Jídlo jako nutnost nebo požitek

Jím proto, abych žila, ale necítím se jako stroj, který potřebuje jen doplnit palivo pro svůj provoz, ale jako člověk se smyslovým vnímáním, takže si na jídle pochutnávám.

Nepamatuju si, že bych někdy jedla proto, že mám hlad, ani ten pocit snad neznám. Vařená jídla (jako maso a příloha) jím minimálně, protože moc nejím maso, nechutná mi. Občas kuřecí řízek nebo šunku, to je všechno. Jsem spíš na sladké, na to mám chuť, ale ne hlad. Jinak ovoce, zelenina, sýry, tmavý pečivo. No, chudej jídelníček, vím, ale mně nic moc jinýho nechutná, odjakživa, zatím mi nic nechybělo. Jsem hroznej strávník, spíš jako nutnost.

Jak se stavíme k jídlu a sexu, tak se stavíme obecně k životu. Odmítání jídla je odmítání života. Lidi, co si umějí jídlo vychutnat, umějí si vychutnat i život.
Jediný problém je v té správné míře.
Alespoň já ten problém mívám. Moc nebo málo.

Co mi nechutná, nejím. taková jsem už od malinka, rodiče do mě nikdy nenacpali nec, co mi nechutnalo, když pominu 5 kuliček angreštu, které jsem snědla po 3 dením hladovění, kdy dokud je nesním nesmím jíst (máma měla období, kdy byla zoufalá, že prostě nejím ovoce, po tomhle "mučení" pochopila, že to asi nebude z trucu). jídlo jsem měla a mám jako požitek, i když mám malé porce, jím ze všech nejdýl, protože si to jídlou pořádně vychutnávám. kdybych jedla jen proto abych žila, tak se můžou všichni kolem mě vykašlat na vaření, ulovil bych si někde králíka, zblajzla ho, zajedla kořínkama a co že by to bylo hnusný. Ale to fakt né

Ano, jím jídlo protože alespoň pro mě je k mému přežití důležité a jím také to co mi chutná. Nebudu do sebe cpát něco co nemám ráda jen proto že strava je důležitá. A krmit se "částicemi z vesmíru" jako ten pán co 9 let nejí se rozhodně nehodlám. Takže ano, jím i pro požitek a uspokojení chutí.

Nejlepší uspokojení je když někde něco vyřizuji, nemám čas se najíst a pak do sebe nahrnu od každýho trochu co mám doma. Jasně že je mi pak někdy zle, ale to uspokojování hladu v tu chvíli se rovná extázi...měl by tu být teď smějící se smajlík

jím jen to,co mi chutná a jsem vyloženě gurmám jídlo je pro mě neuvěřitelné potěšení, zaplať pánbůh, že jsme na tom s manželem stejně, o jídle dokážeme mluvit hodiny...

Reaguji na adrenaline34: Máme s přítelem takový rituál - jíme zdravě, ale každý pátek si zajedeme na nějaký ten fast food nebo si doma něco usmažíme. Pocity potom jsou obdobné těm tvým po vyřizování

Reaguji na Michele:

to jsem ráda že to tak nemám jen já, hned se cítím míň jako "čuník"...ale je fakt že to jsu potom takový nezřízený chutě že někdo mě u toho vidět tak to s ním šlehne a úplně nejhorší je jít hladová nakupovat...

Souhlasím. Hezky jsi to napsala.

Myslím, že spousta z nás řeší to, že rády jíme a projevuje se to na váze, ale já si stojím za tím, že člověk může mít dobrý vztah k jídlu, ale zároveň se i "držet" a nespráskat co mu přijde pod nos. Myslím, že to je i základ u jakýchkoli diet a úprav jídelníčku. Hezky je to demonstrovaný v knize od Havlíčka, jsou tam samý "normální" rady, nic fatálního.

Problém je, když si člověk z jídla udělá nepřítele, nebo naopak utěšovatele. Každej patologickej vztah je podle mě nezdravej a nevede k ničemu dobrýmu.

Ještě bych chtěla dodat, že jsem opravdu ráda, že mám k jídlu tak pozitivní vztah, i když to stojí občasný odříkání.
Nedávno se mi stalo, že mi vlivem stresu vymizela chuť k jídlu a to bylo opravdu peklo, bývalo mi špatně a trvalo tak měsíc, než jsem to dala do normálu. Jeden z nejhorších pocitů, násilím do sebe cpát jídlo jen proto, aby tělo fungovalo, když to prostě "nejde" (nejíst vůbec by bylo ještě horší, jednak je to nezdravý a jednak mi po tom bylo ještě víc blbě).

jídlo mám moc ráda, taky ráda vařím a jím a přesto jsem zhubla, a umím si odříct jídla kterí mi chutnají kvůli postavě, jednoduše jsem se naučila jíst pomalu jídlo si vychutnávat zdravě vařit a nepřecpávat se téměř všechny jídla jdou nahradit jiným nebo se dá jednoduše odvyknout (jako já na sladké)...ale nepochopím lidi co jim jídlo nechutná a jí jen proto aby žily to snad ani nejde

Reaguji na adrenaline34: Buď klidná, je to úplně lidské Občas si zahřešit v jídle je prevence dlouhodobého přejídání

Jídlo miluju, bohužel hlavně to nezdravé mi chutná nejvíc (a podle toho pak taky vypadám).

Taky jsem to viděla, bylo to Sama doma

... možná trochu je, ale v pořadu se představil jako psycholog, bohužel na jméno si už nevzpomenu. Taky jsem na to zírala. Docela mu závidím, i když na druhou stranu neví, oč přichází

Reaguji na Verys: Anoo to je ono Sama doma - kuchař tam vařil a ten psycholog pronesl, že nerozumí tomu, co to tam dělá, jakože to tam míchá, a že to prostě nechápe