arrow
profile_image
jájaa
od 17. 12. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji sartre: A to je právě omyl hodně lidí, že si myslí, že miminkem slepí vztah. Naopak, mimčo je ta největší prověrka vztahu.

No to určitě je prověrka,ale rozhodně si neděláme každý co chceme,jak tu psaly někteří.Když se někdo chce jít večer pobavit nebo posedět s přáteli,tak se prostě dohodneme.Slepování vztahu dítětem je podle mě hloupost..

Jsem na MD 4.rokem, máme s manželem 2 děti / dcera 3r. a syn 5měs./.

Pořád o sebe dbám, chodím pravidelně ke kadeřnici, s kamarádkama na 2h mezi kojením na kafčo,...
Až přestanu kojit, tak i někam večer posedět na vínko.

Manžel má občas taky kecy typu "já vydělávám, ty se staráš o děti a domácnost", ale musím říct, že se zapojuje. Do domácích prací teda jen tak decentně, ale hodně se věnuje dětem,resp.dceři, se kterou jsou parťáci.
A teda o víkendu mě nechá vyspat a vaří oběd

Ono je to pro chlapa taky těžký. Byl zvyklý na tvoji 100% pozornost a teď se odsune na 2.kolej.
Ty první týdny,měsíce je to náročný, ty se ještě vzpomatováváš z těhotenství, porodu, pořádně si nevíš rady s mimčem, hormony pracujou na plný obrátky, seš přecitlivělá. Já osobně jsem v tomto období manžela opravdu přehlížela, měla jsem toho plný kecky sama se sebou.
Ale až tohle období skončí, je to o dost veselejší.

Jen tě chci připravit, že drtivá většina chlapů ty malý mimča moc neprožívá, nejsou "akční". To až kolem toho 1 roku se změní.

Co se týče porodu, manžel byl dobrovolně u obou a nikdy nelitoval. Na náš sexuální život to nemělo žádný vliv, dokonce je to čím dál lepší

Mimčo je zkrátka prověrkou vztahu a vztah to hodně upevní. A určitě si tě bude vážit-až uvidí, jaký krásný mimčo jsi porodila, jak seš skvělá mamka!

Držím palce ať vám vše vyjde

/a omlouvám se za slovní průjem, nějak jsem se rozepsala /

arrow
profile_image
jájaa
od 17. 12. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji TinaAn: Ono je to pro chlapa taky těžký. Byl zvyklý na tvoji 100% pozornost a teď se odsune na 2.kolej.Ty první týdny,měsíce je to náročný, ty se ještě vzpomatováváš z těhotenství, porodu, pořádně si nevíš rady s mimčem, hormony pracujou na plný obrátky, seš přecitlivělá. Já osobně jsem v tomto období manžela opravdu přehlížela, měla jsem toho plný kecky sama se sebou.Ale až tohle období skončí, je to o dost veselejší.

Tak to bylo i u nás,prostě to musí pochopit,ty začátky jsou těžký.U nás ještě navíc to bylo tak,že se kolikrát snažil pomoct,ale já měla pocit,že jen překáží.S kamarádkou jsem se shodla,že jsme dokonce ty první 3 měsíce byly tak mimo,že jsme se chtěli s partnerem rozejít. Jak mi někdy lezl na nervy,ale to jsou ty hormony,ještě,že to nebral vážně!

Reaguji na jájaa:

Jojo, taky jsem měla pocit, že mi manžel vůbec nerozumí, nemá nás rád, dítě vlastně ani nechtěl,...

On ten porod je dost hormonální smršť.

Ale musím říct, že u druhého dítka už je všechno o hodně lepší, to jsem "poporodní blues" neměla vůbec - asi jsem ani neměla kdy ho prožívat, protože péče o 2 děti je celkem masakr- hl.ze začátku, než se zajede určitý režim

arrow
Neprodává v Bazaru

Podle mě je to prostě už v tom chlapovi, rozhodně žádnýho nepředěláš a nepřesvědčíš aby dělat to a nebo to. Když nebude chtít sám, nebude to dělat. Z donucení to stejně nemá cenu. Já mám to štěstí, že mám prímovýho chlapa, máme dvě děti 6+2, jsem 6 roků doma a nikdy jsem od něj neslyšela nic o penězích apod. a že se chudák musí sakra otáčet a chodí domů pěkně vorvanej Vždycky se mi snažil s dětma pomáhat, v rámci chlapských možností . Je fakt, že někdy je utahanej a má toho všeho plný kecky, ale jak si odpočine, zase je všechno ok. On prostě ten chlap taky nějakou tu pozornost a lásku potřebuje, jsou jako děti

arrow
profile_image
chocolattecoffee
od 8. 4. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji Janinkaa: Tak tohle nemám ráda.

