Ahoj holky, touto cestou hledám kamarádku za prací do většího města (Praha, Brno, vcelku nezáleží kde)........... ...................................
nevím jak dál pokračovat ve vztahu, ale ztratit ho nechci:( možná by mi bez něho bylo líp, ale nedovedu si představit že bych netrávila čas s ním a všechno..
Pokračování mého deníčku "Problémy ve vztahu". S přítelem jsme si nakonec dali "pauzu" s tím, že si napíšeme jen jak nám dopadly zkoušky. To jsme dodrželi. Zároveň už je to po 14ti dnech, co jsme si řekli, že se neuvidíme...
Poslední dobou zjišťuju, že nedokážu na nic čekat. Všechno bych nejradši měla hned a to je mi pořád na škodu. Jenže jak z toho ven? Jak se uklidnit, zbavit se rozlítanosti a dopracovat se k troše trpělivosti?
Poslední dobou jde vztah mezi mnou a přítelem z kopce. Někdy si říkám, že by mi bez něj bylo líp, ale zároveň se této varianty děsím. připadám si jako v takovém začarovaném kruhu a nevím jak z něj ven...
Nikdy jsem sice v kolektivech nepatřila mezi bůhvíjaké oblíbence, ale dokázala s lidma celkem v pohodě vycházet. Teď ale musím sdílet kancelář s kolegou, u kterého mám pocit, že mě vyloženě nesnáší a já nemám nejmenší představu proč..
Přítel chce zajistit bydlení pro rodiče hypotékou, ale naší společnou budoucnost neřeší vůbec. Ve svých 32 letech je absolutně spokojený s garsonkou, která je moje.
Jsem několik let zadaná a nedávno jsem se zamilovala do jiného - bohužel ženatého muže a nevím co mám dělat, nebo spíš jak z toho ven a vrátit se do normálu.
Ahoj holky, je mi 18 let a nikdy jsem neměla přítele. Nikdy jsem vlastně neměla ani pořádné rande. Vůbec mi to nevadilo, spíš bych řekla, že mám ze vztahu, možná i z mužů strach.