Jak najít ztracenou chuť do života

Co se poradit s odborníkem? Není na tom nic špatného, ani trapného, někdy na to rodina ani přátelé nestačí. Nikdo neříká, že musíš trpět nějakou psychickou poruchou nebo nemocí, někomu stačí si jen popovídat s někým "nestranným", který má na věci jiný náhled a hlavně také zkušenosti s podobnými problémy. Ovšem pokud bys opravdu měla náběh na nějakou depresi, je lepší to podchytit včas, taková je moje zkušenost.

Reaguji na Marissa: Ano docela dost dlouho, o to víc mě to mrzí. Snažím se číst něco veselého, do čeho se ponořím a chvilku vypnu. Je toho na mě moc. Stravování? No abych řekla pravdu tak asi ne moc dobře, protože mě často bolí břicho a cítím, že má střeva nepracují jak by měla. Nejím pravidelně a ani zdravě, ale ani nemám chuť se do něčeho pouštět.

Ahoj,
napadlo mě, že by ti třeba mohlo pomoci najít si nějakou opravdu smysluplnou činnost. Píšeš, že jsi nemocná, nevím, jak je to vážné, ale určitě by jsi našla něco, co by tě bavilo a co by jsi dělat mohla. Předpokládám, že když nemáš práci, máš více času. Co třeba začít docházet do místní nemocnice na dětské onkologické oddělení, do dětského domova, hlídat děti sousedce/známé, která je na ně sama, pořídit si zvíře (nejlépe asi psa), šít panenky pro Unicef, prostě najít jakoukoliv činnost, která ti dá pocit, že jsi důležitá pro společnost, nebo pro někoho druhého. Myslím, že tohle je opravdu zaručený způsob, jak nalézt chuť do života... jen není lehké se odhodlat k tomu začít, ale pak je skoro zaručené, že ti to hrozně moc dá
Přeji Ti, aby bylo co nejdříve všechno zase v pořádku

Reaguji na Whatitis: Ahoj, to co teď prožíváš, je opravdu těžké, hlavně v tom , že se bortí skoro všechny oblasti tvého života najednou. Zkus to nějak vydržet, protože nic jiného ti nezbývá. Můžeš vyhledat pomoc psychiatra, kde ti můžou dát tabletky na nějakou dobu na uklidnění, které tipomůžou i v jídle, podle mne jsi v depresi, která když je dlouhodobá,tak je nebezpečná. Určitě se to jednou obrátí, a budeš zase šťastná. Po této zkušenosti, budeš silnější a věci budeš brát jinak.Teď bys měla dělat vše, co ti dělá jen sebemenší radost, tak se to dá přejít a všechno se mění, neboj.

Podle toho, co jsem četla, máš spoustu problémů.. Začala bych je pomalu řešit - hlavně bych se uzdravila a našla si novou práci, ono i ten každodenní řád by to mohl pomoct v tom, abys celý den neležela doma..A až potom co nabereš sílu, tak hledat ztracenu chuť to života... myslím, že to hodně souvisí s tvojí nemocí a nečinností..

Momentálně mám dost podobný pocit... (problémy doma) a je mi najednou úplně všechno jedno, i to, jestli mi bude líp... Ale bohužel to vždycky člověk musí zvládnout hlavně sám... Musíš se prostě sebrat a věřit, že ty to dokážeš a vrhnout se na to... Z těch podpůrných věcí určitě doporučuju sport (chce si to dát třeba dvakrát týdně pravidelný termín a nevynechat - tak zní rada od psycholožky), na večer čaj na spaní at si odpočineš, chodit na sluníčko, posedět s kamarádkou... A nenechat se odradit tím, že na tvůj zájem o práci zatím nikdo nereaguje.. Je fakt blbá doba na shánění práce...

