Možná si řeknete že jsem praštěna možná taky ne.Můj bývalý kolega se kterým se znám 4,5 let mi motá hlavu.Před 3 lety jsme do sebe byli zamilovaní ale nikdy jsme to nedotahli do vztahu ani do žádného "fyzickeho kontaktu".Často jsme si psávali o tom co by kdyby znáte to.Problém byl asi vždy v tom že jsem byla zadaná buď já a nebo on.
Byl to jediný chlap, u kterého jsem si na prvním rande řekla, že musí být můj a u kterého jsem neměla v ničem navrch. Osud nám přál a my se dali dohromady. Jenže každé lejno má své mouchy a já si teď nevím rady.
Chci se zeptat na rady, jak se odprostit od upjatosti a užívat si život naplno bez ohledů na to, co si kdo bude myslet. Abych to upřesnila, často mi lidé říkají, že se moc kontroluji :)