Dokazání svoji hodnoty

Co to sem zase pleteš za nesmysle je vidět, že se absolutně nedokážeš vyrovnat s objektivní kritikou. Jako promiň, ale to ty se tu chvástáš že prekladáš. Tak snad ty máš umět česky. A argument o kamarádovi jen ukazuje, že opravdu ale opravdu nejsi ani trochu geniální. A ani originální.

To že někam nezapadám ze mě nedělá original. Znamena to jen to že jsi introvertni zajdi si na FIT a uvidiš kolik kopiráků jako ty tam je jen oni možna opravdu neco vi o UI narozdíl od tebe.

Přesně něco jako sociální inteligence, která zakladatelce nebyla nadělena.

Takhle jsem to ale nenapsala. Samozřejmě že každý je jedinečný, ať je jakýkoliv. Chtěla jsem naznačit, že jsou lidi, který jsou schopní člověka opravdu odsuzovat za to, že se nějak liší (ne tak, aby jim tím škodil), že jsou schopní se vysmívat věcem jenom proto, že se o ně sami nezajímají nebo je neznají. Bylo to psáno obecně, jestli sis to vztáhla sama na sebe osobně, je to tvůj problém.

To je zase pravda. Ale... většinou. Jsou i lidi, ke kterým se můžeš chovat sebelíp, být vstřícná, ale prostě tě nebudou mít rádi, protože protože právě i ty pro ně jsi zrcadlem - a můžeš jim zrcadlit přesně to, co jim na sobě samotných vadí, protože právě to lidi na jiných nejvíc nesnášejí. Adrifinel má problém s tím, kde skončila, i když se cítí na víc, a proto nesnáší jak svoje spolupracovníky (protože jí zrcadlí právě tohle), tak pomlouvá pravopis svýho VŠ kamaráda, neboť si potřebuje dokázat, že ač sama nevzdělaná, není horší než on. Ona má smůlu, že je v meziprostoru - nepatří tam ani tam...

Zase souhlas, jen je otázka, kam až to zařazení má sahat.

S tím bohužel souhlasím. Adrifinel reaguje na kritikuu dost agresivně a myslím si, že stejně nepříjemně reaguje i na svoje bezprostřední okolí, teda že spousta těch jejích nepříjemností pramení i z toho.
Adrifinel, cítit se výjimečně není nic špatnýho, ale dej si bacha, aby to nesklouzlo do arogance a podceňování ostatních. Cítit se jako schopná bytost neznamená být namyšlená a pohrdat ostatními, ale mít zdravý sebevědomí. Ty kritizuješ, že ostatní tě odsuzují za tvoji odlišnost, ale v podstatě děláš to samý. Někdo možná nechápe tvoje zájmy nebo to, co mu říkáš, ale ty sama určitě taky nechápeš spoustu věcí, který zase přijdou naprosto jasný někomu jinýmu. Jak psala Onsall, je to i o sociální inteligenci - tj. umět se vcítit do druhých a připustit, že někdo není horší než ty jenom proto, že má jiný životní cíle. Někomu stačí tzv. obyčejný život, někomu ne... ale ani jeden z nich není kvůli tomu horší než ten druhý. Špatný je ten, co tohle neumí přijmout. Netvrdím, že tvoje okolí to dokáže, ale když je chceš za tohle odsuzovat, nemůžeš zároveň dělat to samý a třeba jima pohrdat za to, že nemají tak vysoký cíle jako ty.

[cituji=mau-mau]
A co když mě okolí nutí příjmout ten obyčejný život?
Co když něco jiného berou za špatnost?

