Povím vám tedy co mám na srdci. Snad to pomůže.
V červnu roku 2012 jsem úspěšně ukončila studium na vysoké škole s titulem inženýr a od té doby začali mé nekonečné martíria s hledáním práce. Nejprve jsem se dívala na práce samozřejmě v oboru, neboť sdutovat jsem šla hlavně proto, abych měla trošku lepší místo. Rychle jsem ale spadla do reality a s přibývajícím počtem odmítnutí a nepozvání na pohovory jsem začala od svých požadavků ustupovat. Dostala jsem se do takové fáze, že jsem byla ochotná vzít v podstatě jakoukoliv práci, kde budu dostávat pravidelný příjem. A má taktika vyšla. Místo jsem našla (mimo obor - malý plat) a cca po třičtvrtě roku hledání jsem byla zaměstnaná. Kéž by bylo všechno tak růžové jak to vypadalo. Bohužel nebylo. Jak jsem postupem času začala zjišťovat, firma je zadlužená a já nedostala nikdy výplatu celou ani včas. Pro mě jasný faktor hledat novou práci a zase všechno od znova, celý ten kolotoč. Opět se vyplatilo a já zanedlouho nastupuji do nové práce. Nevím jsem ráda, že bude aspoň něco, aspoň nějaký pravidelný příjem, ale na druhou stranu je to místo obyčejné prodavačky a ve mě se to všechno pere. Tím nechci říct, že je to místo podřadné nebo, že se na takové lidi dívam jinak, ba naopak jsou velmi potřební. Ale přece jenom jsem tak nedřela a nestrávila tolik času na výšce abych skončila takhle. Už si nevím rady, jak dosáhnout toho, abych chodila do práce u nichž bych si řekla: jo tohle je ono, tohle chci dělat a nestresovala se pořád s tím, že sice mám práci, ale pořád musím hledat lepší. Tak čekám na nějaký zázrak, že se dostanu někam a ani nebudu vědět jak, že mě někdo někam dohodí, že bude v téhle práci možost postupu apod... Strášně mě deptá, že ostatní lidi ze školy se kterýma se bavím mají fajn místo jsou spokojení a já pořád nic. Samozřejmě jim to přeju, ale s mou psychikou to dělá své. Už tomu i sama přestávám věřit, že se vůbec někdy uplatním tak jak bych chtěla. A to nejsem náročná. Velkou roli hraje i to, že nejsem ochotná se za prací odstěhovat (máme tu zrekonstruovaný byt a přítel dobrou práci), takže proto. Jsem si vědoma, že mi tohle hodně škodí.
To je asi tak všechno s čím jsem se chtěla podělit. Budu ráda, když mi tu budete psát svoje názory, nápady. Když se i vy podělíte o to jak jste získali práci, jestli jste spokojené, jestli má někdo stejné pocity jako já?
Díky



Taky mě to ubíjí, nemám žádný příjem, dluh, takže jsem na tom psychicky taky dost zle. Nastoupila jsem do jednoho obchodu s oblečením na zkrácený úvazek (šíleně málo peněz), ale tam jsem skončila, protože jsem se už ve svých letech nechtěla nechat buzerovat od 20 letých holek, co ještě chodí do školy a nic neví :/ snažím se tomu nepoddávat a pořád si udržet pozitivní mysl s tím, že bude líp
přeju Ti, abys co nejdřív našla práci, která Tě hlavně bude bavit 
Poslat SZ
