Jak často potřebujete od partnera vypnout a odjet s kamarádkami na víkend? Jak často váš partner?

Konkrétně já se tedy bez partnera, do kterého jsem blázen, moc dlouho neobejdu. A když jsem byla do někoho blázen, byl i on blázen do mě, jinak bych do něj nemohla být blázen, kdyby to nebylo oboustranné, takže jsme to tak měli oba dva.... Zatím nedokážu říct, jaké by to bylo třeba po pěti a více letech soužití, třeba bychom uvítali, že si od sebe jednou za měsíc na víkend odpočineme, ale v těch prvních letech jsme bez sebe vždycky trpěli. Tím ale neříkám, že je nutné spolu být neustále, za všech okolností a všude. Určitě je vhodné a přímo i nutné podnikat sem tam akce každý se svou partou, nebo prostě každý zvlášť. Už jen kvůli tomu, abyste se na sebe zase mohli těšit a užívat si, že jste zpátky spolu. Ale zase určitě ne takovým stylem, že jsem já nebo ten druhý většinu času jinde a s někým jiným, než že jsme spolu. To by mi pak připadalo, že je někde asi chyba, že z jedné strany je ten vztah vlažnější než z té druhé, když jeden neustále vyhledává nějaké druhy zábavy někde mimo, a ten druhý sedí doma, a on o tom moc dobře ví.

Za předpokladu, že oba pracují a nemají přes týden moc čas něco společně podniknout si myslím, že minimálně dva víkendy v měsíci by měli trávit společně. Takové to odjíždění na celý víkend bych brala spíš jednou do měsíce, strávit večer s kamarády bez drahé polovičky třeba dvakrát až třikrát do týdne. Samozřejmě ve výjimečných situacích, kdy se sejde víc akcí naráz i častěji, ale nemělo by to být pravidlem

odjíždět jednou za 14 dní na víkend pryč od partnera/partnerky, protože si chce odpočinout, ať si jede.

Tak takhle tedy určitě nee

Pokud bych s partnerem bydlela, a vídala se s ním 7 dní v týdnu, byť jen třeba odpoledne a večer, asi by mi nevadilo kdyby si jednou za čas někam vyrazil na víkend. Upřímně bych asi nechtěla být každou volnou chvíli jen s partnerem. Proto bych řekla, že jet jednou - dvakrát měsíčně na víkend pryč je v pohodě. Pokud to ovšem nestaví před čas stráveny s tebou.

Myslím, že na tvoje otázky moc odpovědět nejde..každý vztah je jiný tak jako je jiná povaha každého z nás a nejde generalizovat že je správně trávit odděleně určitý počet víkendů. Já osobně jsem dost vztahový závislák, nemohla bych být s partnerem co by byl dva víkendy v měsíci pryč, ale tím neříkám, že je to špatně. Jen je to špatné pro mě. S manželem jsme spolu osm let, prvních pět pro nás byla tragédie strávit odděleně byť jen jeden den v roce. Teď je to tak, že já občas potřebuju vysadit a věnovat se jen sama sobě, ale to se bavíme třeba od dvou týdnech za rok. Jinak víkendy trávíme společně, někdy sami, někdy v partě s jinými lidmi a na takových akcích se snažíme bavit spíš s ostatními než spolu. Ještě dodám že oba pracujeme z domu a posledních pět let co spolu žijeme jsme spolu 24/7 Ale znám i lidi (spíš chlapy ) co prostě potřebují svoji volnost a jakýsi pocit nezávislosti i ve vztahu. Není to tak že by svoje partnery neměli rádi nebo s nimi nechtěli trávit čas, je to jen tím, že je prostě mají radši když s nimi nejsou pořád, protože společný čas je pak cennější. A obávám se že to člověku nelze vyčítat a nelze někoho nutit aby se mnou byl když on sám nechce..ale pak je zase moje volba jestli s takovým člověkem chci žít.

