Ahoj holky,
dlouho jsem přemýšlela jestli jsem napsat, ale doufám, že se tu najde někdo s podobným problémem.
Od 12 let mám PPP. Do svých 17let jsem měla anorexii, docela vážnou, 2x jsem byla hospitalizovaná, váha dokonce 35kg/165cm....Plácala jsem se v tom neustále, buď jsem přibírala na doporučenou minimální váhu 50kg nebo jsem se extrémně hlídala a ze strachu neúmyslně hubla...Pak nastal zlom, ani nevím jak se to mohlo stát, ale opět mi hrozili léčebnou a já si řekl, že když už mám přibrat ńákých 5kg tak aspoň z jídla, co mám ráda....A postupně jsem se šíleně rozežrala, ustoupilaj sem ze všech svých pravidel a cpala se jídlem, které jsem roky nevzala do úst...Není se čemu divit že? Jenže já se nepřestala řejídat ani když jsem během dvou měsíců nabrala 18kg! Do toho jsem pokaždé zvracela, ale jídla jsem víc jedla než vyzvracela takže jsem tloustla a šla do léčebny znovu, tentokrát s bulimií..
V nemocnici jsem jedla pravidelně a měla jsem se tam krásně, všechno bylo oukej. Ale jakmile jsem jela jen na den domů už to bylo vše při starém, jako by se ta potvora jen schovala a když jsem byla nechráněná zase na mě vybafla. Nakonec mě v den mých 18 narozenin propustili s tím, že mi nemohou víc pomoci a já už tenkrát věděla, že to bude ******!
A taky že jo, léto ještě nebylo tak šílené a váha stoupala jen mírně. Děsně mi to začlo komplikovat život. Bála jsem se ukázat starým kamarádům, že mě nepoznají nebo že budou mít poznámky na mojí postavu, styděla jsem se chodit ven, na koupák, párty..kamkoliv...A nezlepšovalo se to, naopak....Prožrala jsem se až na 85kg.....Čím víc vážím, tím hůře se cítím. Jsem psychicky úplně na dně a neustále s eutěšuji tím, že jendou to zvládnu a bude lépe. Něvěřím, že budu do smrti obézní a nešťastná, ale prostě nejsem schopná udělat ten rozhodující krok. Už kolikrát se mi podařilo jíst třeba měsíc nebo dva dobře a zhubla jsem, ale pak jsem párkrát ujela a vše bylo při starém a nabrala jsem ještě víc...O dietu se nepokouším, chci jen jíst normálně 5-6x denně a mít normální váhu....
Všechno je to v mojí hlavě a já už si připadám natolik potopená do svého problému, že už ani nevidím cestu ven...
Je tu někdo s podobným problémem neo nejlépe někdo, kdo přejídání zvládnul?