Je mi líto utratit peníze

Já teda utrácet už umim Ale nezbavila jsem se výčitek když si něco koupim, pořád propočítávám kolik jsem si na to musela vydělávat hodin, že už z toho takovou radost nemám. No ale to je spíš při větších částkách.. Někdy mám pak takový výčitky že to schovávám před přítelem a nebo si vymýšlím cenu kolik to stálo

Buď ráda, že to máš takhle. Já jsem schopná utratit i to co nemám a pak se tlouct do hlavy, jakou zbytečnost jsem to koupila.

To bych nechtěla, aby mi bylo líto peněz. Koupím si, co se mi líbí, ale žádné výčitky nemám. Samozřejmě neutratím zdaleka celou výplatu, ale že by mi bylo líto peněz, protože jsem si je musela sama vydělat, tak to fakt nee. Jsem ráda, že můžu ostatním i sobě udělat něčím pěkným radost. Jednou bude člověk nemocný nebo třeba až zestárnu, a už mě třeba nebude život tak těšit, si budu říkat; já blbá, proč jsem řešila peníze, a neužívala si, dokud mě to těšilo, byla jsem zdravá, mladá atd.. Jsi na sebe moc přísná. Život uteče jako nic, proč si neudělat radost.

Jak už bylo řečeno : Prachy budou, my nebudem Když jsem ještě bydlela u našich a nemusela řešit žádní výdaje, zůstávala mi celá výplata pro sebe. Já to zase měla tak, že mi bylo třeba líto koupit si koženou bundu za 2500,- i když jsem jí dlouho chtěla,prostě mi to přišlo jako moc peněz.Takže jsem ty peníze nakonec utratila za spoustu maličkostí.Teď zpětně si to strašně vyčítám, že dokud jsem mohla,měla jsem si koupit, co jsem chtěla a investovat do sebe Takže jasně : neutrácet za blbosti, ale taky nad tím tolik nepřemýšlet, stejně ty peníze utratíš

Jo to mám někdy taky. Někdy mi příjde že věc na kterou se podívám nemá tu hodnutu té ceny ,tak pak nekupuji a podívám se po něčem jiném , po levnějším a ze stejného materálu. nebudu přece platit víc ,když to nemá takovou hodnotu. Pokud to má takovou hodnotu tak to je věc jiná ,to pak kupuju. Jde o to umět v tom chodit ,nelze všechny peníze syslit a nic z toho nemít ,to je na ***. jde o to něco málo našetřit a zbytek utratit a žít ,protože nikdy nevíš co se stane a yt ty peníze pak ani nebudeš moct užít ,chce to dokud to jde a dokud člověk dýchá a chodí.

Mě to teda líto utratit není.

Je zvláštní, že od té doby, co jsem nastoupila do velmi dobře placené práce, se také teď pořádně rozmýšlím, zda-li si tu či onu věc koupit nebo nekoupit, i když bych se vůbec rozmýšlet nemusela. Jasně, občas mě popadne amok a vykoupim, co se dá, ale už to není tak časté jako předtím, když jsem vydělávala podstatně méně. Možná je to tím, že si člověk těch "tvrdě" vydělaných peněz prostě víc váží. Těžko říct.

Mám to podobně a nechápu proč Nechápu, jak jsem mohla na střední vystačit s kapesným a penězma z brigád, kdy jsem na nic nekoukala a koupila si absolutně cokoliv

Reaguji na Lilliana: Takže když jsem abstinent tak jsem chamtivec?

Také jsem to nepobrala.

Vycházím ze studie. Jak jsem koupila, tak prodávám. Sama mám osobní zkušenost, že je to pravda. Vyjímka potvrzuje pravidlo, jako u všeho.

Ne, jen tak jsem to nenapsala, teorie má pokračování viz výše.

Mám to taky tak, ale spíš u těch "dražších" věcí. Třeba se mi líbí kalhoty za 2000, ale nekoupím si je, protože je to moc peněz, ale když to vezmu, tak během dalších dvou týdnů ty 2000 utratím za totální blbosti- pak si to vyčítám a říkám si kdybych si koupila jednu pořádnou věc nebo si to ušetřila místo těch milionu blbostí

Reaguji na Lilliana: No to si myslím protože já alkohol nepiji, protože mi prostě nechutná. Takže si hold v hospodě dám vodu nebo juice. A hlavně pak nemám ráda ty co nedokážou pochopit že mi to nechutná a neustále mě nutí pít to co oni. Ale to už je věc jiná. Jinak ta teorie by mě zajímala, není na to někde odkaz? Ráda bych si to přečetla.

Jsem na tom úplně stejně. Teď mám našetřeno několik tisícovek, chtěla jsem si proto udělat radost a koupit si něco pěkného na sebe. V obchodě mě ta chuť ale přešla. I když mi oblečení slušelo, říkala jsem si, že je to škoda. Pak třeba peníze budu potřebovat a ony nebudou, protože jsem je utratila za nějaký nesmyslný kus oblečení. Takže jsem z obchodu odcházela s prázdnou taškou a plnou peněženkou. A fakt mě to štve, chtěla bych jenou za čas tyhle svoje myšlenky překonat a něco pěkného si koupit.