Dítě hned po škole

Nemám ráda děti a možná se někomu bude zdát, že proto je můj názor takový, jaký je. Ale otěhotnět při škole/hned po ní je dle mě ztráta času, který jsi věnovala studiu. Myslím, že každá ženská by měla po škole nějakou dobu pracovat, oddělat si dejme tomu jakýsi "základ", aby mimojiné věděla, co to obnáší pracovat (věř, že i když to může znít směšně, praxe je opravdu něco jiného než to, co si studenti představují i když za sebou mají plno brigád), aby měla kam se po mateřské vrátit, aby prostě jaksi zapadla do společnosti a nebyla vyloženě odkázaná na chlapa. A to, že se na to dá zaměřit později? No, vrátit se po mateřské do práce je dost těžké (zapadnout do pracovního procesu, dokázat se soustředit na práci, skloubit práci/domácnost/často nemocné děti např.), natož kariéru teprve začit budovat.

No to je téma pro mě zrovna dneska jsme se s kamarádkou bavily o jedné holčině z okolí.. 26 let a čeká 4.dítě, překvapivě bez praxe
Já mam na takovéto slečny vyhraněný názor a obecně moc pozitivní není, promiň.
Rozhodně je to každého věc, to bezpochyby, ale vaří se mi krev v žilách když takovou slečnu slyším mluvit o tom, jak má malý rodičák od státu, že nedostane vůbec mateřskou apod. Co by, doprčic, chtěla když nic neodpracovala a státu nic neodvedla

Za mě souhlasim s tvým okolím. Nejdřív studium, práce/praxe a pak rodina. V dnešní době se práce shání špatně, natož pak maminám s malým prckem a bez praxe..

Jinak teda podle toho jak to tady píšeš mi přijde, že jsi spíš zblázněná z amerických filmů..otec se postará o peníze, uživí kupu dětí tebe a ty budeš s nožkama nahoře žít ve zlaté kleci Starat se o děti, o domácnost, o rodinou pohodu a "teplo domova" nemyslim si, že to takhle může fungovat v běžném životě..
Jsi mladá a na dítě jsi mladá (v dnešní době) do třiceti.
Bojíš se toho, že dýl mít děti nebudeš? Máš nějaký zdravotní problémy? Pokud ano, tak je to zase jiná věc a v takovém případě bych to naopak určitě neodkládala.. ale bez urážky, na mě to celé působí dojmem, že nevíš co vlastně od života chceš a místo toho abys to zjišťovala, tak tě napadlo udělat si dítě a rozhodování odložit na později.. Mimochodem co přítel na to? Jak na tom budeš s financemi? Kdo tě bude živit? Co budeš dělat s kupou dětí, když to s otcem nevyjde.. jak je uživíš?

Z vlastní zkušenosti říkám, že ke studiu se po pauze budeš vracet těžko. Já sice neměla pauzu kvůli dítěti, ale kvůli práci. Nemohla jsem si zvyknout na směnný provoz a ještě do toho stíhat školu, tak jsem školu na rok odložila.. no, a z roku se ted stává rok a čtvrt a nevidím ten návrat ani trochu růžově

Blbě...Nechce se mi makat tak si udělám dítě... Já děti taky nemam ráda. Nevim jestli jsem to přehlídla, ale máš je vůbec s kym mít?

Souhlasím.

Je to každého věc, pokud po tom toužíš, jdi do toho.

Ale! Nemáš žádné zkušenosti a věř mi, že zrovna na matku malých dětí BEZ JAKÉKOLI PRAXE nikdo nikde nečeká, je to smutné, ale je to tak.

Chápu, že ne každý je zaměřený na kariéru, každý nepotřebuje do 30 být ředitelkou podniku, ale v okolí mám dost a dost holek, které měly hned po maturitě prcka a akorát brblají na peníze, po rodičovské přišel šok v podobě velmi těžkého shánění práce, takže často radši měly další děcko, jen aby oddálily ten nástup do "reálného" života.

Zkus si nejdřív "normální" život a pak se rozhodni. Fakt to není sranda.

Tak ono je to ve výsledku stejně na Tobě, co si myslí ostatní Ti může být jedno. Ale musíš počítat s tím, že bez odpracovaných let budeš bez mateřské a rodičák nejspíše bude defaultně nastavený na čtyřletý, což jsou vážně nic moc peníze (cca 7600 po prvních 9 měsíců a pak zbytek 3500,-). Takže Tebe a dítě musí někdo živit - nenapsala jsi, jak jsi na tom s partnerem (a co on na to!) anebo s rodiči. Pak je taky dobré si uvědomit, že jako žena s dětmi budeš mít situaci na trhu práce vždycky horší (zaměstnavatelé budou řešit, jestli Ti má kdo hlídat děti, zda s nima bdueš doma na ošetřovačce apod.) a absence jakékoliv praxe Tvou pozici ještě zhorší. Takže je třeba počítat i s tím, že prostě nemusíš hend sehnat práci a můžete žít delší dobu jen z jednoho paltu.

