Jak jste se dostali k horolezectví?

K opravdovému horolezectví nijak, lezla jsem jen po stěně a dostala jsem se k tomu přes kamarády. Prostě se o tom okolo mě nějak víc začalo mluvit a tak jsem poprosila, zdali by mě nevzali s sebou a taky mě to nenaučili. Moc mě to bavilo a i mi to docela šlo, ale bohužel jsem si na stěně maličko ublížila, dala si pauzu na zregenerování a pauza trvá už 2 roky a nějak ne a ne se k tomu vrátit. Nechtělo by se mi zase začínat od uplného začátku (ruce zeslábly, zase jsem přibrala,...), ale když už mam jednou doma tu výbavičku, tak bych asi měla, ať jí užiju.

A po skále nelezu. Ne že by mě to nelákalo, když jdu okolo, ale měla bych problém věřit jištění, že je fakt dobře ukotvené. A mám svůj život moc ráda na to, abych dělala věci, co považuju za nebezpečné . (Pokud by mě četli moji rodiče, asi by kulili oči. V době, kdy jsem lezla po stěně, jsem taky jezdila na koni a učila se na snowboardu Takže fakt samý bezpečný sporty )

ak jste se dostali k horolezectví?

K horolezectví jsem se dostala přes bývalého partnera a posléze našla i takové kamarády, jak na stěně tak na skále Začátky byly na cvičné stěně a pak občas na skále... Ale to už je hudba minulosti jak Piňa Colada... mám se ráda... nyní spíše už občas bouldry... ale nic hrozivého

Mě lezení lákalo od puberty, takže jakmile jsem měla možnost, přihlásila jsem se na kurz lezení na umělé stěně. Potom to šlo ráz na ráz, našla jsem si partu lidí, co lezou, dostala jsem se na skály, propadla tomu, pořídila jsem si komplet výbavu, později jsem se dostala i do hor, lezení, výšlapy, skialpy atd.... Jsem tím už trochu postižená, už asi osm let jsem neměla přítele nelezce (kromě toho posledního, ale ten už taky začíná), jakmile to jde, jsem venku a velká výhoda je, že mám kolem sebe stále lidi podobného smýšlení.

Chudobko,
tak to ti závidí, že máš okolo sebe samé tak bezva lidico lezou.Mně je 13 a bydlím ve městě a právě jsem tu ještě takové lidi nenašla a u nás ve třídě taky ne, je tam jeden kluk, ale ten mi není sympatický.A je pravda, že jsem stydlivá, takže pro mě není někdy snadné najít si partu.Tak právě vůbec nevím co s tím?

evi99
Jestli máte ve městě umělou stěnu, tak si zjisti, jestli tam nepořádají kurzy lezení, to by bylo nejjednodušší. Nebo se podívej na stránky ČHS (Český horolezecký svaz), jestli tam nenajdeš oddíl ve tvém městě- hodně oddílů bere nováčky a vytrénuje si je. Kdybys bydlela v Praze, dokázala bych ti poradit konkrétně.

Já jsem od mala hory milovala. Až ve 20-ti jsem našla přítele, který je měl rád taky, a nějak postupně jsme se k tomu dostali. Myslím tím lezení na skalách, na stěně - to mi nic neříká. Být zavřená někde v tělocvičně a lozit nahorů a dolů mi připadá bez kouzla.

Ale pro ty, co nemají s kým lozit je nejlepší varianta ČHS jak psala Chudobka.

Díky moc.Z Prahy nejsem.Já právě taky od malamiluju hory a chtěla bych vyzkoušet něco další a tím je horolezectví.Tak díky za rady.

Hlavně si na ty hory a lezení kupujte pořádný vybavení, kvalitní. Pracuji v tomto oboru a pokud se vydate na nejakou horu tak kvalitní vybavení = základ života.

Chudobko,
ty máš zkušenosti ČHS?Už jsem se dívala a našla jsem něco.

Můžeš teda dát tip mě? Že bych se přes zimu pokusila vrátit na stěnu a až se zas oteplí tak zkusila s nějakým oddílem ty skály?

Můžeš teda dát tip mě? Že bych se přes zimu pokusila vrátit na stěnu a až se zas oteplí tak zkusila s nějakým oddílem ty skály?

Ráda . Z kurzů na umělé stěně bych doporučila Namche, je tam velký výběr, taková rodinná atmosféra, super lidi, super instruktoři (taky jsem tam kdysi učila ) a můžeš se potom přihlásit i do jejich oddílu a potkáš tam spoustu lidí, kteří tě na skály vezmou.
Jinak z oddílů zkus například Humanita Praha, ti nabírají nováčky jednou ročně-myslím, že zrovna teď, a když se mezi ně dostaneš, tak máš vyhráno , nebo jsem slyšela, že Hosohopo jsou docela akční.

Ahoj holky. Tak já sem se dostala k horolezectví přes svojí maminu. Dělá v Domu dětí a mládeže a tam mají umělou stěnu. Bylo mi asi 13 a nějak sem se tomu začala věnovat, trénovat a začala sem jezdit na závody. Po čase sme s partou začali jezdit na skály do Čech, do Chorvatsku a do Itálii. Teď už bohužel není čas a chodím lézt jen jednou týdně, ale je to už spíš jen pro zábavu. Když se jednou vyjde ze cviku těžko se vrací zpět. Docela mě to mrzí, je to super sport, adrenalin a spousty nezapomenutelných zážitků. A kvalitní vybavení je opravdu základ, není to sice nejlevnější ale určitě by se na něm nemělo šetřit