Já také ne.

Cituji Lauritta: Můj názor je takový, že tyhle rádoby psychologické knížky nikomu vztah nezachrání ani neudrží.Pokaždé je to jen o těch dvou lidech, kteří jsou spolu ve vztahu, o jejich lásce, snaze něco budovat a pracovat na vztahu.A především je to o tom chtít pro toho druhého něco hezkého udělat, mít ho rád a chtít s ním být.

Vytesat do kamene, prosím

arrow
profile_image
Slamacek
od 19. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

neboj on si tě vážit bude stále, jen mu bude chybět určitá péče, která byla před tím. prostě má své potřeby,tz na určitou dobu dokáže potlačit, ale připrav se, že to nebude mít snadný.

zkus se vžít do jeho role. měl nějaké zvyky a ty najednou ze dne na den má změnit? on to udělá, ale jen částečně, stejně tak se bude i sám zapojovat, ale raději s tím nepočítej, to nakonec přijde samo, jak bude děcko starší až tě nakonec bude i štvát, že to děcko jej bude mít třeba i raději... tedy bude to tak možná vypadat.

já ti sice nemám co radit, protože nám se to nezdařilo zvládnout, ale přidal bych se k tomu, aby jsi i ty se uměla od děcka odpoutat a udělat si čas pro sebe. jít ven s kamarádkama atp. myslím si, že toto "vypnutí" má pro tebe hned dva přínosy.
1) on se musí postarat
2) ty se uvolníš

toto bych určitě nepodceňoval.

dále nečekej, že hned jak přijde z práce, se zapojí. dej mu chvilu vydechnout. existuje na toto dokonce nějaká studie, která tento stav popisuje. prostě potřebuje čas na aklimatizaci.sám to mám vyzkoušené a fakt na tom asi něco je!

k té větě já vydělávám ty se stáráš o dománost. to je prostě fakt o kterém nemá smysl diskutovat. tak jsou prostě rozdělené úlohy. to je vklad vás obou. jeden nosí peníze, druhý se stará o domov. nikomu z toho neplynou žádné výhody, jen povinosti.
věta nic jsem nestihla protože se celý den starám o dítě je stejně debilní argument jako o tom, že on vydělává. důvod? máš jedno děcko. máš papírové pleny, máš pračku atd.. tedy vymoženosti, které naše babičky neměly a ony se zvládaly postarat. tedy buď to ukazuje na to že jsi neschopná, čemuž nevěřím, nebo líná, pohodlná, nebo si to jen nedovedeš správně rozvrhnout.

přeju hodně štěstí, klidně děcko a pevné nervy!

Když si tě muž váží teď, bude si tě vážit i v mateřství.U nás se teda (doufám) zase tolik nezměnilo. Přítel žádnou 100% péči nepotřebuje, má svoje povinnosti i koníčky stejně jako před miminkem. Teda i nějaké navíc, ale myslím, že věděl, do čeho jde, když jsme se rozhodli mít mimi. Myslím, že vztah k partnerce by se měl právě utužit, sex by taky neměl být problém. Přítel dřív moc nechtěl k porodu,ale bylo to na něm. Nic moc pěknýho tam neviděl, ale myslím, že se z toho vzpamatoval dobře Nikdy nejde odhadnout jak se všechno vyvrbí, ale člověk by si měl asi dobře rozmyslet, s kým bude mít děti. Pak by se nemusely řešit banální otázky typu-...bude si mě vážit?- Toto je základ, jen aby těch otázek pak nebylo víc. Ale neboj, jistě všechno půjde lépe než myslíš, dá se to v pohodě všechno zvládnout a třeba tě přítel překvapí

arrow
profile_image
petka1990
od 13. 8. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