Reaguji na Adrifinel:
Pak se musíš rozhodnout - buď se přizpůsobíš a bude klid, anebo se rozhodneš být sama sebou za každou cenu, protože prostě jinak nemůžeš... ale pak musíš počítat s tím, že to někdy bude drhnout. Poradit lze asi jen toto: nestýkat se s lidmi, který nejsou dost tolerantní, aby tvoji odlišnost brali a neměli s ní problém.
Ale znova chci zdůraznit, že ať se člověk rozhodne být jakkoliv jiný, neměl by kvůli tomu "normální" a slušný lidi přehlížet - jenom ty, kteří ho nepřijímají takovýho, jaký je, příp. ho kvůli tomu odsuzujou. Řekla bych, že pokud budeš v klidu, slušná, nebudeš nikoho napadat, tak tě většina lidí přijme i hooodně jinou - prostě když si zachováš takovou nějakou základní "normálnost", tj. že právě budeš schopná s nima komunikovat, budeš se zajímat i o jejich názory a jejich věci (to přece není nic proti ničemu, rozšíříš si tím i vlastní obzory), tak jim dojde, že ta jinakost je neohrožuje, nebo že je může časem třeba i něčím zaujmout.
Taky je otázka, co si kdo pod pojmem "obyčejný život" představuje. Já taky odmítám takový ten fakt stereotypní život, kdy už člověk nemá v hlavně žádné opravdu velké cíle (třeba i zdánlivě nereálný nebo prostě šílený ), stačí mu dobrý zaměstnání a rodina (na tom není nic špatnýho, jenom třeba mně to nic neříká). Ale nějak se mi daří s okolím vycházet, nikdo už mě k ničemu moc nenutí, protože jsem jim prostě dala najevo, že si svůj život budu žít podle svýho... ať si o tom kdokoli myslí cokoli. Ale zároveň taky nechci po nich, aby se chovali podle mýho, jenom proto, že já sama to vidím jinak. Takže asi takhle - když chci toleranci pro sebe a svoji osobitost, musím tolerovat zase já ty ostatní a jejich povahy a názory. Nemusíš s nima souhlasit, můžeš mít svůj názor - tolerance je o přijetí každýho takovýho, jaký je. Jestliže to sama neumíš, nemůžeš to žádat po jiných. Začni u sebe, dej najevo svoji vstřícnost - to není o nějakým družení, to je právě jenom o tom bezproblémovým vycházení.

Reaguji na Adrifinel:
Anebo se na to samozřejmě můžeš úplně vykašlat s tím, že ti po názoru a vztazích s ostatními nic není. Ale potom si nestěžuj, že tě lidi neberou a nemají tě rádi. Lidi prostě nemají rádi moc velkou odlišnost, je to daný historicky, vždycky to znamenalo možnost jakýhosi ohrožení. Ono v přírodě je to tak obecně. Takže si prostě musíš vybrat, co je pro tebe přijatelný a snesitelný, co jsi ochotná obětovat, nebo naopak strpět.
Na tvým místě bych hlavně zvažovala změnu zaměstnání. Vím, co jsi o tom psala. Ale nevěřím, že bys nic lepšího nenašla. Anebo - jak už ti tu psaly ostatní holky - zkus zauvažovat o vlastním podnikání, někdy na to ani není potřeba tolik základního kapitálu, stačí dobrý nápad a chuť. A taky nevěřím, že by tě někdo nevzal třeba v McDonaldu a podobných "institucích". Nevím, jaký problémy jsi měla v marketu, podle mě tam pracujou úplně normální lidi (nebo aspoň z velký většiny). Jestli teď pracuješ v nějakým extrému, tak asi vážně nemá cenu se tam trápit.
Jak dlouho vůbec v současný práci jsi?

Reaguji na mau-mau: Tak já si ovčáctví nijak osobně neberu, protože zrovna já mám dost neshod s okolím na názorové úrovni i stran toho co by se mělo dělat a podobně. Jsem takovej...volnomyšlenkář Jen vím, kdy je vhodné být ticho tam, kde bych si to zbytečně pohnojila a stejně nic nezměnila. Ale ta diskuse mezi Tebou a Adrifinel tak prostě vyznívala, že jen ten kdo se odtrhne od skupiny a není schopen se zařadit, není ovce. A v tomhle mám tendenci zastávat se i ostatních - proč by měli být označování za stádo. Nebo za "obyčejný lidi". Schválně o kolika z nich Adri ví, jakej měli životní osud, proč jsou tam kde jsou? Jestli jsou fakt blbí a sobečtí, nebo je život semlel a dělají co můžou, aby uživili tu rodinu. Jestli zamlada nebyli jako ona? Každýho do jisté míry formuje i okolí - nakonec sama zakladatelka se na to ve svých deníčcích odvolává - tak to by mělo být v soudech ohledně lidí snad braný v potaz, ne? A tím se většinou i ukáže, že při troše empatie to není až tak černobílý...
Jak jsem psala - jsou nejspíš i lidé vyloženě objektivně blbí - resp. tak vystupující. No pokud vedou kolektiv a člověk nechce být outsider - což se moc nevyplácí zvlášť v práci - tak musí držet hubu a krok. Ono na každou svini se vaří voda... A je hezký být hrdá na to, že si řeknu svoje, ale nic moc na to pak doplácet někde, kde jsem tím absolutně nic nezměnila.
- Taky mě teda napadá, že Adrifindel možná nerozumí moc srandě a neumí si ji sama ze sebe dělat a všechno bere až moc tragicky. (Jen můj dojem, netuším esi to tak je, neznám ji.) A tím to na ni možná dopadá všechno víc, než by mělo a okolí to má spíš jako zábavu. Umět se smát sám sobě a umět smést debilní připomínky s humorem ze stolu je totiž kolikrát mnohem důležitější, než tři vejšky.

