Jak být zase v pohodě

Myslím, že by ti pomohla nová láska, a ten čas ostatně taky. Nic bych nepotlačovala a prostě dávala emocím průchod, dušením v sobě nic nevyřešíš, klidně bych si nějakou noc pořádně zabrečela a pak by bylo třeba líp. Hlavně bych se smířila stím že je konec, nečekala že se ozve atd, už by to dávno udělal. Já na svojí první lásku nezapomenu asi nikdy, ikdyž jsem to byla já kdo to ukončil. Teď jsem starší, zkušenější a možná díky tomu mám i lepšího přítele a vztah. S tím prvním jsem byla tři roky, se současným jsem půl roku a příjde mi, že jsem zamilovaná snad ještě víc než u toho prvního. Taky jsem si myslela že nepotkám lepšího, to si ostatně říká asi vždycky každá a není to pravda. Jsem teď vděčná za to že jsem to předtím ukončila, nikdy bych totiž nepotkala toho super chlapa se kterým jsem teď. Mě hodně pomohlo se vykecávat kamarádkám, ale hlavně se stím vnitřně smířit že už je konec a že příjde něco lepšího, a těšila jsem se na to. Taky jsem byla ostražitá vůči jiným klukům, ale přišlo to, bylo to tak strašně nenásilné a přirozené...
Kdyby si našel někoho za půl roku bylo by to lepší? kluci tohle moc neřeší, můj ex si taky hnedka někoho nabrnkul, tebe to může o to víc utvrdit vtom, že máš jít dál a myslet na budoucnost a né se pitvat v minulosti kterou nezměníš a ztrácet tím svůj drahocenej čas...

Víš, pro to aby ses mohla dostat dál, musíš přestřihnout to, co bylo. To jsi očividně nedokázala. Je super, že se zaměstnáváš, ale možná je čas přestat se utápět v nějaké minulosti, která je zbytečná, a víc se zaměřit na to, co očekáváš od přítomnosti/budoucnosti.
Na jednom vztahu nestojí svět ani život.
Však ono to půjde jít dál...

Možná se pletu, ale napadlo mě při čtení tvých slov, že se moc snažíš na to nemyslet a mít zaplněný celý den, jen aby se vzpomínky nevraceli. Potom se vrací večer a ve snech. Prostě se snažíš moc na sílu to vytlačit z hlavy. Možná by pomohlo se pořádně vybrečet, uleví se ti, dát průchod emocích. Další věc, proč nedokážeš pořádně zapomenout je možná to, že jste rozchod spolu asi moc neprobrali a nedořešili. Mě osobně by na tvém místě pomohlo se s ním vidět a moct mu k tomu říct, jak to beru já, prostě říct všechno, co cítíš a aby mi k tomu i on řekl to svoje. Prostě mi přijde, že možná ten rozchod nemáš v sobě dořešený. Pokud se s ním nechceš nebo nemůžeš vidět a vyříkat si to, zkus mu napsat dopis, který mu ale neodešleš, bude to jen "jako". Držím ti pěsti, ať se ti brzy uleví a je ti dobře Určitě brzo někoho potkáš, když to budeš nejmíň čekat

Ahoj, jsem v podobné situaci, s tím rozdílem, že od našeho rozchodu už je to rok a já na něj pořád myslím. Představuji si, jaké by to bylo, kdyby se vrátil, zdá se mi o něm a tak... Nevím jak se s tím smířit. Ale máš štěstí, že se objevil někdo nový, třeba na něho díky nové lásce zapomeneš

Já jsem zažila rozchod po pěti letech. Tak budu mluvit ze své zkušenosti. Měj se prostě ráda. Ten kluk tě nechce. To bys chtěla někoho, kdo tě opustil? Musíš se mít aspoň trochu ráda. Přestaň to prostě řešit - nemá smysl řešit proč, jak, co. Stejně ti to nepomůže. Nějakou dobu jste spolu měli být a už vám prostě ten čas vypršel. Něco tě měl naučit nebo ty jeho. A to že jste se měli hezky není špatný. Zase potkáš někoho s kým se budeš mít hezky

Přeješ si chlapa, který zapomněl tak rychle? Já bych o takového nestála ani za pytel zlata...chceš být znovu šťastná? Dej možnost sama sobě poznat toho nového známého, třeba ti právě on může pomoci alespoň překlenout toto náročné vleklé období...a já být na tvém místě, tak jsem na toho bývalého spíš naštvaná, že dělal podrazy, nevážila bych si ho jako člověka, pokud se choval bezpáteřně po všem společně prožitém...zkrátka je to jen malá etapa celého tvého života, kde najdeš lepšího člověka...moc ti přeji, aby tě ty hrozné sny opustily a mohla ses oprostit od toho nepříjemného, a myslet na lepší věci ...

