Ahojte holky,
všechno to začalo nevinně.. Vždy jsem byla štíhlá holka, která denně cvičila (tanec) a měla ráda jídlo. Jenže cvičení ze zdravotních důvodů šlo stranou.. jenže jídla jsem se nevzdala (třeba mé oblíbené halušky s brynzou..mmmm
)
Vše bylo vpohodě..já si nějakého narůstajícího bříška nikdy nevšimla a ani mi to popravdě nevadilo..všechno začlo před 2 měsíci.. Jedla jsem večeři vestoje (prostě jsem neseděla u stolu) a pochodovala jsem s rohlíkem po kuchyni. V tom přišla tátova přítelkyně a rýpla si ,,nechoď s tím jídlem..radši si k tomu sednio..ve stoje roste zadek..''. A v tom se přidal otec ,,a to si ty už dovolit nemůžeš'' smáli se jako praštění a přitakávali si. Poté začal s hloupými narážkami i můj nevlastní bratr...že jsem tlustá jako prase atd.. No možná nejsem žádný ideál (162 cm/61 kg) a zadeček mám..ale v tu chvíli jsem šla do koupelny a vše vyzvracela do záchodu. Měla jsem pocit za dostiučinění.
Moje kamarádka ve třídě tímto způsobem zhubla hodně kil. A tak jsem se odhodlala..budu jako ona. Potom se to semnou už vezlo.. Vždy jsem si neodpustila těstoviny se sýrem a smetanovou omáčkou.. pocit viny byl ale silnější než já..stále slyším jak mi říkali ''jsi tlustá''. Poté jsem vypila lahvičku Gutalaxu. Po třech hodinách jsem se v ukrutných křečích svíjela na záchodě.. Ale když jsem ráno vstala,měla jsem krásně splasklé bříško a cítila jsem se skvěle. Když zrovna nepoužiji projímadlo jednoduše vše vyzvracím.. Moje strava je nyní tvořena okurky,bílým jogurtem a vodou,vodou a zase vodou.. Když se vidím v zrcadle,bříško je vpořádku ale zadek se pořád nehýbe..stehna jsou hrozná.. Když něco sním už sám mi naskakuje reflex že jídlo musí ven a šimrá mne v žaludku ....Běhám a cvičím jako o závod... Vím,že pokud to takhle půjde dál nedopadne to moc dobře...



Poslat SZ
, hm štěstí, že si nepřeťala zápěstí.