Každý člověk to má asi jinak. A hlavně se to liší jestli je to začínající vztah nebo delší záležitost.
Ze začátku jsem taky chtěla být s (teď už bývalým) přítelem každou volnou chvilku, byla jsem "naštvaná" když se opozdil o deset minut. Nebydleli jsme spolu, vídali jsme se na víkendy u něj a jednou ve všední den přijel po práci, přespal a ráno jel do práce znova. Takhle jsme se na sebe vždycky těšili, plánovali co budeme o víkendu dělat. Ale jakmile jsme spolu trávili dovolenou, viděli se 24 hodin denně po tři týdny tak to bylo o nervy
Já si myslím, že je potřeba si odpočinout - ať už odjet s kamarádkami/kamarády nebo sama/sám, stejně tak jako trávit čas spolu. Jen si oba musí najít tu společnou míru a jestli jednomu stačí strávit společně jeden víkend za měsíc a druhému je málo každý druhý víkend tak je to asi problém. Já osobně jsem ta, které by (v případě společného bydlení) 2 víkendy stačily a zbytek bych strávila na "dámské jízdě" nebo třeba na nějaké akci s lidmi z práce..
Kamarádka to má naopak - po víc než 2 letech vztahu, roce společného bydlení chce s přítelem trávit každou volnou minutu a na nás kamarádky čas nemá, nebo si ho nechce udělat - případně vezme na dámskou jízdu přítele s námi což mi zavání závislostí a takhle bych osobně opravdu dopadnou nechtěla

Tak já nemám potřebu si od partnera odpočívat (jsme spolu přes 2.5 roku, skoro 2 roky spolu bydlíme), ale samozřejmě že sem tam něco podniknu sama s kamarádkama, protože i kamarádské vztahy se musí utužovat takže to průměrně připadá tak na 1 večer v týdnu a cca 1 víkend za 2 měsíce, kdy nejsme spolu...... On se taktéž schází s kamarády, ale většinou nepodnikají (na rozdíl od nás) žádné víkendové akce každopádně když jsme od sebe delší dobu, tak je to pro nás dost divné

Elle, to přece není vůbec rozhodující, jak to máme my. Každý člověk a každý pár, je natolik originální a natolik jedinečný, že si tu svou cestu musí najít sám.
Já se například s manželem znám už 23 let a dobrovolně bez sebe netrávíme žádnou dovolenou, ani víkend. Vyhovuje nám to oběma. A to jediné je důležité.
Tedy se ptej jen svého přítele. Naše odpovědi nejsou vůbec směrodatné.

Jsme s partnerem spolu 5 let. Vidíme se 2 víkendy v měsíci a 15 dní po večerech (asi tak od 20hod). Pro mne je to málo, jemu to asi stačí. Osobně nemám potřebu od něj nikam odjíždět. On zase odjíždí rád, i když ne moc často. Trápí mne to, ale nechci vypadat jako fúrie že ho chci omezovat. Už takhle se mu kamarádi smějou, že je podpantoflák, protože někdy prskám, že jdou do hospody v týdnu, kdy se vidíme pouze 6 hodin za celý týden.

S přítelem jsme spolu 6 let, víkendy trávíme převážně společně. Naštěstí máme společné kamarády, takže když se někam jede na víkend, jedeme tam oba dva. Víkendovejch akcí, kterejch se účastníme každej zvlášť, bych napočítala tak maximálně 5 do roka. Já nemám nijak velkou potřebu jezdit někam bez něj, ale asi je to dáno i tím, že spolu netrávíme tolik času přes týden sami a že jsme často ve společnosti. Přítel chodí domu z práce kolem 20:00 (pokud jde rovnou z práce domů). Většinou se vidíme v pondělí po práci, v úterý máme každej svý zájmy, ve středu jsme zase většinou doma (nebo je někde v hospodě), ve čtvrtek a v neděli chodíme společně sportovat a v pátek a v sobotu společně posedět s kamarádama. Do toho máme tak 1 - 2 soboty v měsíci zápasy (každej zvlášť), ale pak se aspoň vidíme večer a jsme spolu v neděli. Takže možnosti vyrážet někam s jinejma lidma myslím využíváme dostatečně a tak jsem ráda, že aspoň ty víkendy trávíme spolu.

S přítelem jsem 5 let, z toho 3 roky spolu žijeme. Odděleně trávíme víkend cca jednou za 2-3 měsíce a můj osobní názor ( i když uznávám, že každý to má jinak ) je ten, že to vztahu prospívá. Kdyby to ale mělo být třeba jednou měsíčně, tak by mi to asi vadilo.

