Ani nevím, co si od tohoto deníčku slibuju, možná si říkám, že se mi uleví když se z toho vypíšu... Asi to bude dlouhé...
Nízké sebevědomí omezuje můj život po všech stránkách. Proto se bojím, co se mnou jednou bude a vadí mi, jak se kvůli toho na mě dívá moje rodina.
Stále hledám své vlastní já, jednou jsem to já? podruhé někdo snad cizí. Ráda bych se posunula dál, ale jak by to bylo možné, když ani sama nevím, kdo jsem.
Ahoj holky. Můj problém se vlastně nedá nazvat problémem, jedná se o jednu mou vlastnost, která mi v ničem nevadí a nikomu ani ničemu neubližuje. Tou vlastností je jakás takás míra nespolečenskosti. Vlastně jsem introvertem docela ráda, každý jsme nějaký, že jo. Ale zrovna teď jsem kvůli tomuto povahovému rysu strašně nervózní.
I když nejsem úplně nejmladší, až teď jsem si uvědomila, že nesnáším to, kam jsem se dostala. Chtěla bych slyšet názory jiných lidí, nebo nějakou inspiraci.
Vzájemná psychická podpora k prodělanému potratu/interupci - jak se vyrovnat s nechtěným těhotenstvím za podpory a zkušenosti slečen, které něco obdobného již zažily (bez diskutujícíh pro-life aktivistů).
Mám veliké úzkosti a deprese jakmile vím, že přes noc budu doma sama bez přítele. Bojím se, myslím na to nejhorší a když se odhodlám spát, tak nemůžu usnout.