Smazat

Existenční krize

ahoj,
Je mi 21 a mým problémem je, že nevím, co chci od života. Máte, nebo měl jste taky někdo takový problém ? Na střední škole jsem studovala obor hotelnictví(maturita). Takže jsem se rozhodla jít na vysokou školu - také obor hotelnictví. Ale vzhledem k tomu, že je tento obor součástí ekonomické fakulty, tak mám polovinu předmětů ekonomických (makroekonomie, mikroekonomie atd.) a polovinu odborné předměty -hotelnictví. Ale v těchto předmětech se probíralo hodně věcí, co už vím ze střední školy, takže jsem se toho moc nového nenaučila. Teď jsem ve třeťáku, čekají mě státnice a titul Bc.. A uvažuji, zda mám pokračovat dále ve studiu na navazujícím magisterském studiu, nebo nastoupit už do práce. Se studiem velké problémy nemám. Ani pořádně nevím, co v životě chci dělat. Nemám žádné koníčky. v životě jsem chodila akorát tak dva roky na aerobic (na základní škole) čtyři roky na modeling(do druháku na střední) a pak ještě rok do dramatického kroužku - ale byli jsme tam jen 4, takže to bylo takové neúplně. Můj běžný den probíhá tak, že ráno jdu do školy, tam jsem do cca 15:00 - někdy déle, někdy kratší dobu. Přijdu domů, (+- 40 minut cesta autobusem) a jsem buď na internetu, kde se dívám na různé videa (například zkažené záběry filmů atd.) to mě celkem baví a docela i zajímá, dále si zpívám a poslouchám hudbu nebo dělám věci do školy. Takhle trávím dny už cca 2 roky, takže ve společnosti jsem jen ve škole, kde se celkem bavím, jinak jsem doma. Navíc jsem strašně nesamostatná a citově vázána na mamku (trávím s ní většinu času) No a protože tento rok budu končit Bc. tak nevím, co s životem dál. Strašně moc mě láká herectví a divadlo - například když vidím ty videa, tak si řeknu jo to chci dělat, to by mě bavilo. Jenže naši říkají, že nejsem moc průbojná, jsem spíše introvert, že na to povahově nejsem. Tak nevím, i když třeba ve společnosti moc nekomunikuji, tak divadlo je něco jiného podle mě. Tak mě napadlo, že bych zkusila konzervatoř např v Ostravě, ale nevím, jestli by to šlo znovu studovat Bc., nebo bych zkusila obor ekonomika v cestovním ruchu (navazující) a bydlela na kolejích. Ale nevím, jestli bych to zvládla, na jednu stranu bych chtěla bydlet na kolejích, žít si svůj život, ale bojím se toho trochu. Jak jste na tom vy ? Dostal se někdo do podobné nebo stejné situace, že nevěděl vůbec co od života chce ? a podle čeho jste usoudili a řekli si. jo to mě baví, to chci dělat ? Nevím si rady.




 
arrow
profile_image
Fides
od 11. 7. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Ahoj, četla jsem tvé nové příspěvky (nekomunikativnost, řešení lidí, škola, blízký vztah k matce) na omlazení a jsi mi v hodně věcech podobná, kdyby jsi chtěla více popovídat, mohlo by to být fajn

