Je mi líto utratit peníze

..... To snad nee..... Já piju minimálně, občas si dám koktejl nebo sklenku bublinek, ale ano utrácet každý týden dvojku za chlast jako moje kaamrádky fakt ne. To mi opravdu líto je, Nejsem chamtivec, spíš naopak, ale já si raději koupím rtěnku za 900Kč nebo parfém za trojku než to propít. Takže bych neřekla, že se podle toho dost pozná.
Můj taťka je úplný abstinent a skrblík fakt není .

Ale ANO. Kdyby jsi si přečetla všechny mé příspěvky, tak by jsi pochopila, že s utrácením peněz za alkohol, to nemá nic společného.

Já si šetřila celej rok na briliantový prsten

Dřív jsem to tak taky mívala, speciálně když jsem studovala a peníze měla jenom z příležitostných brigád. Bylo mi trapně říkat si rodičům, i když vím, že by mi vždycky dali. Takže jsem tisíckrát přemýšlela na tím jestli si tuhle věc koupit nebo ne - no nakonec sem si jí většinou nekoupila. Jsem doteď docela dost šetřivá, ale už mi těch peněz není tolik líto, poslední 2 roky si taky říkám to heslo, že peníze budou a my ne, takže proč si toho života neužít (dřív sem v hospodě pila jenom pivo, co si budem povídat, je to nejlevnější, ale mě i chutná, a dneska už si dám i ten koktejlík nebo nějaký lepší pití).
Ale třeba když sem před 3 rokama dala v práci výpověd a vrátila se do školy na denní studium, kde jsem neměla žádný příjmy (na brigádu sem nechtěla, chtěla sem si prostě užít ještě toho studentského života), tak sem si normálně udělala v excelu tabulku a tam sem si každý měsíc psala, co sem si koupila a za co sem peníze utratila a viděla sem pak kam ty peníze aspoň mizí - a že občas mizely rychle. No trošku bláznivý
Teď zase pracuju a vydělávám, takže už to tolik neřeším, přesto si šetřím, protože nikdy nevím co bude, třeba o práci přijdu, nebo se na ní spíš vykašlu (což je reálnější) a budu mít aspon chvíli z čeho žít...

Mně je líto utratit jakékoli peníze, je jedno, jestli si je vydělám nebo je dostanu. Neumím si udělat radost tím, že si něco koupím, ale naopak mi dělá radost, když peníze vůbec neutrácím. Říkám si, že do života je to dobrá vlastnost, že umím vyjít s málem a neutrácet za blbosti. Na druhou stranu mě štve, že nad každou koupí pro sebe dlouho přemýšlím a nakonec většinou stejně nic nekoupím. Ale abych nevypadala jako totální skrblík, dárky pro ostatní naopak kupuju ráda. Strašně na mě sedí Freudovo anální stadium (nejen tou spořivostí). Tady je hezký článek: http://ografologii.blogspot.cz/2007/10/fze-psychos exulnho-vvoje-podle-freuda.html