Jak ukončit návštěvu kamarádky

Ahoj, já bych jí prostě řekla, že musím ještě něco dělat, uvařit, žehlit, uklízet atd. nebo, že si musím jít něco někam zařídit. To mi nepřijde neslušné . A manžel tam u toho není když tam je ona? By prostě mohl říct miláčku musíme ještě tam nebo tam.

Jo, dovedu si to velice dobře představit - proto je mnohem lepší setkávat se v kavárně. Záleží, jak často chodí - pokud jednou do měsíce, tak by se to ještě dalo vydržet, pokud častěji, tak si je potřeba něco vymyslet ... schůzi bytového družstva, žehlení, excelovou tabulku pro šéfa na zítra na ráno, večerní meditace, hlavybolení, ... než ji to trkne. Psa nemáš, předpokládám, ten je pro takové chvíle zcela ideální ( "musím se psem" )

Jo, buď že mám něco neodkladného, musím v tolik a tolik někam jít, nebo je ještě možnost s někým se domluvit, ať v určitou hodinu zavolá, a pak řešit velmi důležitý a neodkladný telefonát (např. tchýně nebo tak...), který bude tak na hodinu určitě

Jo, to znám velmi dobře. Občas ke mně přišla takhle nevyhoditelná známá, už bylo hodně pozdě, ona se pořád nezvedala, tak já začla s tím, že jsem hrozně uvanená a těším se do sprchy. Tak mi řekla, ať se klidně skočím osprchovat Takže když jsem vylezla ze sprchy, stále tam seděla, že vesele pokračujeme dál. Taky na to nemám někoho vykopnout.

Ale možná bych zkusila už na začátek avizovat, ať přijde, ale že třeba od šesti jsi domluvena na "doplň", aby s tím počítala, že to zase nebude návštěva pomalu do půlnoci.

Přesně Phaeton - taky mě napadlo říct, že si chceš dát sprchu, že je pozdě Ale jak vidím, i to nemusí zabrat. Já mám občas dojem, že přesně takový je jeden kámoš mého přítele Jsem z něj zoufalá. Je přesně ten typ jak píšete, není mu blbý vůbec nic a zásadně neví, kdy už je čas jít domů. Ale přitom jinak je moc fajn a hodný člověk a je o čem si s ním popovídat, jen prostě nezná míru. Naštěstí měl přítel pochopení a vidí to stejně, když jsem mu to řekla. A taky nevěděl jak ho vyprovodit ve vší slušnosti. Takže to řešíme tak, že v nestřežený okamžik udělám na přítele hrozný ksicht a on mi dá taky znamení, jakože jasně a pak většinou udělá v hovoru s kámošem pauzičku, koukne na hodiny a řekne něco jako "kolik UŽ je vlastně hodin...?" a pak "já už jsem tak utahanej... půjdem si sednout ještě na zahradu na cigaretku a já tě pak doprovodím". V tuto chvíli nastupuju já a zahlásim něco ve smyslu "bože, zítra zas ráno vstávat brzy...". Je to takové celkem přímočaré "jdi už domu kámo" , ale nikdy to nevzal špatně a jde (a dokonce se potom i vrací ). Nebo ještě přítel používá výmluvu na práci - "já ještě musím přeinstalovat počítač na zítra, musím se na to vrhnout, už je pozdě". Tohle zabírá. Jinak si zkuste třeba dávat sraz na neutrální půdě, abys mohla říct, že už musíš běžet a tím to ukončíš.

Souhlasím s tím, co píše Phaeton. Dopředu říct, že budeš mít čas od - do. Já to třeba takto praktikuji celkem často, protože taky nemám ráda, když někdo neví kdy odejít

Potom, co to tady pročítám, tak já jsem asi neslušná Normálně se mi někdy stalo, že jsem narovinu řekla "hele, nechci tě vyhazovat, ale už je dost hodin, nezlob se, jsem utahaná...". A vždy v pohodě. Co je na tom, říct pravdu? Asi by mě nebavilo si pořád vymýšlet výmluvy

Hehe, tak to je dobrý Nechápu, že to těm lidem nedojde. Každopádně nápad avizovat už předem, ať přijde od do, mi přijde dobrý. Díky všem za odpovědi!