No tak jsem tu narazila na dost příspěvků, kde píšete, že bych si měla najít ten čas sama pro sebe a odreagovat se. Tím se budu určitě řídit Už i tak jsem zvyklá chodit do práce, nikdy jsem neseděla doma na zadku a myslím, že to bude pro mě trošku vysvobození si jít pokecat s kámoškama a přítel se bude muset chvíli postarat. Vím, že ted nemůžu tvrdit, jak to bude s výchovou, jestli mi bude hned od začátku pomáhat, ale třeba s domácností mi pomáhá moc - dokonce někdy až moc a už tak nejsem na to sama. Já jen nechtěla, ať se to třeba změní a začne si dovolovat dělat co chce. Přece jen byl dlouho sám a nikdo ho nijak neomezoval. Teď už to je jinak když jsme spolu, ale bojím se, aby to zase nezajelo do těch samých kolejí a zase se nepřestal omezovat. Tak, jak tu holky psaly, že to pak šlo třeba do kytek - ve vztahu nuda, stereotyp.

Možná můj názor nebude přijat kladně, ale stává se, že maminky v šestinedělí (ne všechny) trochu zblbnou a přepnou na šišlající mluvu. Možná by to chtělo mít pár kamarádek bezdětných a umět si i po roce na mateřské umět povídat i o něčem jiném než o kojení, prdících a sunaru. mám dvě kamarádky které porodily a jedna se snaží o to, že dítě se musí přizpůsobit rodičům a ne, že se rodina přizpůsobuje dítěti jako je to u kamarádky druhé, které se začíná vztah rozpadat.

arrow
profile_image
mikkýsek
od 29. 11. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji petka1990: Já mám ale obavy z toho, jak se změní vztah partnera ke mě třeba po porodu.

Nezmění se vůbec nijak , protože jaký si to uděláš takový to budeš mít.

arrow
profile_image
pes.filipes
od 12. 5. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji petka1990: Jen se bojím toho stereotypu doma, že prostě budu denně doma a bojím se, že budu čekat až příjde z práce s obědem na stole.. jak tedy trávíte den vy, co jste na mateřské a jste v manželství spokojené?

Za sebe - už nikdy na mateřskou. Sice platí, že jaké si to uděláš, takové to máš, ale někdy člověk prostě nemůže udělat skoro nic. Ano, mít tak hlídací babičky a bydlet ve městě, ale já si protrpěla dva nudné roky, kdy jsem si připadala jen jako pečovatelka, služka, uklízečka a součást bytového zařízení. Samozřejmě bylo i pár hezkých chvilek a občas si vydupat den jen pro sebe s kamarákou - ale předtím navařit, všechno nachystat, aby tatínek neměl s dítětem sebemenší práci. Vrátit se, a začít zase uklízet.. On přijde z práce a já jsem schopná mluvit jen o tom, jak jsme se (jako každý den) s děckem plácali kolem baráku a co která sousední mamina říkala...
Jsem neskutečně šťastná, že jsem se mohla vrátit do práce, mezi lidi, kde je sranda, život, šrumec a né jen plotna, vysavač a paci paci. Kde mi neřeknou "jo já bych taky tak chtěl být doma jako ty a vstávat v osm..jo a chtělo by to umýt okna."

arrow
profile_image
pes.filipes
od 12. 5. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Jo, a kromě toho, mou mateřskou skončilo naše "randění" - na pivo chodil on s kamarády, protože přece po celotýdenní práci si potřebuje odpočinout a poklábosit, ale se mnou ne, vždyť mě má doma každý den na očích (nevyhnutelně). Takže já jsem se naučila chodit taky sama a zábavu si hledat jinde. Podtrženo sečteno - jako rodiče fungujeme perfektně, jako partneři jsme zřejmě skončili.

arrow
profile_image
pes.filipes
od 12. 5. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji eve.: že se rodina přizpůsobuje dítěti jako je to u kamarádky druhé, které se začíná vztah rozpadat

já jsem se strašně snažila, já jsem se mockrát snažila dát najevo, že musíme existovat taky jen my dva, jinak to nebude fungovat.. Ale snažila jsem se sama, ten druhý si myslí, že vztah bude automaticky fungovat, přece bydlíme pod jednou střechou a máme společné dítě.

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené