Já a má začínající bulimie

Máš určitou výhodu v tom, že sis problém uvědomila relativně včas. Dokážeš s tímhle sebedestruktivním chováním přestat hned, sama od sebe, začít se stravovat normálně a hýbat se normálně? Pokud ano, tak to ber jen jako nepříjemnou etapu, ale vždycky už měj na paměti, že k tomu můžeš mít sklony.
Pokud to sama nezvládneš, obrať se na praktickou doktorku, už tě nasměruje.
Jestli máš s otcem či jeho přítelkyní dobré vztahy, svěř se jim. (ale za to jejich chování by zasloužili tečku mezi oči).
Ale řeš to rychle, nenech to plavat, jinak se to rozjede a zničíš si zdraví.

Hmmmm některým názorům se nestačím divit. Nikdy neodsuzuji něco, co jsem neprožila. Nemám na to právo. Bulimie je porucha příjmu potravy, čili nemoc jako každá jiná a nemoci se léčí. Nejjednodušší je zajít k psychiatričce specializované přímo na PPP. Nevím, jak daleko s bulimií jsi, ale vím, že je to začarovaný kruh a pokud člověk urychleně nejedná, nemusí z něj potom vést cesta ven. Možná se z toho zvládneš dostat sama, možná si budeš každý den říkat, zítra už "to" neudělám... Potom je to ten případ vhodný na odborníka. Mimojiné, bulimie neznamená nutně zvracet, bulimie je i pouhé zneužívání laxativ a diuretik, nadměrné cvičení "za trest" apod. Jinak bych se, být Tebou, rodině nesvěřovala, protože vidíš i tady, jaké názory lidé mohou mít, viz

Projít si bulimií bych upřímně nepřála ani svému největšímu nepříteli. Přeji Ti hodně štěstí.

Bulimie většinou začíná nevinně a zpočátku si dívky myslí, že to mají pod kontrolou. Potom už skoro není cesty ven. Bulimičky svůj problém před okolím úzkostlivě tají, ono taky není čím se chlubit. A že by některé z nich nepřipadalo zvracení nechutné? Že by nevěděly, že si odrovnají zuby a stomatolog bude jejich dobrým "přítelem"? Že jim hrozí vředy na jícnu, které se mohou zvrhnout v zhoubný nádor? Protržený jícen, prasklý žaludek...to je ještě stále méně pravděpodobné než srdeční selhání v důsledku nevyvážené hladiny sodíku a draslíku. Ne jeden mladý člověk zemřel na srdeční selhání a v mnoha případech to byl draslík. V tohle je podle mě bulimie nejhorší. S bulimií se nijak závratně nehubne. Anorexie je životu mnohem nebezpečnější.

Když už v bulimii dívka/žena jede, nepomůže jí říkat jí: Jsi nechutná, nebo varovat na důsledky této nemoci, je si jich většinou vědoma. Nepotřebuje odsuzovat ani litovat. Může požádat o pomoc okolí, říct to rodině, kamarádkám. Podporu najde v tom, že už se těžko bude zavírat na toaletě po každém jídle. časem se z toho třeba dostane, ale podle mě nikdy ne na 100 %, třeba na 99,9 %.... Protože náhled na jídlo už nikdy nebude zdravý, ikdyž si už prsty do krku třeba nikdy nestrčí.

Některé ženy se z toho dostaly v těhotenství, některé díky přátelům, rodině, některým pomohl psychiatr, některé se zamilovaly, to se hned projevy psychiatrické poruchy zmírní, vyjímečně odezní (případ mé nejlepší přítelkyně, potýkala se s bulimií po mnoho let, léčila se nejprve hospitalizací z anorexie, po pár letech ambulantně z bulimie, nyní nezvracela již 2 roky, co má nového přítele, ale pokaždé, když se spolu stavíme na smažák, vzpomene si na doby, kdy zvracela až 7x denně. Díky bohu, že má jen zničené zuby).

Ale co je jisté, bulimie nemá co do činění s inteligencí, chce to prostě překonat ten strach z toho se někomu svěřit, za mě je to psychiatr, je to odborník a pacientce neřekne, že je nechutná, nebude ji litovat. Není přístup někoho urážet a myslet si: Dám mu kapky a on to přestane dělat. Joooo, to klidně pak může dopadnout ještě hůř. A říct holce, co se sebepoškozuje, že má otřesný jizvy a proto ji ten kluk nechce , hm štěstí, že si nepřeťala zápěstí.

Máš na to, LadyMiss, svůj názor, neberu Ti ho, ale myslím, že zakladatelka spíše než odsuzování chtěla znát rady někoho, kdo si tím prošel, protože jen ona a ony vědí, co to je.

Prosím ťa určite v tom nepokračuj. Bohužiaľ mám podobnú skúsenosť(ktorá je ďaleko za mnou našťastie) ale ver, že je to začarovaný kruh, z ktorého sa človek snáď už nikdy nedostane. Úplne rozumiem tomu, že keď sa niekto necíti dobre vo svojom tele, a má pocit, že nevyzerá dobre, tak mu nepomôžu reči od okolia, že však nemá nadváhu, vyzerá dobre a pod. Ale to sa dá napraviť aj inak ako takýmto deštruktívnym spôsobom. Keď máš pocit, že by si sa cítila lepšie, ak by si mala o pár kíl menej, tak začni s klasickou diétou a pridaj nejaké cvičenia alebo aspoň dlhšie prechádzky. Ver mi, že budeš mať omnoho lepší pocit zo seba, keď to dosiahneš takto. A mimochodom, keď píšeš, že si pribrala len pred časom, tak takto rýchlo nadobudnuté kilá idú dole najľahšie. Určite si krásna a inteligentná holka, tak si nechci takto pokaziť život. Skús si pozrieť na internete, aké následky sa spájajú s bulímiou.

Mimochodom pri bulímii je úplne normálne, že človek nevie udržať v sebe žiadne jedlo. Jednoducho ho ten pocit vyprázdenia ,,oslobodzuje,,. Tu už nejde len o psychický problém, ale aj o fyzický, keďže aj keby si reálne chcela začať jesť úplne normálne, tak to bude pre tvoje telo obrovská záťaž. Bulímia sa lieči tak, že sa postupne začína s malými dávkami(nejaké ľahšie jedlá, ako zelenina, kuracie mäso a pod.) a postupne sa zvyšujú. To by som ti odporučila aj ja.