Jak se vyrovnat se samotou?

mně pomohlo hodně to, že jsem si našla jiného partnera. Prostě nebýt sama

Chimera
Já tě moc nepovzbudím a asi mě nikdo nepochopí, ale já jsem 3,5roku po rozchodu a jsem sama, ani jsem se s nikým neseznamovala..Nemám chut..Asi také záleží na tom, kolik ti je, jak dlouho a jaký ten vztah byl..Já ho měla dost komplikovaný, hodně jsem mého ex podržela i finančně a zrovna dneska volal ohledně vyrovnání financí a já to obrečela..Po skoro 4letech tam prostě něco zůstalo a nejhorší je, že ač se fakt snažím, aby můj život za něco stál, to velké zklamání a bolest tam jsou celé ty roky ...A ty utíkají a já nemám tu pravou iluzi někoho si hledat...A to mi je dost přes 30l a bez dítěte..Asi jsem ti moc podpory nedodala, ale i přes podporu rodiny, přátel atd prostě nejsem venku a asi to z mé strany bylo dost silné, protože nejsem schopná v ničem najít smysl a iluze..Snažím se žít a být všem oporou, vrbou, pomáhat maximum každému, dělat radost rodině , ale mé osobní štěstí nejsem schopná najít..

loewe

Tak přesně tohle cítím já. Pravda je, že už bych se k němu nevrátila, už by to ani nešlo, ale prostě to ve mě zanechalo tak velkou stopu, že nevím jak mám začít normálně žít. A ty by jsi se k němu vrátila?

Odtrhla jsem se kvůli němu od všeho, od přátel a pak zůstala úplně sama a teď se už půl roku snažím zase vrátit do normálu, ale nejde mi to. Nemám z ničeho radost.

Chimera

to je normalni uplne normalni pocit.. to prejde, jakmile najdess partnera

Chimera
Nevím kolik ti je ..? Když jsem s ním zažívala opravdu tvrdé zkoušky , říkala jsem si, že by mi bylo lépe bez něj..Dnes po skoro 4letech mi chybí jeho hlas, jeho objetí..Ale náš vztah už se nevrátí z mnoha příčin..Ani nevím, zda mě opravdu miloval..V dnešní době slovo asi dost silné..Nerada otvírám své ,,já,, takhle veřejně..Bohužel ted v mém okolí zažívám rozvody, rozchody atd.Takže se to snažím tak nějak brát, že to patří k životu..Ale jakmile ho prostě slyším, sesypu se..Ač mi všichni říkají, že jsem silná a působím sebejistě, vnitřek nikdo nevidí...Ale jak říkám, snažím se žít i pro rodiče, nechci ukazovat příliš mé trápení i kvůli nim a oni jsou to první..Dokud je člověk zdravý, má šanci na mnoho věcí...A tím se řídím, i přes bolest co cítím..A i vzhledem k mému věku, už vím, co hledám a že to není jednoduché..Radost mám, když mohu radost udělat druhým..Vnitřně se cítím velmi zklamaná a smutná..

