Jak se nerozbrečet

Vidíš, mě by to zajímalo naopak. Já nebrečím a když, tak bez slz.

myslet na něco jinýho a nevnímat... ono ikdyž začneš hodně mrkat nebo koukat do stropu, stejně to okolí vidí a ví že se ti chce brečet, takže si moc nepomůžeš...
já se dřív rozbrečela vždycky když na mě byl někdo hnusný... ale teď už mam sebevědomí a je mi to spíš k smíchu, protože si řikam, že jsou to nějaký ubožáci co dokážou jen křičet a prostě si to neberu...
a nebo když je to v soukromí a nikdo tě nevidí, tak je dobrý to rozdýchat, zhluboka se nadechovat a uklidnit se tak

Skvěle pomáhá se napít. (myšleno vody ) Slzné kanálky to na chvíli vyvede z rovnováhy

Mně pomáhá snažit se pomalu a hodně zhluboka dýchat do oblasti kolem bránice, uklidňuje to a odvede to myšlenky

Že řve někdo na mě, s tim se srovnám, ale stačí mi vidět reportáž o týraném psovi a bulim jak želva. Ale za to se snad ani nestydim.

Já jsem bohužel taky citlivka a většinou, když už se mi jednou začne chtít brečet, tak tomu nezabráním maximálně to trochu oddálím, ať se nerozfňukám přímo před tím dotyčným, ale málokdy to zaženu úplně... Nevím, jak tomu zabránit, podle mě se tohle jen tak nezmění a je to prostě už v tom člověku.

Zhluboka dýchat pootevřenou pusou - pravidelně, soustředěně, napít se hodně vody, donutit se usmát, opláchnout se studenou vodou a pořádně osušit obličej.. Nic jiného mi obvykle nepomáhá:/

- někdo ještě radí žvýkat žvýkačku a soustředit se na to žvýkání, nezkoušela jsem

To může pomoci, ale spíš, když je člověk sám, neumím si představit, že na mě někdo křičí a já před ním budu stát, budu zhluboka dýchat, budu sahat po vodě a podobně... To mu hned bude divné.

Jestli na tebe někdo křičí a tobě se začne chtít brečet, tak si ho představ se staženýma trenkama na WC jak tlačí bobek. Mě to zaručeně vždy pomohlo. Ovšem pokud tě něco prostě dojme nebo tě raní někdo blízký, to je horší no. Sebrat se a jít se na chvíli provětrat, uvažovat racionálně. Emoce jsou prevíti.

Reaguji na petulajz: to je asi pravda no... ale tak..jiné řešení mně moc nenapadlo..
ale tohle Reaguji na Johanita: je super akorát se obávám, že bych se asi spíš začala smát a případná hádka by se ještě zhoršila=D

edit: oka neumím číst, když půjde jen o vzpomínky a citlivost, tak to vyzkouším !

Když mě něco dojme, dost dlouho to rozdýchávám, abych se nerozbrečela... Např. jedna písnička (tenkrát na západě od Špinarky) kterou jsem vždy měla ráda, od doby, kdy hrála na pohřbu mého dědečka ji nemůžu ani slyšet, okamžitě jsem naměkko a jdou mi slzy do očí, většinou je to ale v práci a tak to nějak zaženu, snažím se pracovat a nemyslet na to... Ale štve mě to, nechci, abych pokaždé, kdy ji uslyším v rádiu musela zahánět slzy ale tomu už asi nijak nezabráním...
Jinak nápad se záchodem mě pobavil to někdy vyzkouším

Hm, písničky, to je taky zlo. Taková Gábina Goldová - Vždycky jsi říkal, že není Bůh. Ježiš to řvu, jen na to vzpomenu.

Děkuju moc za rady, určitě vyzkouším. No ono mě nevadí se doma vybrečet a tak, ale když mě něco zklame, nebo nějaká nespravedlnost, vzpomínky a podobně, když jsem někomu na očích, tak se prostě nemůžu rozbrečet (spíš nehodí se to, je to pro mě špatně, nechci aby mě viděli brečet, ... ) . Právě když dýchám a mrkám, snažím se na to myslet na něco jiného a tak, tak mám vždy třeba mokré oči a červenější víčka a obličej, takže je to stejně vidět :/

Mám to taky tak, záleží ale pak také v jaké společnosti... Před úplně cizími to vydržím a řvu pak sama... ale když je to někdo, koho znám.... Zrovna nedávno se mi to stalo, a nic nepomohlo, ani hluboké dýchání... ale chtěla bych se toho zbavit