Mě osobně přijde vhodné po škole napracovat alespoň ty dva roky, abys měla nárok na mateřskou a mohla si vybírat délku rodičovské. Nabereš navíc praxi a v optimálním případě se budeš mít po rodičovské kam vrátit, případně budeš moci dělat na částečný úvazek i při rodičáku (záleží samozřejmě na oboru). Jsi mladá, VOŠ dostuduješ tak do 22, pak dva roky práce a nebude Ti ještě ani 25, což je stále dieální věk na dítě. Případně můžeš praxi nabírat už při studiu. Nikdo Ti neříká, že máš počkat 10 let, ale pořídit si dítě plánovaně v 19 je dle mého opravdu hodně brzy.

No a to: Starat se o děti a teplo domova...V týhle době na to aby to fungovalo by si musela mít fakt nějakýho pracháče, protože jestli si najdeš joudu s průměrnym platem tak budeš ráda, že budeš mít aspon na to teplo když nebudeš makat.

Píšeš, jak si představuješ svůj život, ale nepíšeš nic o tom, jaké máš možnosti žít tak, jak si představuješ... Jak už zde bylo velice trefně psáno, může se taky stát, že nebudeš mít ani na to teplo. Chceš poradit, ale nesdělila´s to nejdůležitější : jestli máte ( ty a tvůj protějšek ) možnost dítě nějak zabezpečit. Takové to "jééé, uděláme si miminko", v zamilovanosti se všechno zdá jednoduché a všechno " se to nějak zvládne" , ale většina takových lidí pak žije z ruky do huby : mateřská víceméně žádná, chlap buď dávno vzal kramle a neplatí alimenty, nebo je věčně v nějaké mizerně placené práci, doma se kouří ručně balené cigarety a vaří levné sr*čky, vznikají konflikty, problémy, dluhy .... ve finále je z toho stejně rozchod, pak si každý najde nového partnera a celé se to opakuje. Já takových kolegů měla docela dost. Myslím, že tohle není to "rodinné teplo", co hledáš - viď že ne ?
Na druhé straně, po fyzické i psychické stránce je určitě lepší mít dítě zamlada - než se zbláznit po třicítce ( nedejbože ještě později ) a začít bez výběru nahánět kohokoliv, coby dárcu genetického materiálu. Pár takových známých mám taky a řekla bych, že je to ještě zoufalejší, než ta první varianta.

zlatá střední cesta ....

Souhlasím s tím, co píšou holky. Samozřejmě je spousta takových, co takhle žijí, ale ono se to dřív nebo později vrátí jako bumerang.
Prvotní je umět se postarat o sebe (vybudovat nějaký zázemí, sama si na sebe vydělat, sama se uživit, mít perspektivního partnera - což samozřejmě neznamená mít hned barák a manžela , ale takový ten základ v rámci možností).
Mamut se musí porcovat po kouskách, předpokládat, že hned po škole otěhotníš, partner bude v pohodě, nastěhujete se k sobě, vybudujete bez úhony rodinný hnízdo, ty se naučíš hospodařit, vařit, orientovat v mateřské roli atd... to je přece hrozně náročný.
Pak to končí situacema, kdy si sice mladí pořídí děcka, ale protože selžou, výchova se hodí na rodiče, stejně jako finanční podpora rodiny. Ještě daleko horší jsou situace, kdy ženská zůstane s děckama sama, partner v háji, aloše na děcka nula, možnost uplatnit se jakkoliv na trhu práce nulová, celý život v bídě, večer tě straší že nemáš za co koupit jogurt atd. Podělanej život protože jsi tomu nemohla věnovat pět let navíc? Úplná blbost.

Pokud se naskytne manžel, který uživí rodinu na slušné úrovni (čistá mzda nad 2x průměrný plat v ČR).

Já sice děti nemám, ale neviděla bych to tak kriticky jako holky. Kdybychom všichni čekali až bude ideální příležitost tak tu vymřeme. ) Mám kamarádku co poprvé rodila ve 22 (předtím měla praxi jen jako prodavačka) s přítelem (po čase manželem) bydleli v maličké garsonce. Pak se přestěhovali do 2+kk a pořídili si druhé. Teď už bydlí ve velikánském bytě, on je rozumně uživí a ona sehnala místo v mateřské školce (což byl její sen, protože miluje děti), kam si mladší dítě může brát s sebou. Pustila se i do studování výšky. Každopádně podle mě jsou to ty nejlepší rodiče pod sluncem a stát rozhodně nijak nevyžírají.

