Před rokem a půl se vrátila ze zahraničního pobytu, kde trochu přibrala, nikdy nebyla žádna špagetka a rozhodla se s tím něco udělat. Začala hodně běhat, už dvakrát běžela pulmaraton. Ale místo, aby ji to vystřelilo v životě nahoru a nadupalo ji to energií, je pořád ubitější. Čim dál tím méně ji, když u ni spím, vidím, jak si odpira, má večer hlad, pořád je unavena. Když se ji snažím vysvětlit, že když tak moc sportuje, musí adekvátně k tomu jíst, odbyje mě, že nehodlá zase přibrat. Je pravda, že za ten rok a půl, co běhá, tak schodila 25 kilo, moc ji to sluší, ale ona se pořád schazuje, že je Velká, má tlusté ruce, nikdo ji nemá rád, žádného chlapa nemůže přitahovat....před půl rokem si začala s jedním klukem, vkládala do toho vztahu asi dost naděje, ale on ji brzy opustil, s tím, že na vztah není připraven (měl čerstvě po rozchodu) a mimo jiné zmínil, že se mu spíš líbí menší a drobnější holky. od te doby je moje kamarád úplně v pr... Moc se mi svěřovat nechce, má mi asi trochu za zle, že já mám super chlapa a ona nikoho. bydlíme od sebe asi 150 km, vidíme se cca jednou za měsíc, ale pravidelně si píšeme a voláme, snažím se ji chválit, povzbuzovat.. už jsem ji navrhovala několikrát, ať navštíví specialistu na jídlo, právě aby mohla hodně sportovat, ale nebyla unavená, pořád to odkládá, je mi jasné, že se bojí, aby ji nenutil víc jíst, že by přibrala. Nikdy nebyla moc sebevědomá, měla sklony k sebelitosti, ale teď už je to opravdu vážné. Mám o ni strach, ale ode mě žádné rady nechce. Poraďte, jak ji pomoci? Dodám, že je nám oběma pětadvacet.