Přítel samotář, vídáme se málo, zezačátku to vše vypadalo dobře a nadějně. Připadám si pak zle že mu něco pořád vyčítám va jsem hrozná, ale zároveň jsem pořád sama a nevyhovuje mi to.
Omlouvám se, pokud se to do položky deníčků nehodí...chtěla bych se zeptat, jestli je tu některá z vás, která má zkušenosti se studiem Fyzioterapie na Masarykově univerzitě v Brně, na lékařské fakultě...za týden dělám přijímačky a nějak nevím co od toho čekat.
Nevím, co si mám myslet o příteli. Někdy je jako nejvíc milující přítel a jindy si říkám, proč s ním vlastně jsem, že mě má u zadku. Vzdaluji se mu, protože si na něco pořád stěžuji, nevím, jestli to s ním bude napořád, ale moc ho miluji.
Věc ohledně vztahu...platí to? Svoboda, žárné žárlení a podezírání, více pohody = Víc pozornosti od partnera? Dřív to tak bylo, to mi pořád psal, pořád mě chtěl vidět, jel zamnou třeba ze školy, spal u mě a druhý den ráno jel zase zpátky i když to dělat nemusel, nikam nechodil a psal si místo toho semnou...ted jsem na něm závislejší, víc vyzvídám, podezírám, vyčítám a přijde mi, že proto už se na mě tak netěší, není ze mě tak hotový a chce být klidně raději sám
Chci být ve vztahu nad věcí, ne ufňukaná chudinka, co pořád vyznává lásku a stýská se jí a doléza, protože je jí smutno a chce se vidět a nechci být až moc hodná.
Vždycky byla iniciativa na něm a přestože měl se mnou od začátku trpělivost, jednoho dne pohár přetekl a všechno je jinak. Jediná věc co mě ve vztahu trápí je nezájem o sex z jeho strany, bohužel si myslím, že je to jen mnou, podle mě chuť na sex má, ale nevzrušuje ho se mnou...
Mrzí mě, že už nemáme vztah jako na začátku. Myslím, že moje hrdost je pryč a jsem ve vztahu ta, co miluje víc a co by se přetrhala a udělala pro přítele první a poslední, i kdyby padaly trakaře a nevím, co s tím.