Spousta žen říká, že po mateřské začíná karieru zase od pýky...

Samozřejmě to chce zvážit s přítelem/manželem, zda si oba přejete to samé a jestli byste to finančně utáhli.

Také jsem slyšela od psycholožky, že na ženy přijde vlna mateřstí ve 20, 25 a 28. (později už si ty děti pořizujeme prý spíš z rozumu) Určitě bych se neunáhlovala a počkala chvíli, zda je to skutečně to, co si přeješ... Někdo by si mohl říct, že si už tak neužiješ mládí, ale přece jsou babičky a kamarádi a přítel, aby sis někam občas vyrazila.

Zvážit to musíš sama, každopádně já to neodsuzuji a z pesimistů bych si nic nedělala. To, že volíš jinou než klasickou cestu dnešní doby je jen tvoje věc.

PS: Každopádně byla legrace pozorovat pohledy lidí, když jsme jela s tou mou ani ne 23ti letou kamarádkou s miminem, jak na nás koukali důchodci alá "Nojo, zas se nějaká pubertačka nechala zbouchnout"

Promiň, ale pokud měla praxi byť jen jako prodavčka, tak je to trochu jiná situace - dostává mateřskou a pak si může vybrat délku rodičáku (pokud nebyl její palt nižší než 11500,-, může si vybrat dvouletý rodičák s tímto měsíčním příspěvkem)....22 mi přijde trochu něco jiného než 19, pokud yb se teď zakladatelka vykašlala na VOŠ a pracovala, tak by v těch 22 letech měla taky dost praxe na to, aby dostala alespoň něco vyplaceno....

Já třeba taky nejsem pro odkládání mateřství do nějak vysokého věku, ono nidky ty podmínky nebudou 100% ideální. Ale tohle mi přijde jako druhý extrém. Ano, je dost případů, kdy to krásně vyšlo (můj spolužák počal dítě neplánovaně na bakaláři, holka byla v prváku, on měl ale dobrý přivýdělek, teď má dobré msíto, takže koupili byt a mají dítě druhé... přesto sjem lehce skeptická, jak holka bez rpaxe se dvěma malýma dětma a 8 letech na rodičáku najde místo, dkyž to bdue její první zaměstnání...), ale existují i opačné případy a na ty je taky dobré poukázat....

to je ale přesně to, co není z deníčku jasné.. pokud její chlap vydělává tolik, že je všechny uživí a děti nebudou nijak strádat, tak ať jich má třeba deset.. ale taky musí trochu přemýšlet nad tím, co když se vztah (ať je teď seberůžovější) rozpadne.. takováhle ženská bude absolutně v háji.. celou mateřskou bude odkázaná na chlapa nebo ještě hůř na rodiče.. nebo dítě snad bude živo z lásky a vzduchu?

tihle třeba ne.. on pracuje a ona předtím dítětem taky něco dělala.. ale ty, které se práci vyhýbají obloukem a jenom rodí děti, by si podle mě nezasloužily ani tu "almužnu" v podobě rodičáku.. Možná drsný názor ale fakt to tak vidím.. asi i proto,že v mém okolí mam hodně spolužaček, které teď ve 23 čekají 2. dítě.. mimochodem po třech letech od prvního což je dost velká "náhoda" když jim zrovinka končí rodičák

beru to vše od mých kamarádek.. znám jenom takové případy, kdy se rozhodly pro dítě brzo, vztah nevydržel, chlap jim utekl, protože na to vlastně ve 20 taky nebyl připravený a babičky na hlídání vlastně fungovat nemůžou, jelikož to jsou relativně mladé ženské, co pořád pracují a mnohdy chodí ještě do druhé práce aby uživily vnouče a dceru

Ale je pravda, že my ti do toho kecat nemůžeme.. rozhodnout se člověk musí sám, ale stejně tak si pak musí sám nést následky.. jen pak nebreč, že ti stát finančně nepomůže nebo že pomáhá málo

Taky tak. Naopak, vymíráme a porodit dítě je větší zásluha než spousta otravných zaměstnání.
Navíc to ostatní můžeš do devadesátky, ale dítě porodit může jenom mladá.
A chudá můžeš být i ve 40.
Takže já Ti držím palce
Na matky dám prachy ze svých daní velmi ráda, protože dětičky budou makat na moji penzi.

Ani jsem si nevšimla.