Jak udělat čáru a jít v životě dál? (bolestivý rozchod)

Se svým bývalým přítelem jsem byla téměř dva roky, je mi 25 let, přítel o 10 let starší. Zezačátku vše vypadalo dost nadějně, připadal mi jako fajn chlap, co splňuje všechny moje požadavky- sportovec, vysokoškolské vzdělání, slušné chování. Bral ohledy na moje studium a podporoval mě, prostě jsem si myslela, že by to mohl být člověk, se kterým bych mohla jednou založit rodinu.
Kolem konce května mi oznámil, že jede na služební cestu do Berlína, nebyl to žádný problém, říkala jsem si, že budu mít alespoň klid na přípravu ke státním zkouškám. Ovšem když se vrátil, viděla jsem, že je někde problém. Měla jsem za sebou státnice a tak jsem si myslela, že to oslavíme. Šla jsem k němu domů a on se se mnou skoro nebavil, nakonec mi řekl takovým tónem "to je asi ta poslední věc na světě, co mě zajímá", že mi gratuluje a vyprovodil mě z bytu.
Asi o týden později mě pozvala na kafe jedna spolužačka ze střední školy, neviděly jsme se skoro 6 let, jen jsme si občas psaly na fb, tak mi stále vrtalo hlavou, co mi může chtít. Spolužačka pracuje na letišti a odbavuje pasažéry u přepážky, řekla mi, že minulý týden viděla mého přítele s nějakou holku (já tu holku i znala, byla to kolegyně z práce), jak se drží za ruce a nevypadají zrovna jako kolegové. Říkala jsem, že se třeba mohla splést, že tam denně projdou stovky lidí, třeba mu mohl být někdo podobný, ona mi však řekla, že si říkala to samé a tak se pro jistotu podívala na jednu fotku, co jsem jí poslala loni z dovolené. Poprosila dokonce jednoho známého z bezpečnostní služby, jestli by jí ukázal záznam kamery a přinesla mi kopii.
Byl to on, nevěděla jsem, co na to mám říct, nechala jsem na stole peníze za jídlo a odešla jsem. Doma jsem asi hodinu zvracela a brečela. Takhle zle mi snad nikdy nebylo, cítila jsem se poníženě, podvedeně, jako by se mi v jedné minutě zhroutil celý svět. Nevěděla jsem absolutně, co mám dělat, měli jsme spolu jet v červenci na dovolenou, chodila jsem celý poslední semestr na brigádu, abych na to měla.
Dovolenou se mi povedlo zrušit, ale z mého podílu jsem dostala zpět jen polovinu. Šla jsem k němu domů a vzala si veškeré své věci, on byl tak arogantní, sebestředný, snad každá jeho věta začínala Já… Nakonec jeho odpověď na to proč mě podvedl, byla, že našel někoho, s kým si víc rozumí. Řvala jsem na něj a nakonec mu i jednu vrazila, asi to jediné ho přiměla k omluvě.
Co je, ale omluva? Existuje vůbec nějaká omluva, co se týče nevěry? Já jsem, nejsem žádný anděl, ale nikdy bych ho nepodvedla.
Poslední měsíc jsem nad vším, tak přemýšlela, co bylo prostě špatně. Když jsem odstranila všechny naše fotky, zjistila jsem, že mi na zdech zůstaly jen prázdné rámečky. Říkala jsem si, jak jsem mohla klesnout tak nízko, nikam jsem nechodila, nekomunikovala s rodinou, přáteli.
Konečně před týdnem jsem se sešla s kamarádkou a měla lepší náladu. Slíbila jsem si, že to tak budu dělat každý týden, abych se z toho nějak dostala. Chodím denně běhat a pravidelně chodím do posilovny. Chci za vším udělat nějakou čáru a jít v životě zase dál. Už na něj nechci myslet a nechci, aby mi to ničilo život, poslední dva měsíce byly, hotovým peklem a to už si zopakovat nechci.
Máte někdo nějakou osobní zkušenost s něčím podobným? Jak jste se z toho dostlali?
Je celkem zvláštní, že při studiu jsem viděla horší věci (studovala jsem medicínu). Nikdy mě to nerozhodilo, prostě jsem necítila žádný blok vůči něčemu takovému a tohle mě totálně položilo.