Kdyby mi před pár měsíci někdo řekl, co mě bude trápit, totálně se mu vysměju... nastoupila jsem do práce snů, ale vůbec mě to nedělá šťastnou, naopak, jsem v takovém stresu, že je mi fyzicky špatně...
Po rozchodu .Jsem na dne a nic mi nedava smysl.Přítel mi rekl ze mne ma moc rad ,ale ze chce aby jsme byli kamaradi ,pocka pry 3 mesice ,vubec tomu nerozumim
Přítel je velmi cílevědomý a kromě práce se ještě rozhodl studovat online kurzy a učit se jazyky. Což je super a já ho v tom ráda podpořím. Jenže..momentálně to u nás vypadá tak, že přijde naštvaný z práce, zasedne k PC a učí se až do večera. Dáme večeři a on jde znovu k PC. Pak se jde spát.
Zdravím vás všechny. Ráda bych si tu přečetla Vaše názory na současnou situaci, ve které se momentálně nacházím, a která mi přijde více než zoufalá...
Před 14 dny se se mnou po 2 měsících rozešel přítel, který byl ze začátku ze mě velmi nadšený a pak, poté, co jsme se kvůli mé nemoci (chřipka 3 týdny) méně vídali na mě začal kašlat a řekl, že jsme se měli lépe poznat.
Jsem už hodně dlouho zamilovaná do zpěváka, který je už bohužel mrtvý. Pořád k němu cítím lásku a jsem strašně ráda, když ho aspoň vidím na videu nebo na fotkách.
Nikdy jsem si nemyslela že se ocitnu tam kde jsem.. na rozcestí v horším případě ve slepé uličce Dnešním dnem jsem ukončila práci a ocitám se ve slepé uličce a nevím jak dál, možná čekám, že si tu někdo prošel stejnou situací a jeho příběh mě nakopne... Snažím se to brát sportovně, ale při psaní mám slzy v očích.
Mám pocit krize a jsem dost ztracená. Studuji, ale vlastně nevím, jestli se tomu chci věnovat i po škole. Poslední rok mi připadá, že jsem nešťastná..
Záchvaty vzteku, nezvládání emocí, negativní myšlenky, strach ze ztráty partnera, žárlivost, plačtivost, přehnaná úzkost, zkrátka veškerá negativa, která se ve mě hromadí...