Jak zvýšit sebedůvěru?

Matka mi nikdy nepovedala, že ma má rada, otec mi sem-tam povedal že som škaredá a tučná (dokoca keď som si našla svojho terajšieho, povedal, že nevie prečo je so mnou keď je úspešný!). A nerada to priznávam, ale je to aj kvoli tom, že v 1. a 2. triede som bola až druhá najlepšia v tirede. Potom som prestúpila do výberovej triedy a tam som už nebola žiarivá hviezda, bolo toľko spolužiakov, ktorý boli lepší. Písomky boli ťažšie, ja som nemala vždy plný počet bodov a plakala som v noci. Matka bola so mnou nespokojná kvoli škole a ja som potom plakala ešte viac. A ďalšie veci.
Neuveríš mi, ale pripadám si celkom normálna a šťastná a pomoc hľadať nechcem. Proste je to časť mňa, ktorú musím prekonávať. Každopádne to nieje tak, že by som sedela doma a rozmýšľala či si podrezať žili alebo nie.Každý ma občas obdobie zlé a dobré. Ja mám častejšie zlé obdobia ktoré sú skor horšie ako zlé. Ako som to už raz písala, treba sa zo sebou zmieriť, treba sa prisposobiť. Tak nepojedem na diskotéku, ale do čajovne, lebo mi tam je príjemnejšie. A to že sa bojím ísť do nového zamestnania. Ja to nakoniec spravím, ale bude mi to trvať dlhšie kým sa odhodlám a budem viac nervná. Ale inak si pripadám vcelku šťastná a normálna, možno trochu uzavrenejšia (ale to nieje zlá vlastnosť!)Mne by nejaký cudzí človek nepomohol. Jednak by mi trvalo strašne dlho, kým by som stratila nedoveru a podozrievavosť a jednak na odbúranie nízkeho sebavedomia musíš zažiť nejaký úspech, ktorý ťa poteší a presvedčí, že niesi tak neschopná (povýšenie, zbaliť chlapa...). Neviem ako by mi s týmito malými úspechmi pomohol niekto druhý.

dnes, 10:50:03 - Připojeno během spojování:
Jak získat sebevědomí?

Zdravím podobné téma jsem tu zatím nenašla, tak snad nebude smazáno
Můj problém je ten, že se už delší dobu trápím tím, že jakmile mluvím s cizím člověkem začnu se červenat byť se jedná o úplně normální věci vůbec nevím co s tím dělat, protože je mi to i v práci nepříjemné.
Doma je to v pohodě, s přítelem taky...ale včera jsem například byla u lékařky (s jiným problémem) a když jsem jí začala popisovat své obtíže, tak jsem zrudla taky...cítím totiž to teplo, které se mi nahrne do obličeje a je vymalováno Mám pocit, že je to nízkým, možná žádným sebevědomím Poradíte co s tím?
Je mi 25 let.

jsem na tom stejně, ne li hůř.... budu také ráda za jakékoliv rady

Reaguji na Luciee: Mluvit s cizími lidmi víc a víc. Otrkáš se. Případně si je můžeš představit nahé

Jako bys mi mluvila z duše. Je i také 25 a trpím naprosto tím samým. V práci na nás poslali i psychologa a vyšlo mi, že se sebevědomí opravdu nemám. Což jsem si do té chvíle nikdy nemyslela. Ale to červenání se mě pořád trápí. Někdy se mi to stane i v obchodě když mluvím s prodavačkou, nebo na úřadě. Nejedná se jen o muže, ale o kohokoli. Jsou to opravdu potupné situce a myslím, že k našemu věku zkrátka nepatří. Kdyby se objevila jakákoli pomoc, bud moc ráda. Děkuji ti za založení tématu.

Ahoj holky tak já jsem na tom úplně stejně, začnu se červenat třeba i ve frontě v krámě, když s někým mluvím tak skoro vždycky... ale bývalo to horší, teď vím že se červenám jen když mě na to někdo upozorní, jinak to necítím a to že o tom nevím, tak jsem víc v klidu... ale dřívě jsem zrudla úplně šíleně a celý den mě pálil obličej, někdy třeba i jen půlka takže jsem vypadala jak kdyby mi někdo dal facku... ptala jsem se na to různých lékařů, nikdo mi neporadil co s tím, lehce mi pomohly krémy proti červenání... ale vím že se toho nikdy nezbavím...

