nechce. Moje maminka mi říkala, že nechce, abych dopadla jako ona. Kdo mi zaručí, že mě také zaměstnavatel nevyhodí až mi skončí mateřská a pokud ne, to se zase budu stěhovat s malým dítětem do Prahy? Abyste mne chápaly. Já vždy byla spíše rodinný typ. Děti jsem vždy milovala a vždy toužila po vlastních. Svého synovce jsem hlídala tak často, že když se začínal učit mluvit, říkal mi mami, což bylo smutné, ale sestra jej stále odkládala a já jej milovala a vím, že bych milovala nadevše i své miminko. Já neprahnu po skvělé kariéře ani po milionech na účtu. Nemusím mít všechny nejnovější trendy v šatníku a veškeré vymoženosti dnešní doby. Plat je mizerný a já jsem zvyklá na málo, vždycky si vše dokážu přetvořit k obrazu svému. Z mála dokáži udělat něco pěkného. Ani nepiju a nechodím nikam pařit, toho jsem si užila dost v pubertě, teď si raději přečtu knihu. Možná jsem nudná, ale mám jiné priority než párty a chlast. Samozřejmě si občas zajdu s přáteli někam sednout, ale to myslím každý. Já nepřemýšlím nad sebou, zda mi to dítě zničí život, přemýšlím nad tím, zda nezničím život já jemu. Uvažuji zda si ho nechat nebo ne, protože zvažuji, co bude pro to malé nejlepší. Zda jej budu moci zabezpečit a budu pro něj dobrou matkou, protože budu na všechno úplně sama. To je pro mě podstatné, zda tomu miminku zvládnu zaručit co nejméně trpkou budoucnost.

Nejde ani tak o potenciál, ale spíš o honbu za něčím - operuje se tu pojmy - možnosti, cestování, peníze, kariéra - kolik těch žen má opravdu takový potenciál nebo natolik využily těch možností, aby je to zcela naplnilo. Jsou takové a já jim tu možnost jen přeju. Pak jsou ale i takové, které třeba ani tolik ambic nemají, ale v podstatě opět dnes mají ten pocit, že nemají možnost volby "žena dnes tu kariéru dělat musí"

A nejde o dělohu, ale o trpělivost, něhu, péči, kterou dá matka svým potomkům, to je pro společnost taky obrovský přínos.

Promiň ale tohle mi přijde trochu moc - zakladatelce je dvaadvacet, dle příspěvků se jeví jako zodpovědná, opravdu nechápu to srovnání s někým kdo "porodí na záchodě a jde zpátky do školy" - to je tuším snad i trestné, a hlavně eticky někde dost jinde.

Ano, s tím souhlasím. A o tom byl i můj příspěvek, málo žen podle mně (ale jsou takové), mají takové poslání, že je to v životě natolik naplní, aby to nahradilo to mít děti, proto to srovnání s Marií Curie Sklodowskou Pokusit se o nějakou kariéru je ok, ale žít život bez dětí kvůli profesi má význam opravdu u pár typů profesí - například v medicíně, vědě, a není zas tolik žen, které by to celoživotně naplňovalo.

Já taky pracuju na vzdělání, kariéře - aby to nevyznělo, že jsem totálně bez ambic - ale život bez dětí? Mně by to přišlo smutné a myslím, že bych jednou stejně litovala.

Nechtěla jsem abych vyzněla, že se dohaduju , spíš jsem chtěla jen vysvětlit svůj pohled na věc .

Nikdo neříká, že budou žít bez dětí, naprostá většina žen ty děti nakonec má, i když se
k nim dostanou později

Mluvilas o biologickém hledisku, já ti hyperbolou naznačuju, že jsou i jiná, často důležitejší hlediska. Jasně, že etika i zdravý rozum jsou jinde.

Každý kdo chce být nezávislý nějakou 'kariéru' potřebuje. Volba tady pořád je, jenže když si vybereš být závislá na jiných, hrozí ti reálné riziko, že skončíš sama a bez peněz na dlažbě.

Reaguji na Rééza: Holka, vždyť ty to mimino už teď miluješ! Pomůže ti máma, nevzdávej se ho! Na sestru se vykašli, od ní víš, co péče o malý dítě obnáší, umíš si to představit, ale narozdíl od ní jsi holt mateřský typ. Jsi ochotná slevit z luxusu, věř mi, že u nás ti opravdu hlad nehrozí, jen prostě nebudeš mít na nový hadříky z Nextu, ale budeš všechno kupovat z druhý ruky. Mimino v podstatě mo nestojí, postýlku i kočárek koupíš lacině v bazaru, nebo ti to někdo půjčí. Máš kde bydlet a máš co do pusy, máš dostudováno. Jediný, co dítě doopravdy potřebuje, je láska. Všechno ostatní se dá levně pořídit. Jen tu lásku mu musíš dát ty.

Bože můj, zakladatelko, vůbec už to tady nečti, já si připadám jako v Bohnicích!
Pando, ty si klidně šetři 300 tisíc, až je budeš v cca. 45 letech mít, tak si najdi nějakého zachovalého padesátníka, který si s tebou pořídí dítě.
To není fér, čím jí to tady krmíte !!
Je to mladá inteligentní holka, má bydlení, pomoc rodiny, otec je známý (a třeba ještě změní svůj názor, chlapi holt reagují jinak, nemají ten vztah k dětem od početí jako ženy), má práci..Nechápu, jakou kariérou tu pořád operujete! Chystáte se rozbíjet atom 24 hodin denně?
Děti a rodina je to nejdůležitější v životě a neznám moc profesí, které by to dokázaly kompenzovat. Děti se dají vychovávat i ve skromných poměrech, na děti dnes na mimibazaru seženeš všechno za zlomkové původní ceny, přece není, do pr..le, ten život jenom o penězích!
Já bych nikdy nedopustila, aby moje děti strádaly a věřím, že ani zakladatelka, jeví se jako rozumná holka, která se dokáže o sebe postarat. Už teď se stará o jedno dítě, kterému říká přítel. Buď se z přítele stane chlap a otec nebo jedno dítě vymění za druhé, za mnohem úžasnější
Jestli to tu pořád ještě čteš, tak já Ti držím palce, abys byla v životě šťastná

1. nie je to dieťa, je to iba zárodok, dočasný parazit, nie je životaschopný
2. radšej byť mŕtva ako byť z neúplnej rodiny a mať z toho problémy na celý život
3. ak sa narodí, bude mať problémy celý život nielen to dieťa, ale aj ty. Normálny chlap nechce vychovávať kukučku