Jak se vyrovnat se samotou?

Chimera
Jsi mladoučká... ...Dnes, z pohledu o víc než desítku let starší ,,rozumbrady,, vím, že máš hodně let před sebou..Horší je to v mém věku, kdy navíc musím nějak řešit otázku mateřství apod..Není to povinnost ženský, ale skoro každá o to stojíme a vidíme v tom jakýsi hlavní smysl našeho bytí..Problém je, že u mě to trvá skoro 4roky.A to je už docela dost na ženskou, která už není holčička.....Ale jak říkám a opakuji-je to život a musíme se s tím prostě srovnat a jít dál..Bohužel..Jen člověk nechápe, že druhému dal vše co měl, nemyslel na sebe a svou budoucnost, jen pomoci a nakonec zůstane bez ničeho a ještě se zlomeným srdíčkem a bez iluzí..Nechci tvůj pocit snižovat poukazováním na tvůj věk, ale jste opravdu mladé...23LET?? Jste na začátku ..Chce to čas..To se mi to povídá, co?Já tak můžu radit-trhám rekordy se 4 rokama sama..

Chimera
Chimerko, tak si říkám, jestli nemáš depresi. Ne depku, ale regulérní depresi, která by potřebovala psychologa nebo psychiatra a možná i nějaký přijatelný lék. To, že nevidíš smysl v ničem, přebíjíš prázdnotu lahví a randěním, ten pláč, odcizenost od lidí, nevidíš perspektivu... A ještě jsi na všechno sama, rodiče a přátelé daleko... Jsi mladá, ale ani mláďatům se takové věci nevyhýbají. Ale ten sport, to je moc dobře, že se k němu přinutíš, alespoň nějaký endorfin. Pa. H.

loewe

A ty jsi celé ty 4 roky sama? Ani jsi nezkoušela s někým žít? Je pravda, že jsem mladá, ale já jsem vždycky všechno brala trochu jinak, vážněji : -) Přijde mi, že v dnešní době je strašněj problém najít chlapa, kterej by chtěl vztah, rodinu a děti. Všichni si jen užívají, podvádí se a dělají, že to je normální.

hašlerka

Hašlerko děkuji za názor - já si tohle všechno ještě ke všemu uvědomuji. Že to co dělám a co prožívám už asi překračuje některé "meze" a u psychologa jsem jednou byla, když jsem usoudila, že už to sama nezvládnu, ale nepadli jsme si do noty, kdejaká kamarádka by mě vyslechla a poradila lépe, takže už jsem k němu znovu nešla. Je pravda, že mě hodně ničí to, že tu nemám rodiče (i když na ně nejsem vůbec fixovaná), ani moc přátel kterým bych se mohla svěřit, takže si vše řeším sama a to je asi ten hlavní problém. Jste tady holky vlastně první, komu jsem napsala co prožívám.
A sport mě teď docela chytnul, firma nám platí členství v posilovně, tak se alespoň odreaguji a udělám něco pro postavu

Chimera:

souhlasím s Hašlerkou a chtěl bych k tomu ještě dodat, že na mě působí problém spíš v tom, že jsi se předtím vykořenila se vším všudy. Upnula ses na bejvalého a když najednou jsi bez něj, tak žiješ někde ve "vzduchoprázdnu" a v něm lítáš, hledajíc nějakou oporu (sport, randění, zapomenutí v lahvince, atd), od které by ses odrazila...
Asi nepíšu moc konkrétně, ale na mě to tak působí...

Mr_Spock

Rozumím, co tím myslíš. Ale já pořád ne a ne najít nějaký pevný bod.

No a to je právě podle mě ten problém. Podívej, například ten sport, který říkáš, že tě chytil. Promiň, ale myslím si, že je to jen taková náhražka, kterou jak to chápu já, je prázdna, prostě se unavíš a na chvíli zapomeneš. Lahvinka jakbysmet, atd.

Když to takhle píšu, tak si může někdo říct a co tedy dál? Abych pravdu řekl, tak stále přemýšlím a skládám to, je to moc komplikované a navíc ta tvoje osobnost.
Zkusíme tedy predikovat jednu možnou budoucnost. Co se stane, když si najdeš nového přítele? Řeknime aby to bylo jednodušší, v té době zapomeneš na bejvalého a bude ti již dobře.
Podle se zafixuješ na nového přítele, budeš šťastná, ale situace se může opakovat, budeš v podstatě na tom stejně, takže problém se nevyřeší, pouze ho budeš před sebou valit...
Nechtěl jsem moc psát nepříjemné věci, to mě mrzí.

No ale porad lepsi nez sedet doma a litovat se. Tedy ten sport je lepsi, ta lahvinka uz mene .

Chimera
Hledání pevného bodu je pro lidi ten nejtěžší úkol. Dělej co nejvíc to, co Tě baví. To je jedno co, ale hlavně aby v tom bylo potěšení (teda až na to pití). Zkus si najít nějakou povinnost, třeba nějaké kursy, arteterapie, tanec, hudbu nebo zkus navázat na to, cos dělala třeba předtím, než jsi šla z domu. Potkáš nové lidi, budou jiní a třeba inspirativní (ale sekty ne, to mi slib). Jsi-li věřící, najdi svoji farnost apod. Možná by bylo dobré tak na tři měsíce brát sertalin, zoloft apod., vybalancuje Ti to chemii mozku a není to návykové, jsou to antidepresiva nového typu. Může Ti je napsat i obvoďák. Drž se.

Zvoneček:
souhlasím s tebou. Dělat něco musí a čím víc, tím lépe (tedy ta lahvinka raději neeeee)
Jen jsem hledal příčinu a snažil se u toho hledání oprostit od všeho, co s příčinou nesouvisí...

pricina samoty je v tom, ze se venovala jen priteli a dalsi okruh pratel nebyl, protoze si vystacili. Co je ale spatne na tom, kdyz se ted snazi si ty vztahy kolem znovu vybudovat a zaplnit vznikly cas?

zvoneček
já nikde nepsal to co popisuješ. Mám na to svůj názor, popsal jsem ho a stojím si za ním. Ale respektuji, že můžeš mít jiný názor, to je přirozené.
Oba ji chceme pomoci a to je to hlavní.

ja nechci pomoct, ja taky tapu.

Mr_Spock

A čím jsi jí pomohl? Pokusil jsi se o analýzu, ale východisko jsem tedy nenašla.

zvoneček:

to je mi líto

pumpkin
rád vysvětlím:
chceme - rozumí se tím snaha, která není ukončená výsledkem
pomohl - konstatování o tom, že jsem pomohl (což jsem já nenapsal)
Souhlasím, že jsem se pokusil o analýzu a že východisko tam není. Já dodávám: no a? Stále se hledá, nejsem vševěd a toto není, tedy aspoň pro mě, jednoduchá záležitost.

Jistě je už objasněno a když promineš, s nějakým vysvětlováním se mi už nechce ztrácet čas, další osobní reakce už budu ignorovat. Přeji hezký večer

no tos mne hezky ocitoval. nechci melo byt spise nemuzu. Si musim davat pozor na slova.