Obecně, nikdy jsem nespatřovala nic úžasnýho na tom, když bez sebe dva nedaj ani ránu. A připadá mi vysloveně trapný, když někdo na dámskou jízdu pravidelně vodí přítele a nebo ho sice nepřivede, ale neustále si píšou zprávy. Trávit čas odděleně mi připadá pozitivní. Minimálně proto, že si pak aspoň mají co vyprávět, o čem diskutovat. Můžou se na sebe těšit atd. atd. Navíc když se některý z jejich koníčků odlišují, tak přece to nepřestanou dělat jen proto, že by pár hodin nebyli s tím druhým, ne? Tyhle dobrovolný ztráty svého já mi moc nesedí teda...
Taky jsem s přítelem skoro dva roky a už spolu i bydlíme a máme to tak, že v průměru každý druhý víkend jede pryč, akorát teda ne s kamarádama, a mně to parádně vyhovuje. Vztah máme v pořádku, všechno skvělý, city silný, zatím žádná ponorka, ale jsem ten typ, co má rád občas svůj klid a svoji samotu, takže obzvlášť co spolu bydlíme, tak mi jeho odjezdy vyhovují. Co se pracovního týdne týče, já jdu tak jednou někam s kamarádkou/em, ale to se nevracím nějak pozdě, takže se doma stejně ještě stihneme, on taky třeba jednou dvakrát týdně něco má a nebo jdeme někam společně. No a teď jsem byla týden na dovolené bez něj a můžu říct, že je vážně krásný, když si po pár dnech uvědomíte, že se na toho chlapa fakt těšíte, že je to to ono... Nebo když přijde hezká sms jako na začátku vztahu. To mi krásně dodalo energii. Lidi v "klíštěcích" vztazích se, alespoň mi to tak připadá, ochuzují o to těšení a přiměřený stesk, což je celkem škoda, ne? To jsou hrozně hezký a nabíjející pocity.

Holky, děkuji za vaše příspěvky. Čistě mě zajímalo, jak to funguje v jiných vztazích. Jestli třeba některá z vás zažila to samé, co já ... Původně jsem nenapsala, jaký problém je u nás, tak tedy teď s pravdou ven - přítel má potřebu odjíždět striktně 1x měsíčně na víkend nebo několik dní pryč s kamarády. Pro mě je to moc. Nechci samozřejmě, aby trávil veškerý čas se mnou, i když nejsem ten typ, co by měl potřebu dělat několikadenní dámskou jízdu, ale postačí mi třeba 2-3 dny v týdnu o všední dny zajít s kámoškami na chvilkový pokec, jsem ale ochotna tolerovat to, že jednou za dva měsíce někam pojedu, sama mu to ovšem nechci striktně vymezovat. Sice jsme spolu každý den odpoledne / večer po práci, ale pro mě to není ono, není to jako víkend, nemůžeme si ten den pořádně užít, proto se spíš já snažím všední dny využívat tak, abych se setkala s kamarádkami a víkendy zase očekávám, že s partnerem budeme mít pro sebe, případně pro sebe společně s přáteli. Snažila jsem se s tím už kolikrát smiřovat, ale není to pro mě prostě vyhovující. Jak už tady některé z vás psaly, každému vyhovuje něco jiného... Společnou cestu jsme zatím nenašly, protože partner mi tvrdí, že to je normální, já mu zas tvrdím, že pro každého je normální něco jiného a že soudím podle toho, jak to vyhovuje mě... On je neústupný, a já bych ani nechtěla, aby mě poslouchal, chtěla bych samozřejmě, aby sám dospěl k názoru, že se mnou chce trávit čas častěji ... i já jsem ale neústupná, protože mě to trápí, a nechci to tak ...

Takže s tebou není 3 dny ze 30 a ty chceš, aby s tebou trávil víc času? Musím teda říct, že ho chápu, nechce po tobě nic hrozného. Pokud váš vztah berete vážně a tudíž byste spolu teoreticky měli být dalších třeba 60 let, tak proč tě trápí takový pidizlomeček času, jako jsou 3 dny v měsíci? Ty se bez něj neumíš zabavit a nudíš se, nebo celé 3 dny prožárlíš, co tam asi dělá, nebo proč je to vlastně takový problém?

Ty si asi říkáš, proč se taky s kamarádama neschází ve všední dny, ale upřímně, občas se člověk chce s kamarádama intenzivněji odreagovat a to prostě naplno nejde, když se druhý den musí vstávat do práce.
S tebou, když se chce kamarádka sejít o víkendu a něco podniknout, tak ji odmítáš, že chceš být s přítelem? To by mě teda z pozice té kamarádky fakt otravovalo. A ty se snaž pochopit, že pokud má partu, která bez problému má prostě jeden víkend v měsíci výjezd za zábavou, tak že tvůj přítel nechce být ten jediný, co MUSÍ trhat partu a nebaví ho pak poslouchat, jak je na řetězu a fakt se mu nedivím.