Včera jsme se o tom, jestli přítel podrží když máš problémy, bavily s kamarádkou. A bohužel jsme se shodly na tom, že chlapi jsou prostě bačkory (fakt nechci být feministka a doufám, že se pletu) a nevydrží to.. A že je prostě lepší si postěžovat kamarádce a nechat se rozptýlit u kafíčka... Já psala příteli, že jsem úplně na dně ze situace doma a on mi nenabídl, abych přijela k němu, abych si odpočinula, zatímco jeho sestra bez váhání řekla at hned přijedu! To prostě zamrzí... (bydlí sám se sestrou, takže tam není nikdo komu bych překážela... asi kromě mého přítele, který měl v plánu kalbu u kamarádů)

Reaguji na Rebarbora: To mě mrzí s tvým přítelem. Já jsem na tom nějak podobně, tedy hlavně v tom že mi je všechno jedno. Přítel mě také moc nepodrží a to proto, že jsem kolikrát zlá i na něj a on na mě a pořád se to opakuje,. Jenže někdy opravdu vyletím jak čertík z krabičky, protože je toho na mě moc a nezvládám to. No a vztek si vyliju na nevinných lidech

Reaguji na Whatitis:
Já byla vždycky naučená si prostě sednout sama a počkat než se z toho nějak vyhrabu... Nebrat telefon, vypnout icq (a vždycky mi pomáhalo třeba celou noc poslouchat radio.. Ty písničky jsou většinou tak optimistický, že tě to do rána přemůže ) Ale přítel do mě vždycky hučel, že to nemám dělat a mám se obrátit na něj, ale teď přede mnou spíš utíká, když nejsem ta jeho veselá, milá a "dokonalá" přítelkyně... Tak se snažím naučit vrátit se zpátky k tomu sednout si do kouta a počkat až to přejde.. Koneckonců abych se ještě ke všemu musela omlouvat... Chlapi tohle asi prostě nezvládají... Proto doporučuju se mu na čas vyhnout... Jestli spolu nebydlíte, je to snažší... Jestli ano, vyraž na večer ke kamarádce nebo k rodičům... (jestli jsi pořád nemocná, pozvi kamarádku a jeho pošli at si vyrazí s kamarády - myslím, že to ocení) Nebo večery, když on přijde z práce vyraž cvičit... Nejlíp na něco aerobního (uvolňují se endorfiny) - třeba zumbu. Domů se vrátíš v mnohem lepší náladě. A bude o starost míň alespon co se týká vztahu. Taky doporučuju tabletky třezalky na večer, uklidňují nervy... (prodávají třeba v DM za pár Kč.. S kamarádkou jsme se shodly, že fakt pomáhá )

Zkrátka tohle je bohužel hodně na tobě, ale já věřím, že to zvládneš... Časem si najdeš práci a bude zase dobře! Zatím kromě hledání využij čas pro sebe..

K tomuto tématu se mi hodí jeden citát. Sice nepomůže, ale...je to dost vystihující.

" Když ti život dá ránu, oklepej se, když ti vyrazí dech, pak se pořádně nadechni a když tě srazí na kolena, tak se zvedni, protože nikdo jiný to za tebe neudělá!! "

Musíš "bojovat" sama. Musíš se ty vzchopit. Od tebe musí jít iniciativa. TY si musíš zařídit, být spokojená. Život není přímka. Jednou je tak, podruhé hůře nebo lépe.

Je to tvrdý, ale je to tak... Ale ten pocit, že to člověk dokázal a je prostě silnej, fakt stojí za to...

Mně ten Tvůj citát připomněl jinej.. Sice trochu OT, ale musela jsem se pousmát, což tady rozhodně neuškodí...
"Když tě ostatní pomlouvají za zády, nezoufej, jsou v ideální pozici ti políbit pr*"

nesouhlasím, taky jsem měla velké problémy doma a postěžovala sem si přítelovi a podržel mě, poradil mě a nabídl mi, abych za nim přišla, že u něho můžu přespat a řešil to dál se mnou a dokonce napsal i mým rodičům!

jinak co teď ty prožíváš, myslím tím, jak ti je, jsem taky zažila a ne jednou, teď vidíš asi všechno moc černě a nemáš do ničeho chuť, ale věř, že tohle špatný období skončí a bude zase dobře, mě teda vždycky rozveselil přítel, jinak mi skoro nic nepomáhalo.

Tak asi můj chlap je bačkora no.. To je ještě lepší.

Reaguji na Rebarbora:
nevím no