Existenční krize

Ahoj, četla jsem tvé nové příspěvky (nekomunikativnost, řešení lidí, škola, blízký vztah k matce) na omlazení a jsi mi v hodně věcech podobná, kdyby jsi chtěla více popovídat, mohlo by to být fajn

Ahoj, uklidním tě. To, co prožíváš je úplně normální, a určitě v tvém věku. Taky jsem na tom byla podobně. Pořád jsem se stresovala, jak to, že někteří lidi vědí už v 16 přesně, co chtějí, mají představu o své budoucí práci apod. a já to nevěděla ani po dostudování vysoké školy...U mě byl problém, že jsem se bála udělat nějaký další krok, abych pak nelitovala špatného rozhodnutí...jenže to vedlo k tomu, že jsem se točila v kruhu a seděla doma a nedělala vůbec nic...Pak se to jednou zlomilo, když už jsem sebe měla plné zuby a začala jsem "riskovat".
Tobě radím to samé. Řiď se při tom ale instinktem a tím, jak to cítíš....protože v tomhle ohledu tě rozhodnutí založená na rozumu ke štěstí nedovedou (nebo alespoň v některé oblasti si dovol se nechat řídit city, třeba při volbě koníčků). Nedovol strachu, aby tě ovládl. Víš co se říká? Nejhorší je smrt z vyděšení....a pravdou je, že reálně se většinou ty nejhorší obavy nikdy nenaplní....
Zamysli se nad tím, co by tě skutečně naplňovalo, a to zkus....hotelnictví je podle mě fajn, já bych to dostudovala....divadlu se přece dá věnovat i bez školy v rámci nějakého místního souboru nebo tak, kde by jsi to mohla zatím zkusit a rozhodnout se potom klidně dál i pro školu, ne?
Do bydlení na koleji určitě jdi...chápu, že se bojíš, ale není nic, co bys na tom nezvládla...dojít na nákup zvládneš, do menzy taky, uklidit si po sobě taky Bude to cenná zkušenost a hlavně si představ, jak pak na sebe budeš pyšná, že jsi se překonala a zvládla to (v čemkoliv, nejen bydlení)...ten pocit je k nezaplacení, i když se to na první pohled může zdát někomu jako prkotina...
Zjistit, co v životě chceš nejde tím, že budeš sedět doma a hodiny hloubat. Chce to prostě něco risknout a pak si říct: "Jo, to je ono" nebo "Ne, to dělat už nechci" a nelitovat, brát to, jako zkušenost...

Souhlasím s Lilitha, taky jsem byla hodně v ulitě (možná ještě trochu jsem), ale rozhodla jsem se jít do toho, co jsem chtěla. I kdyby to třeba nevyšlo, můžeš s říct, žes to zkusila a ne pak za 50 let vzdychat "já mohla být herečka". Možná nejdřív zkus nějaké kurzy, abys opravdu věděla, o čem to je a pak si neříkala "takle to v těch videích nevypadalo". Když se chceš odstěhovat, místo koleje bych možná spíš volila spolubydlení. Já osobně potřebuju svůj klid a koleje na to nejsou nejlepší místo.

a já se pod to taky podepíšu začít se projevovat, přestat tolik hledět na okolí, co je a není normální, co na to kdo řekne, no a co, že chci dělat něco, co je dle ostatních kravina? dokud to nezkusím, budu prostě jen sedět na zadku a v budoucnu litovat, že jsem se neodvážila... možná ani nemusíš vyvíjet nějakou extra snahu a tlačit na pilu, prostě brát to, co život nabízí v dané chvíli, neříkat ne, neutíkat domů za počítač, chodit po světě s otevřenýma očima, to ti pomůže si ujasnit, jakým směrem vlastně jít

Ty jo, tak já jsem na tom dost podobně a nemyslím to špatně, protože vím, že tě to trápí (mě taky), ale jsem "ráda", že nejsem sama. Jsem asi ve stejném věku, také studuji VŠ, momentálně třetí ročník a absolutně mě to nenaplňuje, škola mě vůbec nebaví, o tom co bych chtěla jednou dělat, nemám téměř žádou představu, hlavně přemýšlím hrozně negativně, jakože zrovna mě určitě žádná úžasná budoucnost nečeká apod. K mámě mám také hodně blízko, sama mi občas naznačuje, že asi až moc, ale já si nemůžu pomoci, asi je to mým sebevědomím...doma se nemusím stydět, překonávat apod., takže je mi tu nejlíp. Upřímně s našima často jedu o víkendu raději na chatu, než abych se zúčastnila nějaké společné akce s kamarády, ale zase nemůžu říct, že žiju úplně nespolečensky...Tobě bych koleje každopádně doporučila, sama sobě taky, ale přesně mám tu stejnou překážku, neumím se k tomu rozhoupat, bojím se, současně je mi jasné, že bych se osamostatnila a vlastě mě to hrozně osvobodilo...Taky bych si ráda popovídala skrz SZ, tak klidně napiš, kdyby se ti chtělo