Ale jistě. S tím naprosto souhlasím, že se najdou lidi i vyloženě zlí a zlomyslní, nebo někomu může člověk lézt na nervy tím jakej je, ale Adrifinel referuje o tom, že všichni! jsou na ni takoví. Otázka je - proč? Pokud přehání a všichni na ni zlí nejsou, tak je to ok.
Bohužel s tím, kde "skončila" (kousek po dvacítce se o končení někde moc hovořit nedá...) musí bojovat leda sama. Je divný, že by ji nevzali na doplňovací pozice a podobně, pokud je schopna normálně zvládat práci a podle svýho soudu je dokonce hodně chytrá. Jestli je objektivně nějak zvláštní (nemyslím to jako úrážku), tak může být v podstatě i ráda, že je ráda a musí bojovat spíš s tím, jak vyjít s těma lidma, kde je. Protože by zřejmě nevyšla s lidma nikde.

"Zase souhlas, jen je otázka, kam až to zařazení má sahat. "
No zřejmě ocaď - pocaď. Tedy tak daleko, aby nebyla šikanovaná a byla schopna s ostatníma spolupracovat. Jestli oni ve volným čase sjíždijou lajnu a ona programuje je přitom úplně jedno. Nikdo tu nemluví o tom, aby se snižovala na něčí úroveň.

Adrifinel: I když sama píšu, že nás okolí formuje a stojím si za tím, tak pokud už jako dospělá máš svůj názor a svou představu o životě, tak tě okolní názor přece nemusí zajímat. Zvážilas ho, vyhodnotila a neztotožnila se s ním. Tečka. Jasně, že když dalších třicet let nenajdeš jinou práci, tak "kvůli okolí" zůstaneš u pásu. Důležitý je ale zkoušet to změnit a udržet si nějakej ten optimismus. Zařídit si to tak, aby se tak dalo žít a ne přežívat.
Na tuhle situaci v podstatě skvěle sedí citát:
Dělej co můžeš s tím, co máš, tam kde jsi. Theodore Roosevelt

Nechápu, proč pořád řešíš okolí, řeš radši sebe a svůj život.

Já vím, když se chce, všechno jde, minimálně se aspoň pokusit, ale stěžovat si je samozřejmě jednodušší.

Myslim že neni co dodat

Já bych hlavně chtela vidět ten "neobyčejný život" jaký je rozdil mezi obyčejným a neobyčejným životem?

Mau: Osm měsíců.

90% populace tam tvoří cikáni žijící na ubytovně.

Práce - ubytovna - hospoda... Takový život je na mě až moc obyčejný, abych ho dokázala žít celý svůj život.

Reaguji na onsall:
Velmi trefné.
Z toho je vidět, jak důležitá je emoční inteligence.

Reaguji na Adrifinel: a já se ptám na ten tvůj vysněný neobyčejný zivot

Prozatím vidím jen doma s rodiči - prace která mě nebaví - internet kde si stěžuju

Na to jak říkáš jak jsi povýšená nad nás "obyčejné lidi" jsi na tom hůř než ti cikani oni si to asi v hospodě úžijou zatim co ty jsi nešťastná pořád

Myslím, že to je ale právě to, čemu se Adrifinel chce vyhnout - nechat se semlít a celej život jenom dřít a stejně z toho nic pořádnýho nemít, v lepším případě se uživit. A protože se bojí, že je na nejlepší cestě se do tohohle stavu dostat, tak ve strachu opovrhuje lidma, který jí tu skutečnost připomínají - to, jak jednou může vypadat a žít sama.

Tak jsem to nemyslela. Mrzí mě, jestli to tak vyznělo. Spíš to asi bylo o tom, že přizpůsobování se za každou cenu, i tomu, co se člověku nezdá, není úplně ideální. A že není dobrý vzdávat se něčeho nebo sám sebe a svýho nastavení jenom proto, že se to /třeba i většině/ lidí nezdá. Za ovčana mám toho, kdo takovýhle postoj nezkousne a je to pro něj důvod k nějakýmu zatracení = "Nejsi jako my, tak jsi divná" atd.