Jak se odprostit od upjatosti

Ahoj, s věkem moudříš, to je asi normální proces to, co Ti ve dvaceti přišlo jako sranda, za pět let už taková hitparáda není. Asi to tak má každý, někdo víc, někdo míň. Myslím sice, že je škoda, že jsi brzy takhle "zestárla" myšlením, ale rady nemám - mě je o dva roky míň a tím, že se pohybuju od 19ti mezi lidmi cca o 10 let staršími jsem se taky hodně za posledních pět let změnila a "usedla". Někdy mě to taky "mrzí", když vidím, jak si vrstevníci užívají, ale nemá cenu se do něčeho nutit. Na druhou stranu - horší jsou ty, které si neumí připustit stárnutí a chovají se jako puberťačky i ve 40ti.

Reaguji na annickaaa: asi máš pravdu, prostě stárnu a stává se ze mě konzerva a měla bych se s tím smířit

// víš, každý jsme nějaký, já to o sobě s tou konzervou vím, ale nějak nad tím nepřemýšlím, nebo mě to netrápí, ale přijde mi, že Tebe ano. Tak třeba začni nejdřív "blbnout" doma nebo jen s pár nejbližšími, nemusíš se chodit koupat nahá do rybníku, ale třeba s tím zpíváním atd. Nebo jet na tobogánu a blbnout mezi dětma, prostě aspoň takové maličkosti si zkusit připomenout a uvidíš, jak se budeš cítit.

Mě je 24let a dělám "blbosti" pořád...jsem dospělá, ale rozhodně nedovolím abych byla upjatá...hlavně když to tak necítím...s přítelem blbneme pořád, zpíváme nahlas na balkoně, v aquaparku blbneme jako malá děcka...

Myslím si, že tvůj problém je jenom v jedné věci...že okolo sebe nemáš lidi s kterými s můžeš zablbnout...První krok udělej, že si koupíš něco barevného...alespoň malý kousek...doma si pusť hudbu, pořádně si zatanči a zaskotači )

Mně teda přijde, že mezi moudrostí a tímto je rozdíl taky nedělám to, co třeba v šestnácti, ale jako abych se bála vzít si barevné oblečení, jen abych na sebe neupozornila a nebyla trapná? To podle mě s moudrostí moc nesouvisí.

Tak všeho s mírou, ale pořád raději rozverná čtyřicátnice než upjatá dvacítka

Taky si myslím. Když se bojíš, co by na to řeklo okolí :/
Poradit Ti neumím, ale asi to vážně chce začít po krůčcích.. blbnout aspoň sama před sebou, a pak to někdy zkusit s někým, kdo je Ti blízký..nešlo by?

A nestalo se něco před těmi 5 lety, co tě mohlo tak ovlivnit? Nebo nejsi třeba nešťastná ve škole, neubíjí tě práce? Myslím, že je i dost pravděpodobné to, co říkaly holky, možná opravdu nemáš s kým blbnout. A určitě bych taky začala po krůčcích, hlavně nechtít všechno hned, protože jestli se do "změny" pustíš, tak ať to má pořádně pevné základy a vydrží ti to

v té době mi akorát pořád bývalý říkal, ať se chovám jako dospělá a koukalo na mě hodně lidí jako na puberťáka

to není až tak pravda, mám kolem sebe dost lidí, kteří takto právě blbnou a vždy mě hecují ať se přidám atd..

Cituji jox: Ale teď mám pořád z něčeho strach. Z toho, že si ostatní řeknou, že jsem trapná atd.

Přeceňuješ trapnost atp., zas takovou důležitost nemá. Neříkám, že se máš rochnit v tom, jak je super být trapná atp., ale když už se stane, tak by bylo dobré si uvědomit, že kvůli tomu se svět točit nepřestane. Tvůj trapas atp. maximálně zabaví pár lidí, kteří mu věnují pár minut. Už jen máloco je bezvýznamnější.

Tak se uvolni.

A není právě tohle důvod tvé upjatosti? Třeba jsi se kvůli tomu nějak zasekla a moc jsi se hlídala až ses to naučila brát jako samozřejmost a teď ti to začalo vadit?
Jinak zkus prostě udělat nějakou spontánní věc, uvidíš, že tak hrozné to nebude a nikdo to moc řešit taky nebude
Neřešíš spíš moc, co si budou myslet ostatní? Nepřikládáš velkou váhu jejich názoru?

Reaguji na anna111: je to možné, asi moc koukám na to, co by řekli ostatní