Děti a život s nimi

Já mám holčičku 3roky,měla jsem ji ve 22,na dnešní dobu docela brzy....ale jsem ráda,že jí mám..i když mi manželství nevyšlo..a žijeme odděleně....ale na další dítko už nespěchám,ale nechci zůstat u jedináčka,to bych jí n ikdy neudělala....alůe říkám si děti do 30..pak už mi připadá ten věkový rozdíl moc velký..a rodiče si sdětma nerozumí...

VeronikaVi

Já děti nemám a ani je nechci, ale mám dost kamarádek, které měly děti až kolem 40 (a někdy i první) a nezdá se mi, že by to byl takový problém. Myslím, že se nedá paušalizovat. Znám "staré" pětadvacítky a "mladé" pětatřicítky.

To ráda slyším.

Armelle

já to myslela spíš tak, že čím dýl budeš čekat, tím hůř se budeš s tím komfortem loučit, víš?

já to mám s druhám díttětem už teď nahnutý - prostě se mi nechce a vím, že asi ani nebude. Budou mě muset asi hodně dlouho ukecávat....

pumpkin
můžu se zeptat na důvod, proč děti nechceš?

Já jsem si spíš myslela, že mě komfort po nějaké době omrzí, že mě přestane bavit cestovat, chodit po drahých restauracích, kupovat si luxusní věcičky, že prostě budu chtít něco víc... myslela jsem si, že se všechno přejí, ale možná máš pravdu.

Můžu se zeptat v kolika letech jsi měla Miu?

Přesně to same řikala i ja a pak jsem do toho nečekaně vlitla a už mám ty holky dvě

Bříško

Ano, to je samozřejmě známo, ale ne každý je prostě schopen to do 30 stihnout. Někdo cestuje, studuje, buduje kariéru .... Nebo zcela prozaicky se nezadaří. Mám známou, která miminko moc chtěla, mnoho let podstupovala strašné martyrium, vyšetření, hormonální léčba, umělá oplodnění .... no podařilo až, když už to vzdala, ve 42 letech. Je šťastná a neřekla bych, že své dítě o něco ochudí.

Ivcac
Zeptat se můžeš. Ale asi Tě má odpověď neuspokojí, prostě je nechci, nemám tu potřebu.

Já mám holku 11 let a kluka 6 let, další nechci, ale na kloučka bych se možná přemluvit dala.... Bez dětí je život o ničem, prázdný a bezduchý. Ale na stranu druhou - než aby byly nechtěné a odkládané, to radši ať si je rodiče nepořizují. Já sama za sebe - děti jsou báječné bytosti. Není dne, abych je nepomuchlala a nepohladila

Bříško

Takže jej tedy raději neměli mít? Moc tomu nerozumím .....

No v to doufám a taky na ně "tlačím", aby drželi při sobě, oni vidí jak jsem dopadla já se ségrou (dluží mi peníze a radši se se mnou přestala stýkat). Tráví spolu hodně času, hádky jsou u nich minimální, tak snad to puberta nezhatí.

pumpkin
Ivcac
Zeptat se můžeš. Ale asi Tě má odpověď neuspokojí, prostě je nechci, nemám tu potřebu

jo,jo, věřím, že se to může stát, sice pro mě, jako pro ženskou, docela nepochopitelné, nicméně je to každého věc.

Děti jsou pro mne od doby co je máme smyslem života. Poprvé jsem otěhotněla neplánovaně, něco selhalo ), bylo mi 18. A rovnou dvojčata, dvě holky. Život se nám změnil od základu, všechno co jsme budovali a zažívali mělo najednou úplně jiný smysl, z vychechtané holky se stala zodpovědná starostlivá máma a z 23 letého zajíce chlap, ochránce a živitel rodiny. O dalším dítěti snil nejdřív manžel, několik let mě přemlouval. Pak trvalo dalších 8 let společné snažení o sourozence, mnohdy jsem podléhala beznaději, ono totiž pokud člověk opravdu chce a dítě nepřichází, je to urputný boj s přírodou a někdy s časem.. Benjamínek se nakonec díky doktorům podařil, v mých 35 letech. Takže dnes mám doma dvě 18 slečny a dvouletého raubíře. S holkama mám úžasný vztah, občas si lidi myslí, že jsme ségry. Prcka asi milionkrát denně pusinkuju a říkám si, jak jsme mohli být tak dlouho bez něj . Holky toho malýho herce taky milujou. Denně děkuju tam nahoru, že máme naše děti, denně se modlím, aby byly zdravé, v srdci mám chvění, když se na ně podívám a dýchala bych za ně, bez mrknutí bych za ně dala svůj život. Je to to nejcennější na světě, co máme.

nutno dodat, že u holek jsem byla na rodičáku nejmladší a setkávala se s divnými pohledy starších učitelek, nyní už budu mít asi víc respektu - ale jako nejstarší vypadat nechci , tak brouzdám omlazením !!!