Reaguji na sarkakh:
Nemáš vůbec za co jsem ráda, že v tom nejsem sama už jsem si myslela, že takové červenání je v 25ti letech je fakt divný zkoušela jsem se ptát i na gyndě, jestli za to nemůže HA, ale doktor mi řekl že to právě tím být nemůže, protože naopak HA drží tu hladinu.
Ale je to hrozné opravdu už si přijdu, jako puberťačka

Reaguji na petrolejka:
Celý den tě pálil obličej? tak to muselo být nepříjemný je to holt asi psychika a s tou žádný lékař nic neudělá

Musíme si dodat asi nějakým způsobem větší sebedůvěru...ale ono je to těžké, mě totiž přijde, že si vůbec nevěřím...a stává se mi to právě taky, třeba v obchodě, nebo kolikrát se známýma...no děs
Budu taky ráda za jakoukoliv pomoc

Tak mě nepřipadá, že bych neměla sebevědomí, s lidmi se v pohodě bavím, ale i tak červenám...

Reaguji na Luciee: jj to se mi stávalo hodně ve škole, pak ještě chvíli v práci... třeba při zkoušení, najela mi červená maska a pak to přestalo až večer doma v klidu... byla jsem ráda za každý den kdy jsem měla 'jen' červené tváře... naštěstí když jsem starší tak se mi to stává jen vyjímečně... sebedůvěru jsem si dodala tím že jsem zkoušela být víc drzá, v práci jsem pro to měla ideální příležitosti, abych se nenechala odbýt... i když vím že budu červená tak stejně zkouším mluvit a věřím že příště to bude zas o kousek lepší...

Taky tohle přesně znám. Je mi 30 a pořád červenám a je mi to trapný, protože to mám i v úplně běžných situacích. Dokáže mě to dost rozhodit a sníží mi to ještě víc moje už tak dost nízké sebevědomí....

Holky ,mám to samé ,je nás hoooodně moc ..Minule jsem stále ve frontě a byla tam paní cca 40-45 let a začal na ní mluvit její soused a jeho dítě a ta zrudla ! Takže , ani asi věkem to nepřejde do trochu snesitelnější formy . Jinak asi víc zabírá ,stále větší komunikace s okolím a to by mohlo trochu pomoci při otrkání ..

Reaguji na petrolejka:
Já si právě zase vůbec nepamatuji, že bych s tím např. na střední při zkoušení měla problém, naopak si myslím, že to teď poslední cca 1 rok proto mě to překvapuje, proč až teď?..
S tou drzostí to zkusím asi taky)

Reaguji na Juu:
Přesně tak já chvili mluvím mluvím úplně normálně a najednou cítím teplo v obličeji a už vím, že je zle nejhorší, co si musej říct ty lidi je to fakt nepříjemný...už snad, aby bylo léto a člověk si ten obličej alespoň trochu opálil...to snad nebude potom tak hrozný.

Měla jsem to úplně stejně jako vy,pomohlo mi když jsem začala učit děti v JŠ a doučovat,asistovat,denně komunikuji s mnoha lidmy a tak jsem se 'otrkala' a výstup ve škole před třídou se mnou už nic nedělá,nebojím se zeptat na to co mě zajímá ať už u lékaře,v lékárně,obchodě.Nemyslím si,že je to otázka zcela jen seběvědomí,ale spíše je to nezvykem vystupovat,komunikovat s lidmi,na které není člověk úplně zvyklý..

Čím více se na to člověk soustředí, tím je to ještě horší. Chtělo by to nějaké zázračné tabletky. Jednou na toto téma byl díl Plastická chirurgie s.r.o. a tam kvůli tomu slečnu/paní dokonce operovali.....

Reaguji na earth88:
Já také rok pracovala ve škole. Na základní škole jako suplentka. Tam jsem s tím problém také neměla. Přisuzuji to nadřazené pozici. V tu chvíli byla já ten, kdo tam "vládl". To je podle mě zcela jiná situace. Naopak já v roli žáka, to byla katastrofa.