Jako je pravda, že jsem ještě tohle nikdy nemusela řešit, ale asi bych to taky řekla na rovinu, že jsem už unavená, ale zas já mám kamarády a kamarádky takové, že sami vycítí, že už je čas a nemusím jim ani říkat, že už by měli odejít, maximálně fakt stačí říct, že už jsem unavená a oni se dovtípí...
Případně si nemyslím, že by se měl někdo urazit, když prohodíš něco jako "už bych to asi pro dnešek ukončila, ale co se domluvit zase na příště?" Ale chápu, že to někomu může být nepříjemné

tak tohle už je vrchol ignorace

Teda, mně je zas pekelně nepříjemné, kdyby mi někdo neřekl, že už chce mít klid na sebe a já ho obtěžovala. Teď nedávno jsem byla u známé, která mě vyloženě pozvala, ale o hodinu později už vyprávěla, jak se jiné známé nemohla zbavit a myslím, že mi něco naznačovala. Cítila jsem se jak blbec.

Tohle často vypráví jedna kamarádka, že se nemůže zbavit tchýně. Ale prostě milejší by mi bylo "Nezlob se, ale už jsem utahaná.." a je jasno.

Také se mi stalo a naštěstí jsem si nikdy nemusela nic vymýšlet. Prostě jsem řekla, že už se musím připravit na zítra a chci trošku vypnout, než přijde přítel a že se zase uvidíme v ten a ten den.. Pokud to někoho urazí, tak je to jeho problém. Stalo se mi, že jsem měla sraz se známou a čekala jsem, že spolu budeme déle a ona po půl hodině, že musí ještě tam a tam za někým, tak to mi prišlo takové neslušně rychlé, ale vzhledem k jejímu časovému prostoru se to dalo chápat.
Když mi bylo náct, tak jsme měli v partě holku a ta se všude pozvala, dlouho tam vysedávala a co nejhorší, neseděla nikde za svoje, ale za cizí. Z každého vyládovala cigaretku, pivečko...Když už jsem to nevydržela a řekla jí, že každého jen využívá a ať si platí sama, tak se rozbrečela, ale je pravda, že pak už tak často nechodila a občas si něco zaplatila..

tak ja mam stejny problem. bydlime v dome se zahradou a velkym bazenem. mame 2 psy a kamarad meho manzela je u nas v lete minimalne 2x do mesice. prijedou v 11 dopoledne, udelame k obedu bbq, k veceru vyvencime psy, vratime se zpatky a oni sedi a nemaji se k odchodu. v 9 vecer ze co bude k veceri a obvykle jdeme do samosky koupit zmrazene pizzy. ve 12 v noci se stale nemaji k odchodu a vetsinou odjedou v jednu v noci a my jsme hotovy. jeho zena se chova jako male dite a 14 ti leta dcera taky. celu den lezou po psech a valeji se po nich, lezou jim i do pelisku a ?uchaji je bez prestani. nikdy nas nepozvou k sobe do bytu. vcera prijeli a sli jsme do restaurace na obed. melinprijet jeste jedni znami, ale nakonec nemohli. po obede jsme sli pesky k nam domu a uz jsem po ceste avizovala, ze jsem unavena, ze pujdu ch ilku spat u televize. prevlekla jaem se donteplaku, natahnu se na gauc a i jsem usnula, oni nic. kdyz jsem se probudila, tak se smali, ze si mam dat jeste jednu prochazku do pizzerie. uz jsme nevedeli jak se jich zbavit. smrdeli tady do 7 vecer. zeptala jsem se, kdy nas pozvou oni a nechapali. tim pretekla moje trpelivost a odted se s nima budeme setkavat jenom.v restauraci. domu uz ne.