Mně vždycky pomůže někdo nový. . .měla jsem to uplně stejně jako ty, akorát vtah trval rok a půl a dostávala jsem se z toho 9 měsíců, pak došel někdo, kdo mě miloval, já to s ním zkusila, ale nešlo to a hned po něm došel někdo, do koho jsem se zamilovala a uplně jsem se z toho už dostala A mám to ted tak pokaždé. . .takže se neboj poznávat nové kluky

Ahoj holky, moc vám všem děkuju za povzbuzení!

Reaguji na berush03: Reaguji na noninek:
Máš pravdu, pořád jsem to v sobě nedořešila, ačkoli se snažím nechat minulost minulostí...my jsme si o tom promluvili, akorát že on mi vlastně neřekl důvod rozcohdu - krom toho, že jsem mu vůbec nechyběla, když jsme se neviděli a že mě asi už nemiluje...což je samo o sobě důvod, uznávám...ale já jsem to vnímala jako, že je nám spolu dobře, že se podpoříme v těžkých situacích apod. a pak se on najednou začal chovat divně a podle všeho už jsem mu byla ukradená. Tak mě zajímalo proč se to stalo? On mi nikdy neřekl, co mu na mě vadí/vadilo, takže můžu jen spekulovat...a to je asi problém, kdyby mi řekl, co bylo špatně, já to po něm chtěla i za cenu, že to bude bolet, ale on řekl, že nic. Jak může najednou člověk přepnout, že už mu na tom druhým nezáleží?
Vidět se s ním nemůžu, i věci mi poslal poštou, ačkoli já jsem si je chtěla předat osobně...ale jeho vytáčky mě nebavily, tak jsem to taky poslala poštou...a je to asi tak lepší, že jsme se pak neviděli, jen by se jitřily rány, ale v tu chvíli mě to mrzelo, že mě nechce ani vidět a radši lže.
Takže mi nezbývá než nechat minulost plavat a nerýpat se v tom, ale je to pro mě těžký...
A takovej dopis jsem už taky napsala...sobě do šuplíku...
A máš pravdu, možná se snažím vědomě až moc a pak to nejde...

Reaguji na Ejvik:
To mě mrzí... Tak držím palce a třeba ti tady rady od holek taky pomůžou a povzbudí! Držím nám oběma palce!

Holky děkuju.
Reaguji na Talaith:
Já vím, nejlepší by bylo hodit to za hlavu...stejně už nic nezměním.

Reaguji na MKay: Reaguji na AjnaMJ:
Jen mám problém teď s tím novým. Je mi s ním fajn, zatím se jdeme třeba jen projít nebo něco podnikáme...už to bude měsíc, co se známe. Zatím proběhla jen pusa a držení za ruku. Já z něj ale cítím, že by to chtěl už posunout dál, na což já se necítím, ačkoli tam přitažlivost i sympatie jsou...nevím, jsem teď asi hodně opatrná, zároveň tam jsou ty myšlenky na bývalého přítele...tak si přijdu jako, že jsem vůči němu nějak neupřímná. Myslíte, že bych mu to měla říct, že ještě nejsem úplně OK a že bych chtěla ještě zvolnit? Nebo je to blbost a chce to ještě čas? Já bych mu nerada nějak ublížila...
Díky.

Reaguji na veverka06: Já bych mu o tom řekla, pokud to pochopí a nebude spěchat, tím líp a třeba to pak i klapne s vámi dvěma...pokud to nepochopí, tak ti to dá nějak najevo a podle toho se pak můžeš zařídit..

Reaguji na MKay:
Díky... Udělám to, sice se mi do toho nechce, ale radši jsem upřímná než něco skrývat...