Chimera, Loewe
Holky, já na tom taky nejsem zrovna nejlíp. Já jsem po rozchodu (vlastní iniciativita v důsledku nedůvěry atd.) 1 rok a 4 měsíce a stále taky nemohu najít rovnováhu. Narozdíl od tebe, Chimero, jsem se s tím asi ještě nevyrovnala, i přesto, že ten krok sem učinila já. Jenže dělala sem to v době sice velké nejistoty a různých problémů, nicméně sem toho člověka měla stále ráda, byl to rozchod z rozumu, po 8 letech. Hl. věc je, že si nevěřím, v podstatě nemám též chuť se nějak seznamovat, když jsem sice s kamarády, rodinou apod. zapomenu a jsem šťastná, ale jakmile sem sama, jdou na mě všechny depky, pesimistický a smutný nálady....pořád ho mám v hlavě, kontakt sme udržovali i po rozchodu, tak mi to asi nepřišlo tak hrozné, po 3/4roce to z jeho strany začalo mizet, což sem těžko nesla (sama si nerozumím?!?!?!?), podařilo se mi ale kontakt obnovit, dokonce tak intenzívní, že mě chtěl zase zpět, čehož sem ale docílit nechtěla, abych ho taky netrápila, asi sem potřebovala jen někoho mít, abych se cítila lépe a neutápěla se...teď když zase vidím, žen se z toho dostává, padám naopak já do smutku...sama sebe vážně nechápu....
A nevím, jak z toho ven...mám pocit, že i když bych někoho měla, že na něj budu myslet.....asi bych se měla naučit žít nejdřív sama se sebou, bez nikoho, ale mám pocit, že bych se pak utrápila...a že to ani nedokážu...takovej bludnej kruh...
Taky narozdíl od tebe Chimero, já doopravdy když sem s někým, citím se mnohem lépe a užívám si to, sem šťastná, že můžu zapomenout, ale jakmile sem sama, konec... místo abych si užívala třeba pocitu, že si můžu dělat co chci, lebedit si, věnovat se svým věcem, trápím se tím, že sem sama...

Slay

Jenže při tý představě, že tohle mám prožívat třeba ještě rok nebo déle, mi moc dobře není

Já vím, že je to normální. Jen mě teď nějak drtí to, jak všichni jezdí se svými drahými polovičkami na dovolené a já trávím víkendy sama v posilovně nebo sama po nákupech.... ale asi jsem jen přecitlivělá.

Myslím, že naučit se žít sám je umění. Chce to čas.

loewe

Já se také nerada otvírám. Nikdo o tomhle mém trápení neví. V práci jsem tvrdá a moc se tam s ostatními nebavím. Samozřejmě o běžných věcech, ale nikomu se tam nesvěřuji a v soukromí to neříkám ani kamarádkám. Ony by mě stejně nepochopily. Všechny se mi diví, že jsem sama když se kolem mě motá tolik chlapů. Je mi 23, ale žiju od 18 sama a tak už taky vím co chci, co u chlapa dokážu tolerovat a co ne a ti muži které potkávám jsou většinou hodně povrchní nebo se nechtějí vázat a já raději budu sama než někomu dělat milenku. No a pak přijdu domů a probrečím večer u televize s lahví vína. Někdy si i říkám, že to tu všechno zabalím a odstěhuju se zpátky k rodičům. Ale pak zase vím že by to stejně nic nevyřešilo.

Taranti

Já jsem se s tím musela tak nějak vyrovnat. On si jaksi udělal dítě s jinou, takže mě to docela pomohlo na něj zapomenout, protože takhle mě ještě nikdo neponížil.... A ty možná potřebuješ být chvíli sama a urovnat si myšlenky. Mně to hodně pomohlo. Ale už mě ta samota začíná lézt na mozek....

Z pohledu chlapa, nevim, já jsem si prošel docela hořkým obdobím.. jak v tý písničce od Wanastowek "..sám s hořkou svobodou" podle mě je to proste normalni stav po rozchodu

Mě pomohlo chodit na rande, stýkat se s opačným pohlavím..

Co mě trochu děsí je ta představa, že se mi minulost nepodaří nikdz úplně smazat

, že to tam vždycky trochu ( dost ) zůstane

Slay

Já poslední dobou randím jak o závod. Nikdy jsem na to nebyla, nemám ráda takový to uťukávání a vždycky mi u toho bylo hodně trapně a většinou si potom přijdu ještě osamělejší.

Nad tím jsem taky přemýšlela, jestli dokážu zapomenout. Ráda bych na poslední rok a půl zapomněla a dělala že nic z toho nebylo a nestalo se.

Nevím co bylo příčinou rozchodu u tebe, ale kdyby jsi mohl, vrátil by jsi to zpátky aby jsi ji nepotkal? Udělal by jsi něco jinak?

Chimera

ne,ale spoustu věcí bych udělal jinak..líp ale možná jiný věcu už netoleroval

Chimera
Tyhle stavy můžeš mít i zadaná, podle mě fakt najít si svůj smysl života a pak ti bude dobře samotné i zadané.