Jak si přestat všechno brát tak vážně?

Jestli se ti nechce číst ty Čtyři dohody, tak si vyhledej na youtube stejnojmenné představení Jaroslava Duška. Je to ohromný relax.
Osobně si říkám, že jsem nádherná a šmrncovní ženská, která všechno zvládne, a pro ostatní je potešením se mnou jednat. A pokud si to ti lidé nemyslí, tak je to jen a jen jejich problém, ne můj!

Holky, to vám zavidím tu pozitivní energii! Fakt.. třeba dneska na mě řval šéf na brigádě a mě začaly téct slzy jak malé holce a do teď o tom přemýšlím a hrozně mě to mrzí, když mě někdo tak ponižuje. Jsem hrozná citlivka a to je taky jistě příčina toho mého zamýšlení nad všema (i hloupostma) .

Dnes jsem mluvila s jednou kamarádkou a ta je úplný opak mě. Žije tím, co jí zajímá a nezajímá se o někoho, kdo ji za to nestojí. Na každou špatnou situaci hned zapomene a nekazí jí to den. To bych taky chtěla, být taková. Jenže já jsem taková trumpeta naivní.

Jinak děkuju za vaše příspěvky! Hned se člověk cítí lépe.

Reaguji na TheCarex: Ani zajímá, i když vím, že je to hloupost. Chtěla bych být se všema za dobře, nesnáším hádky a nepřátelé, ale to snad ani nejde. Někdy mám chuť všem do očí říct, co si o nich myslím, ale nemám k tomu odvahu. Radši sklopim oči a mlčím. Jsem tele..

Ahoj holky, musím se svěřit. Já zase pořád přemýšlím nad tím že mě partner podvede. On pořád říká že ne,že by to neudělal,když neměl mě, holky nevyhledavál, chtěl pořád jen mě, a to trvalo 3 roky, než jsem s nim začala, a on jen na mě čekal. Pořád mám strach že si najde nějakou jinou holku, nebo mě podvede s ní On pořád říká ať na to nemyslím, nebo se to stane, a přivolám to. A jednou šel s klukama na pivo, a chtěl mě tam podvést, prý za to jaké jsem měla pořád keci,a otázky, a strachy o něj, a pořád jsem si to ujišťovala, pořád volala atd... Byl na tý diskotece, a byl tam s jednou holkou, prý jí sahl na zadek, pozval ji na byt, ale jak na ní sáhl, tak si uvědomil, že to nemůže, že má mě, a že by mě nepodvedl, a nevymění mě ani za to jaká jsem. Byla jsem ráda, že si to uvědomil, od tý doby je vše v pohodě, já se na nic neptám, nevolám nic. ale pořád myslím, na to že mě chtěl podvést, už jen to že chtěl. Já vím mohu si za to sama, hodně lidí mi říká, že už by to dávno udělaly. Ale on prostě říká, že by to udělat nemohl. Prý to chtěl udělat aby se těch keců už zbavil, a aby mi udělal natruc, abych teprv pak mohla mít strach že mě podvede. Naštěstí to neudělal, jak se jí dotkl, tak pak jí prý nechal být a měl jí u P***** celý večer. Ale pořád na to myslím. Jinak je ted hodný, říká, že prostě k sobě patříme, jsme spolu asi 4 roky. A po tom co se stalo, je ten vztah uplně jiný, je cennější.

Reaguji na TheCarex: Právě, že vůbec nic hrozného. Jen došlo k malému nedorozumění a s normálním člověkem by se dalo dohodnout a on mě začal ponižovat takovým způsobem, řvát na mě. To bylo něco na mě.

Reaguji na nuhna: Je jasné, že mu teď nevěříš o bojíš se o váš vztah, ale i kdyby (nedej bože) se něco z toho, co si myslíš vyplnilo, tak tomu přeci nezabráníš tím, že na to budeš myslet a tím se stresovat a neužívat si společné ŠŤASTNÉ chvíle. Zkus mu věřit. Někdy se člověk spálí, to je pravda, vím o čem mluvím, ale tím, že ho budeš neustále podezřívat to neovlivníš Věř mu a buď šťastná za to, jaký vztah spolu máte Nechci ho obhajovat, protože ho neznám, ale dejme tomu, že říká pravdu. Tak se vžij do jeho situace, kdyby jsi byla "nevinná" a někdo tě pořád z něčeho podezříval a říkal ti to. Když mě takové nálady popadnou, tak na tohle myslím i můj přítel mi to říká: jaké by to bylo tobě?

Reaguji na nuhna: A s tím sáhnutím na zadek.. To by mě taky stopro vytočilo jako blázen! Naštěstí to i u toho skočilo, takže buď v klidu a no stress kočko

Reaguji na perfectland: No ja se mu ani nedivím že mě chtěl podvést za to moje chování. Ale nastesti si to uvědomil, a chtě být i přesto se mnou. Teď už je to díky bohu dobré. Možná bych v něm měla mít důvěru a věřit mu. Jelikož on by mě vážně nepodvedl. to ne. Ale ta mysl užírá. Děkuji za podporu.

Reaguji na nuhna: Fakt buď v klidu

Jé baby, ja taky řeším každou kravinu. Ale ta poslední věc, která mi leží (bohužel určite jako jediné v hlavě, žaludku a nevím, kde ještě a sežírá mně) mě ne a ne opustit. Pointa je ta, že se stydím vystupovat před skupinou lidí a to i známých (asi je to v tomto případě stokrát horší, než kdybych ti lidi neznala) a tak se takovým situacím samozřejmě vyhýbám jak múžu. No a kolegyně v práci to dobře ví, nicméně mi oznámila, že bude kurz (který je ukončen prezentací před nejméně 12 dalšími kolegy - pro mně nepředstavitelný problém ) a ona chce abych tam šla! Prostě žádné pújdeš nebo ne, řekni si, ale ona to chce. Další kolegyně do toho cituju "Tak pújdeš no." Její tón s emi teda nijak nezamlouval a nejhorší na tom všem je, že jsem se svěřila kolegyni, od které jsem nejvís čekala, že mě pochopí a podpoří a ona namísto toho si začala délat legrácky a začala mě spracovávat taky abych tam šla, co mě dorazilo a už jsem měla slzy v očích. Už představa jak tam stojím přede všema, červená jak rajče, potím se a jsem v rozpacích a všichni to vidí je pro mě neskutečná tortúra, ne to ještě tam fakt stát. No a tak jsem to nevydržela psychicky a vzala jsem se a šla pryč. Víc než jsem se urazila mě to mrzelo a teď to mezi náma visí a ja nevím co s tím. Kdyby nešlo o ni je mi to jedno, ale mám tu osobu hodně ráda. Chystám se to řešit, že si někam pujdeme v klidu sednout, ale nevím vubec jak na to a pro mě je strašně těžký to překonat a nějak na to zapomenout. Ve mě takový věci zústávají a potřebuju hrozně moc času, ale byla bych nešťastná, kdyby se to mezi náma pokazilo. V podstate si uvědomuju, že to asi už taky přeháním, ale nemužu si pomoct, hrozně mě to sklamalo a přišlo mi to v té chvíli jako podpásovka, trápím se a je mi smutno. Nevím jak na to...