Hubenost...

Hele já si myslím, že se vůbec nemusíš trápit. Lidi si vždycky na někom něco najdou. Já jsem trochu tvůj opak, mám 183 cm a od dětství nadváhu a taky se mi spoustu lidí smálo a směje. A i když to dost bolí, prostě každý je jiný, každý žije sám za sebe a hlavně sám se sebou. Nepotřebuješ slyšet názory ostatních, důležitý je názor TVŮJ!

A PS. pořád je lepší být v dnešní době vychrtlá než tlustá. Celkem závidím.

Napadá mě jen kdyby si lidé všímali víc sami sebe než okolí, jak by bylo na tom světě krásně že ?! Já bych to neřešila, vždy se najde nějaký šťoural co nemá zrovna nic pořádného na práci tak ryje, podle toho co jsi psala jsi stím tak nějak smířená, tak se nenech zvyklat okolím

Jej, to je hnusné Já vím, že děcko v páté třídě nemá ještě tolik kuráže, ale měla se jít třeba tvoje máma místo tebe zeptat učitelky, jakou příručku nabízí děckám s nadváhou, že jich je jistě podstatně víc.
Já měřím 161 a vážím 47 kg, ale taky jsem jednou tak stará, co ty Po trhání zadních zubů a následných komplikacích jsem nemohla tři měsíce do sebe dostat nic - tak jsem jen pila ( ve volném čase vesměs pivo ) a samozřejmě jsem zhubla přes 5 kg. Uznávám, že jsem v té době asi trochu připomínala seschlé jablko, ale nechtěj vědět, co všechno si mí kolegové navymýšleli, jedni mě už pohřbívali, druzí mysleli, že mám anorexii a třetí tuším trousili, že nemám na chleba

Ahoj,jsu taky hodně hubená.Dřív jsem trpěla jak píšeš,všichni si mě dobírali a měli nějaké narážky.Nejvíc mě to mrzelo o sestřenky,je hodně tlustá a nikdy mě nenapadlo ji říct,at zesebou něco dělá,že vypadá jak vepř.Do mých 25 let jsem se styděla nosit sukně a legíny nebo uplné rifle.Pak jsem začala chodit posilovat a postava se mě hodně změnila,nepřibrala jsem si myslím,jen jsem se zpevnila.Trvalo to nějakou dobu,než to šlo poznat.Ale musím říct,že od svých 30ti let jsu max spokojená,můžu si obléct co chci a jsu za svou hubenost ráda.
Nesnášela jsem narážky typu....jíš něco?Miluju tlusté maso,není nic co nejím.Vlastně se dá říct,že vůbec nejím zdravě a cpu se vším,naco mám chut.
BUĎ RÁDA TAKOVÁ,JAKÁ JSI.

Teda, jako bych to psala já Taky to mám v rodině a už jako malá jsem byla strašně hubená. Teď měřím 165 cm a vážím 44 kg, což je teda hrůza :-/ Někdy mám dny, kdy jsem z toho nešťastná a když potkám někoho známého po delší době a on zůstane stát s otevřenou pusou a ptá se, jestli jím a jestli náhodou nechodím tajně zvracet, tak bych ho nejraději plácla. Nákupy oblečení jsou pro mě noční můra, protože vždycky, když se mi něco líbí, tak v mém čísle to prostě není a všechno na mě plandá
Jinak jsem přibrala jenom po antikoncepci a to asi 8 kg, jenže mi vůbec nesedla, takže když jsem ji měnila, hned ty nabraná kila šla zase dolů.
Ale prostě to tak mám, jsem s tím smířená a závidím holkám, které se musí hlídat, protože po všem přiberou

Reaguji na dadabus:
O mě se zas jednu dobu říkalo, že musím fetovat, protože všechny hubené holky fetujou, jinak přece není možné, že by byly tak hubené

Úplně tě chápu, byla jsem odmalička kost a kůže, na základce mě poslali 2x do ozdravovny, kde jsem nepřibrala, ale musela jsem si chodit přidávat jídlo, abych neměla hlad, na intru jsem jedla 10 knedlíků k večeři k omáčce a brala jsem si na pokoj chleba, protože jsem pak měla ještě hlad a po prvním dítěti jsem měla v 25letech na 170cm výšky 47kg a každý kdo mě potkával mi pořád říkal jak jsem strašně moc hubená, grrrr, jak já jsem to nesnášela a říkala jsem si, že přeci každé otylé kámošce na potkání neříkám jak je tlustá ať s tím něco dělá. Jedla jsem od rána do večera a nic nepomáhalo až jsem začala chodit do posilovny a 6 let jsem tahala 2x týdně těžké váhy a pila proteiny a získala nějaké "masíčko". Doktorka mě kolem osmnácti let podezřívala z anorexie a nevěřila mi, že jím a nezvracím a pak mi v druhém těhotenství vyčítala, když jsem měla těhotenskou cukrovku, že moc jím Teď mi bude 40 a spíš bych chtěla něco málo zhubnout, mám 57kg a zvykla jsem si za svůj život být hodně hubená a už nesnesu být jiná, dokonce poslední dva roky mnohem méně jím, abych nepřibrala, už pár let necvičím a stejně mi zůstaly svaly vydřené v minulosti a nemám třeba tak hubené ruce jako tenkrát a dočkala jsem se díky plastice i prsou, které jsem celý život neměla a musím říct, že jsem spokojená jak vypadám a docela jsem na to trápení co jsem měla spoustu let pozapomněla. Nebuď smutná, jednou se ti určitě povede něco přibrat a je to mnohem lepší než být opravdu moc silná, to se pak člověk nemůže ani moc hýbat a víš co jsem za ty roky zjistila, že nejvíc mi moji přespřílišnou hubenost vyčítali právě ti co měli nejvíc nadváhu a sami toužili něco zhubnout a kolikrát to byla i závist, že se můžu pořád cpát a nepřiberu.

ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem dneska narazila na tento deníček…mám 168 cm a vážím 46 kg, mám to dědičné, plus mám trochu zdravotní problémy se zažíváním a přibrat mi nejde ani náhodou, i kilo navíc je pro mě úspěch, ale pak stačí jeden den stres nebo nějaká únava a nestíhání se najíst a je to kilo co jsem nabírala dva měsíce za jeden den dole, jinak jím ale všechno, kromě pár věcí, co mi nechutnají (třeba zelené fazolky), ale kdo ji všechno, že?…naštěstí všichni mí blízcí a kamarádi ví, že anorektička fakt nejsem, takže s blbými narážkami se ani moc nesetkávám, jenom chodit nakupovat oblečení je za trest, protože je mi všechno velké

Mám 178cm a vážím 49 kg. Lidi mně pořád otravují s tím jestli nejsem nemocná, ať se najím, že mi pár kil přidají ze svého, nechoď ven je tam vítr odnese tě... V pubertě mně tyhle hloupé řeči dost zraňovaly ale postupem času jsem se vůči tomu obrnila a teď mi je to fuk. Každý jsme nějací a většinou nás hloupými řečmi uráží ti, kteří mají ze svého vzhledu ještě větší mindrák než my samotné.

Já osobně nesnáším škatulkování lidí.."ten kdo je tlustý si za to může sám " nebo "seš hubená trpíš anorexií" a spousta lidí si ani neuvědomí, že je za tím nějaká nemocí..Mám kamarádku, se kterou se znám už xx let..vždy byla extrémně hubená a ať jedla co jedla nikdy nepřibrala..strašně ji to trápilo, ale pak nějak postupem času už to přestala řešit.
Já osobně měla třeba po porodu problém se štítnou žlázou..zhubla jsem z 58 na 47kg během krátké chvíle, a to měřím 165..ani nevíte jak mi bylo, nemohla jsem vůbec přibrat, pořád mi bylo špatně, vlasy mi vypadávaly.No hrůza..Teď jsem ráda, že už ty problémy nemám..

Tak za prvé je to rozhodně lepší než být moc tlustá a za druhé věřím tomu, že tlustý i hubený člověk (at to má jakkoliv dědicně) může nabrat i shodit, když se bude snažit a snažit neni dát si 3 rohlíky k snídani, buchtu k večeři.... Ale hodně posilováni a bílkovin (sypké proteiny, proteinové tyčinky-mají je i v DM za 15 korun) . To je dobré pro lidi s nadváhou i podváhou. A kecy lidí si vůbec neber k srdci pokud jsi spokojená, pokud ne, tak s tím něco dělat jde nech se nějak komplexně vyšetřit aby ti vyloučili štítnou žlázu, alergii na lepek, laktpzu.. atd. Pokud má vše v normálu, tak stačí jen nějakého trenéra a správné jídlo. Nemusíš se s tím jen "smiřovat" pokud sama nechceš

po přečtení tohoto deníčku jsem si uvědomila jak jsem tlustá :D a to jsem si to nikdy dřív nemyslela.

Já jsem na základní škole taky byla hubená - samá ruka,samá noha a ještě k tomu malá. Překvapivě si mě takhle dobírali lidi,kteří měli pár kilo navíc. Postupem času s pubertou jsem něco málo - normálně přibrala, zakulatila jsem se na správných místech.Štíhlá jsem i teď - cca 50kg a to je mi už slabě přes 30 a i tak se najdou lidi,kteří mi tvrdí,že jsem hubená....ale přijde mi,že je to spíš taková závist. mám normální váhu,normální konfekční velikost, diety nedržím a jsem spokojená. Z těch poznámek si nic nedělej, vždycky se najde někdo,kdo bude mít problém sám se sebou a bude si to na ostatních vybíjet pomocí takových poznámek,aby si zvýšil vlastní sebevědomí. Důležité je,zda Ty se cítíš dobře a jsi zdravá.

Tak já měřím jen o centimetr víc než ty (162) a vážím 48 kg a lidi mají kecy stejně. Takže i kdybys místo 5 kilo přibrala 10, keců okolí se tím nezbavíš. Prostě jsou lidi, co mají nutkání řešit pořád ostatní a vsadila bych se, že třeba do 60 kilo by mi říkali, jak jsem hubená a ať se jdu najíst a nad 60 už by mě pomlouvali za zády, že jsem teda ale pěkně oplácaná (s trochou nadsázky samozřejmě).
Ten paradox, že je jaksi společensky přijatelné vmést hubené holce do tváře, že je vychrtlina, ale té tlusté už se nic říct "nesmí" a natož ještě hanlivě (vždyť je to přece baculka), je na zamyšlenou no...ale nic s ním nenaděláme.

to si přesně myslím taky a i bez nadsázky