Prosím zkušené studenty,-ky o pomoc. Studuji farmaceutického asistenta a učivo je celkem náročné. Zejména kvůli tomu, že když jsem nastoupila, byla jsem již 4 roky ze SŠ, čili jsem si odvykla se učit a také že na SŠ jsem studovala zdravotnického asistenta a učilo bylo velmi snadné a měla jsem vždy dobré známky. Zde je učiva opravdu hodně a máme předměty, které jsem nikdy předtím neměla, zejména chemie (mám velmi špatnou úroveň chemie) a spoustu toho musím navíc doma dohánět, protože učitelé počítají, že už to umíme. Někdy přijdu domů ze školy a brečím, protože mám pocit, že to nikdy nemůžu zvládnout (než vypracuji všechny protokoly, vypíšu či přepíšu poznámky, dost učitelů totiž pěkně rychle drmolí a doma si to musím přepisovat a často i dělat vlastní poznámky, než člověk uvaří, zajde s pejskem už nezbývá na nic jiného čas). Když už člověk má vlastní domácnost a navíc pejska, už není tolik času. Pořád si říkám, že to nesmím brát tak vážně a nestresovat se tím, ale jsem dost citlivý jedinec, tak mi to moc dlouho nevydrží.
Také mám velký problém se zapomínáním. Naučím se na zkoušku, ale většinou hned do týdne po zkoušce všechno zapomenu, když to neopakuji. Ale na opakování předchozího učiva už prostě nezbývá čas, když toho současného je tolik.
Zajímalo by mě, někdy tady také někdo jako já a jak to zvládá, ale uvítám jakékoliv rady. Nepište ale prosím výše zmíněné, jak jsou na tom lidi hůře atd. Vím to moc dobře a velmi tyto lidi obdivuji, ale na mě to působí spíše demotivační. Mám pak pocit neschopnosti a je to ještě horší...



Poslat SZ


, ja tiež hneď zabúdam učivo. Nedá sa všetko držať v hlave. Ono aj tak pri praxi nebudeš všetko čo sa učíš potrebovať. A prax ti pomôže sa do toho lepšie dostať, nič sa neboj. Ja som zatiaľ v treťom ročníku na VŠ a tiež mám taký pocit , že nezvládam, ale netreba sa opúšťať, vždy si poviem, že keď už nie kvôli sebe, tak aspoň kvôli rodičom a starým rodičom , ktorí vo mňa veria. Musíš sa nejak motivovať ako písala slečna nado mnou. Skrátka ten titul chceš, a všetkým ukážeš , že na to jednoducho máš! Ver si, ešte zabojuj. Máš na to a nepripúšťaj si , že nie.
I když tě plně chápu. Nejsem úplnej mimoň, ale dost pravidelně se mi ve škole (v podstaté v každé...) stávalo, že se najednou mluvilo o něčem jako naprosto běžné věci a všichni se tvářili, že ví o čem, a já neměla vůbec šajnu. Připadal jsem si naprosto blbá Pak z ostatních třeba vylezlo, že se tak jen tváří a taky vůbec netuší