Ahoj holky, je mi 18 let a nikdy jsem neměla přítele. Nikdy jsem vlastně neměla ani pořádné rande. Vůbec mi to nevadilo, spíš bych řekla, že mám ze vztahu, možná i z mužů strach.
Ahojky holky, jednou už jsem psala ohledně mého vztahu. Nabralo to ale nový směr, tak se pokusím to napsat co nejstručněji. Byla bych vděčná za každý váš názor. Děkuji :)
Poslední dobou jsem v jednom kuse nemocná a už mě to ubíjí i psychicky, nic si neužiju, každou chvíli jen doma a léčit se.
Bez kamarádky.. přátel, přítele. Vyvrženec téhle společnosti... Nikdy by mě nenapadlo že takhle dopadnu, být sama. Zůstala mi rodina ale jen proto, že jsem její nedílnou součástí i kdyby nechtěla..
Možná si řeknete že jsem praštěna možná taky ne.Můj bývalý kolega se kterým se znám 4,5 let mi motá hlavu.Před 3 lety jsme do sebe byli zamilovaní ale nikdy jsme to nedotahli do vztahu ani do žádného "fyzickeho kontaktu".Často jsme si psávali o tom co by kdyby znáte to.Problém byl asi vždy v tom že jsem byla zadaná buď já a nebo on.
ahoj holky, jdu vás otravovat s mým problémem. vím, že nejsem jediná, ale prostě potřebuju se někomu svěřit a chci, aby mě někdo vyslechl a kdo jiný, než vy :)