Je možný vztah s gigolem?

Ahoj holky,

dostala jsem se do takové snad až vtipné situace. Bude to asi trochu delší, tak děkuji předem všem, co to přečtou do konce.

Poznala jsem (na internetu) muže ze stejného města, který na mě hned na začátku dost zapůsobil. Choval se jinak než ostatní, byl tajemný, zajímavý, inteligentní... a navíc moc pěkný a přitažlivý. Nějakou dobu jsme si psali, vlastně ani nic faktického o nás, ale tak obecně a nevěděli jsme, jak se ten druhý třeba jmenuje, co dělá, kolik mu je... Mně to nevadilo, došlo mi to až po nějaké době, že vlastně nic nevíme, ale spíš mi to přišlo o to přitažlivější. No potom jsme si domluvili schůzku, která byla moc fajn, tam už jsme byli trochu osobnější a jména a věk (mně je 26 a jemu 24) a další věci si řekli jen stále ne tu práci-a mně to pořád ještě nebylo divné a nevyptávala jsem se. Když jsme si psali, psal dost odvařeně, byl vidět velký zájem.

Sešli jsme se ještě jednou ve stejném duchu (žádná intimnost, ani pusa), potřetí jsme byli u mě (bydlím na studentském privátě a sami jsme tu nebyli, tak jsem se nebála), došlo k líbání a hned poté byl najednou zamklý a jako vyměněný. A že mi musí něco říct, že to nedokáže tajit. A řekl mi, že se už dva roky živí jako placený společník pro ženy, gigolo. Šokovaně jsem na něj hleděla a nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Říkal, že ho ta práce baví a zatím neplánuje přestat, že zažívá super akce (doprovody na plesy, večeře, večírky, dovolené...) a naučil se víc rozumět ženám. No a samozřejmě i kvůli penězům to dělá, i když teda má i jinou práci, taky poměrně slušně placenou, takže by mu to teoreticky mělo stačit.

Po té, co mi k tomu něco řekl na vysvětlení, odešel s tím, že mě nechá o tom přemýšlet, jestli bych měla zájem i nadále se s ním vídat a zapracovat třeba i na vztahu. Že jsem výjimečná a zajímavá a chtěl by mě dál poznávat atd. I já můžu říct, že mě hodně láká poznat ho víc a dát tomu šanci (nebýt té práce, tak neváhám), ale... Nejsem nijak extra žárlivý a majetnický typ, ale představa, že jsme večer spolu a najednou zazvoní telefon a on by šel na pár hodin za jinou... To je pro mě asi nepředstavitelné. Nejde prý pokaždé o sex, to tak v polovině případů, ale to u mě na věci tolik nemění.

Potom jsme se viděli po 3 dnech včera, zase u mě, vůbec jsme tohle neřešili, jen si povídali a koukali na filmy do noci a pak usnul, tak jsem ho zakryla a nechala ho spát a taky si lehla a po chvíli mě pevně obejmul, hladil po vlasech a takhle jsme usnuli. O nic víc se nepokusil, za což jsem velmi ráda. Cítím, že mě asi opravdu má rád, dává to docela dost najevo. Když odešel, tak mi pak psal, že děkuje za krásnou noc, jakou snad nikdy nezažil a že je to skvělý pocit usínat vedle někoho, na kom mu záleží.

Mám to stejně! Ale prostě ta práce! Já jsem z toho úplně vyřízená, vůbec nevím, jak se zachovat, bije se to ve mně. Chvíli si říkám, jak se mi to hnusí, potom zase, že třeba je to ten pravý pro mě (málokdy na mě někdo zapůsobí, tohle jsem cítila podruhé v životě, strašně si rozumíme, stejné zájmy, humor.. navíc je moc hodný a milý, elegantní. No ale samozřejmě zdání může klamat.) a mám to zkusit a dát tomu aspoň malou šanci... Prostě nevím. Říct to nikomu nemůžu, proto jsem se potřebovala vypsat aspoň tady a budu ráda za vaše názory na věc a případné rady, vaše zkušenosti atd.

Díky L.