arrow
profile_image
Lilitha
od 28. 10. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Ahoj, uklidním tě. To, co prožíváš je úplně normální, a určitě v tvém věku. Taky jsem na tom byla podobně. Pořád jsem se stresovala, jak to, že někteří lidi vědí už v 16 přesně, co chtějí, mají představu o své budoucí práci apod. a já to nevěděla ani po dostudování vysoké školy...U mě byl problém, že jsem se bála udělat nějaký další krok, abych pak nelitovala špatného rozhodnutí...jenže to vedlo k tomu, že jsem se točila v kruhu a seděla doma a nedělala vůbec nic...Pak se to jednou zlomilo, když už jsem sebe měla plné zuby a začala jsem "riskovat".
Tobě radím to samé. Řiď se při tom ale instinktem a tím, jak to cítíš....protože v tomhle ohledu tě rozhodnutí založená na rozumu ke štěstí nedovedou (nebo alespoň v některé oblasti si dovol se nechat řídit city, třeba při volbě koníčků). Nedovol strachu, aby tě ovládl. Víš co se říká? Nejhorší je smrt z vyděšení....a pravdou je, že reálně se většinou ty nejhorší obavy nikdy nenaplní....
Zamysli se nad tím, co by tě skutečně naplňovalo, a to zkus....hotelnictví je podle mě fajn, já bych to dostudovala....divadlu se přece dá věnovat i bez školy v rámci nějakého místního souboru nebo tak, kde by jsi to mohla zatím zkusit a rozhodnout se potom klidně dál i pro školu, ne?
Do bydlení na koleji určitě jdi...chápu, že se bojíš, ale není nic, co bys na tom nezvládla...dojít na nákup zvládneš, do menzy taky, uklidit si po sobě taky Bude to cenná zkušenost a hlavně si představ, jak pak na sebe budeš pyšná, že jsi se překonala a zvládla to (v čemkoliv, nejen bydlení)...ten pocit je k nezaplacení, i když se to na první pohled může zdát někomu jako prkotina...
Zjistit, co v životě chceš nejde tím, že budeš sedět doma a hodiny hloubat. Chce to prostě něco risknout a pak si říct: "Jo, to je ono" nebo "Ne, to dělat už nechci" a nelitovat, brát to, jako zkušenost...

Souhlasím s Lilitha, taky jsem byla hodně v ulitě (možná ještě trochu jsem), ale rozhodla jsem se jít do toho, co jsem chtěla. I kdyby to třeba nevyšlo, můžeš s říct, žes to zkusila a ne pak za 50 let vzdychat "já mohla být herečka". Možná nejdřív zkus nějaké kurzy, abys opravdu věděla, o čem to je a pak si neříkala "takle to v těch videích nevypadalo". Když se chceš odstěhovat, místo koleje bych možná spíš volila spolubydlení. Já osobně potřebuju svůj klid a koleje na to nejsou nejlepší místo.

a já se pod to taky podepíšu začít se projevovat, přestat tolik hledět na okolí, co je a není normální, co na to kdo řekne, no a co, že chci dělat něco, co je dle ostatních kravina? dokud to nezkusím, budu prostě jen sedět na zadku a v budoucnu litovat, že jsem se neodvážila... možná ani nemusíš vyvíjet nějakou extra snahu a tlačit na pilu, prostě brát to, co život nabízí v dané chvíli, neříkat ne, neutíkat domů za počítač, chodit po světě s otevřenýma očima, to ti pomůže si ujasnit, jakým směrem vlastně jít

arrow
profile_image
Casy1
od 19. 9. 2013
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ty jo, tak já jsem na tom dost podobně a nemyslím to špatně, protože vím, že tě to trápí (mě taky), ale jsem "ráda", že nejsem sama. Jsem asi ve stejném věku, také studuji VŠ, momentálně třetí ročník a absolutně mě to nenaplňuje, škola mě vůbec nebaví, o tom co bych chtěla jednou dělat, nemám téměř žádou představu, hlavně přemýšlím hrozně negativně, jakože zrovna mě určitě žádná úžasná budoucnost nečeká apod. K mámě mám také hodně blízko, sama mi občas naznačuje, že asi až moc, ale já si nemůžu pomoci, asi je to mým sebevědomím...doma se nemusím stydět, překonávat apod., takže je mi tu nejlíp. Upřímně s našima často jedu o víkendu raději na chatu, než abych se zúčastnila nějaké společné akce s kamarády, ale zase nemůžu říct, že žiju úplně nespolečensky...Tobě bych koleje každopádně doporučila, sama sobě taky, ale přesně mám tu stejnou překážku, neumím se k tomu rozhoupat, bojím se, současně je mi jasné, že bych se osamostatnila a vlastě mě to hrozně osvobodilo...Taky bych si ráda popovídala skrz SZ, tak klidně napiš, kdyby se ti chtělo

 

Téma Existenční krize je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené